Vyberte si jazyk
„Paříž a Brusel si vyměňují urážky,“ konstatuje list Libération, který se vrací ke sporu mezi Francií a Evropskou komisí, jenž vyvolala jednání o obchodní dohodě se Spojenými státy. Francouzský ministr pro průmyslovou obnovu Arnaud Montebourg 23. června obvinil předsedu Komise, že je „municí v rukou Národní fronty“. José Manuel Barroso na to odpověděl, že „někteří francouzští političtí představitelé by se měli přestat stavět k Evropě nejednoznačně a více ji bránit proti nacionalismu, populismu i šovinismu.“
Levicový deník si tuto „přátelskou“ rozpravu vysvětluje jako projev ambicí José Manuela Barrosa:
Jako zastánce dohody, která by snadno mohla mít za následek nárůst euroskepticismu, [Barroso] ukazuje, že nemá evropskou, ale spíš atlantickou agendu. Podle našich informací se tím údajně připravuje vést kampaň za své zvolení do funkce generálního tajemníka OSN nebo NATO. K tomu potřebuje souhlas Američanů a TTIP má být, spolu s Barrosovými útoky na Francii, jeho zástavou.
Deník Le Figaro se naopak domnívá, že předseda Komise „se nyní stal jasným terčem a platí za francouzské rozčarování nad Evropou i nad vládou, která jen těžko získává body nad krizí“.
Téma kulturní výjimky a její důsledky ukázaly, jak málo se francouzská politická třída, jak na levici, tak na pravici, ztotožňuje s ekonomickým liberalismem, který zůstává krédem většiny našich sousedů, včetně Německa. To je první důvod vzájemného ochladnutí. Druhý, političtější důvod, by měl více vyjít na světlo tento čtvrtek během evropského summitu nebo v jeho zákulisí. Je jím nechuť francouzské vlády konečně provést ve Francii reformy a podrobit zemi rozpočtovým pravidlům, která jsou podmínkou existence evropské hospodářské vlády a po kterých François Hollande přitom sám pravidelně volá.
Konzervativní deník zároveň vysvětluje břitkou odpověď José Manuela Barrosa jako reakci na sbližování Elysejského paláce s německým kancléřstvím.
Po květnové schůzce a posledním „francouzsko-německém návrhu“ tandem znovu funguje, ať už pouze formálně. To má pro evropskou dynamiku dobře známé důsledky. Komise totiž vládne, jen když jsou Francie a Německo rozděleny. Jakmile k sobě oba zakládající národy znovu najdou cestu, stává se snadno obětním beránkem...
