Význam války, která v těchto chvílích končí, nelze soudit výlučně na základě vojenských a politických cílů, které buď byly, anebo nebyly splněny. Válka se všemi krátery, požáry, kouřem a rachotem děl, slouží rovněž k otestování mocenských vztahů mezi velmocemi, armádám umožňuje odhalit jejich silné a slabé stránky, má vliv na diplomatické vztahy států, které jsou do ní zapojeny. Z tohoto hlediska je válka v Libyi zvlášť bohatá na poznatky.

První ponaučení: Celkem ambiciózní cíle intervence byly realizovány prostřednictvím relativně skromných prostředků, to znamená bez vyslání pozemních sil na bojiště (kromě speciálních sil a vojenských poradců). „Vojenská operace omezená na dvě dimenze, vzdušnou a námořní, tedy může mít dostatečný dopad na ovlivnění poměru strategických sil na zemi,“ poznamenává jeden zdroj z NATO. Na to sázel od samého počátku Nicolas Sarkozy. „Závěr této války dokazuje, že vojenská i diplomatická rozhodnutí Paříže byla naprosto správná. To, že se letecká kampaň vedla bez masivní podpory Spojených států, se samozřejmě muselo promítnout do její délky,“ uvádí Arnaud Danjean, předseda Podvýboru pro bezpečnost a obranu Evropského parlamentu.

Druhým poznatkem je, že na rozdíl od prvotních pochyb, které se ve Francii objevovaly, státy regionu akceptovaly zapojení NATO, vojenské organizace ovládané Spojenými státy. Některé z těchto států – Katar, Spojené arabské emiráty, Maroko a Jordánsko – se do operace dokonce nějakým způsobem zapojily.

Z diplomatického hlediska potvrdila intervence v Libyi jednu tendenci, která se už nějaký čas rýsuje za Atlantikem: Postupné oslabování amerického zájmu o Evropu. I když si [Američané] zachovali vliv v rámci velitelských struktur a ponechali spojencům k dispozici své tankovací letouny, bezpilotní letadla, pozorovací a špionážní techniku, rychle ukončily zapojení svých bitevníků. „Spojené státy už nechtějí a ani nemohou brát na sebe odpovědnost za bezpečností problémy celého světa. Jejich strategické zájmy se obracejí na východ. Tento fenomén bude v budoucnu stále zřetelnější. Američané chtějí mít v Evropě solidní partnery, kteří budou schopni se chopit vlastní iniciativy,“ pokračuje Arnaud Danjean.

Libyjská kampaň právě ukázala, že Evropa byla pod vedením dvou vůdčích států schopná vést rozsáhlou vojenskou kampaň. Tato ukázka je předobrazem toho, jaká by mohla být budoucnost operací Evropské unie. Francie a Velká Británie, které se na poli obrany před rokem značně sblížily, nad libyjským nebem svůj svazek posílily, čímž potvrdily, že jsou nejlepšími vojenskými spojenci. „Koordinace s Londýnem byla od začátku do konce skvělá,“ potvrzuje jeden z představitelů NATO.

Kampaň nicméně poukázala i na nedostatky: Kdyby se Evropa bývala chtěla obejít bez americké podpory, mohla tak učinit pouze v případě, že by měla k dispozici společné středisko operačního velení. Z této libyjské lekce si velice rychle vzaly ponaučení Paříž a Varšava, které se pokusily oživit myšlenku evropského generálního štábu. Avšak tento pokus tentokrát narazil na velice jasně vyřčené odmítnutí Britů. Společné evropské obraně, brzděné zdrženlivostí Londýna a hendikepované blokováním Berlína, se z tohoto hlediska let nad Libyí opravdu nepodařil.

Z čistě vojenského hlediska se v rámci letecké kampaně v Libyi svým výkonem vyznamenaly víceúčelový stíhací letoun Rafale (který vyrábí skupina Dassault, majitel listu Le Figaro) a útočné vrtulníky. Vše proběhlo téměř bez jakýchkoliv přehmatů. Díky „velice striktním pravidlům účasti, přísnému procesu schvalování cílů a obrovské mobilizaci zpravodajských kapacit,“ vysvětluje NATO.

Libyjská kampaň poskytuje také výpověď o kapacitě francouzské armády. Poukázala na nedostatky v podobě prostředků na doplňování paliva během letu, v oblasti bezpilotních letounů a protiradarových střel. Všechny tyto nedostatky se budou muset napravit, aby jednoho dne bylo v případě potřeby možné jednat bez pomoci Američanů. Pomohou nám tato ponaučení získaná ve válce k tomu, abychom vyhráli i mír? Europoslanec Arnaud Danjean v to doufá: „Robustní diplomatická hra Francie a trpělivě shromažďované poznatky získané během letecké kampaně představují významné trumfy, které by měly Francii umožnit sehrát svou roli tak, aby se poválečný vývoj ubíral správným směrem.“