Vyberte si jazyk
Všichni na webu mluví o „Debtocracy“, dokumentu o řecké krizi autorů Kateriny Kitidiové a Arise Hatzistefanoua. Film, který lze zdarma shlédnout na debtocracy.gr, financovala dvojice novinářů z vlastních zdrojů a s pomocí přátelských darů. Za necelých deset dní navštívilo stránky 600 000 uživatelů. Den co den si stoupenci a odpůrci dokumentu vyměňují názory na Facebooku, Twitteru a různých blozích.
Hlavní postavy dokumentu (přibližně 200 lidí) podepisují žádost o vytvoření mezinárodního auditového výboru, který má objasnit příčiny vzniku státního dluhu a odsoudit odpovědné osoby. Řecko má konkrétně právo odmítnout splácení „neodůvodněného dluhu“, to znamená dluhu způsobeného korupční činností odporující zájmům společnosti.
Debtocracy je politickým aktem. Nabízí vlastní náhled na výklad událostí, které Řecko dovedly až na pokraj propasti. Veškeré názory se ve filmu ubírají pouze jedním směrem, neexistuje zde žádný protinázor. Taková je volba autorů snímku, kteří od první minuty nabízejí svůj pohled na věc: „Během zhruba čtyřiceti let přivedly dvě strany, tři politické tábory a několik ředitelů velkých podniků Řecko k bankrotu. Přestali platit občanům, aby zachránili věřitele.“
„Spoluviníci“ úpadku nemají právo mluvit
Autoři dokumentu nedávají slovo těm, které považují za „spoluviníky“ úpadku. Premiéři a ministři financí, kteří se za posledních deset let vystřídali ve vládě, jsou prezentováni jako články řetězce spolupachatelů, kteří zemi dotlačili až k propasti.
Generální ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn, jenž se Řekům nabídl jako léčitel, je srovnáván s diktátorem Jeorjiosem Papadopulosem [ministerský předseda za „režimu plukovníků“ v letech 1967-1974]. Paralela je načrtnuta s překvapivou jednoduchostí už od počátku filmu, nicméně daná osoba (DSK) nedostane slovo. Na otázku „Proč nenechat prostor lidem, na něž ukazujete prstem?“ Katerina Kitidiová, spoluautorka dokumentu, odpovídá: „Tuhle otázku je třeba položit médiím, která v poslední době prezentují neustále pouze jediný pohled na situaci. My si myslíme, že nabízíme jiný přístup, který tady dlouho chyběl.“
Garantem nezávislosti filmu je publikum
Její kolega Aris Hatzistefanoua považuje za velice důležitou věc nezávislost filmu: „Neměli jsme na výběr,“ upřesňuje. „Chtěli jsme se vyhnout nátlaku na obsah filmu, který by dozajista vyvíjely [produkční] společnosti, instituce a politické strany, a proto jsme se ve věci financování produkčních nákladů obrátili na veřejnost. Dokument tak patří našim „spoluproducentům“, kteří na film přispěli přes internet, a proto tu také není problém s právy. Každopádně naším cílem je co nejvíce ho šířit,“ vysvětluje Hatzistefanoua.
Dokument hájí na příkladu Ekvádoru a Argentiny argument, podle nějž může být zpráva auditového výboru použita jako nástroj k vyjednávání o odstranění části dluhu a ukončení zmrazování platů a důchodů.
„Zkoušíme si vzít příklad od takových zemí, jako je Argentina nebo Ekvádor, které řekly ‚ne‘ Mezinárodnímu měnovému fondu a zahraničním věřitelům, kteří, byť částečně, srazili občany na kolena. Proto jsme mluvili s lidmi, kteří vedli audit v Ekvádoru a dokázali, že velká část dluhu je nelegální,“ říká Kitidiová. Debtocracy nicméně opomíná zdůraznit zásadní a očividné rozdíly mezi Ekvádorem a Řeckem. Mimo jiné ten, že Ekvádor vlastní ropu.
