Další evropský Němec Martin Schulz

V „Parlamentariu“, okázalém návštěvnickém centru Evropského parlamentu v Bruselu, jsou vystaveny video vzkazy a předměty, které tam zanechali čelní europoslanci. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz zvolil kus zdi - část nízké zdi, která kdysi oddělovala Německo a Nizozemí. „Zásluhou EU už tam ta zeď nestojí,“ tvrdí. Evropská unie sice nemůže jako NATO prohlásit, že strhla Berlínskou zeď, ale může se chlubit tím, že odstranila vnitřní hranice EU.

Podle Martina Schulze si Evropané právem střeží své odlišné identity, ale k tomu, aby si je udrželi, musejí být soudržnější. A místem debaty o jejich budoucnosti je Evropský parlament. Lídr Britské strany nezávislosti (UK Independence Party) Nigel Farage tuto představu narušil: „Je to jediný parlament na světě, který nemůže navrhovat zákony,“ říká ve svém videu. Evropský parlament byl „nejméně významnou“ ze tří velkých institucí EU. Řídit parlament má ve městě mnoha předsedů menší váhu, než řídit Evropskou komisi (spravující EU) nebo Evropskou radu (zastupující 27 vlád).

Kritici EU jsou slyšet čím dál tím víc a po volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 se možná jejich řady rozrostou. Evropa je stoupající měrou označována za viníka ekonomické krize a nežádoucí imigrace. Důvěra v EU je rekordně nízká. Občané cítí, že nemají na rozhodnutí přijímaná v Bruselu žádný vliv. Volební účast je od roku 1979 v každých dalších evropských volbách nižší.

Jak by měla Evropa vypadat

V reakci na to prosazuje Martin Schulz politický experiment, který by z evropských voleb udělal celoevropskou soutěž. Politické skupiny by nominovaly kandidáty na předsedu Evropské komise, kteří by urputně soupeřili na předvolebních mítincích a televizních obrazovkách. Je veřejným tajemstvím, že si německý sociální demokrat Martin Schulz hledá práci. Muž, který vybudoval svou kariéru coby trn v oku evropských lídrů, nejspíš ze scény hned tak neodejde.

Martin Schulz doufá, že imitací národních voleb, ve kterých se předseda vítězné strany stane premiérem, odvede pozornost voličů od čistě domácích záležitostí. Chce změnit bezobsažnou argumentaci pro či proti EU v debatu o tom, jakou by měla mít unie formu. Současně by tací, jako je Nigel Farage, nemohli tak snadno obviňovat Evropskou komisi z toho, že je „nevolená“.

Kdysi těžký alkoholik, dnes úplný abstinent a majitel knihkupectví Martin Schulz to z komunálního politika dopracoval až na poslance Evropského parlamentu, kde se později stal předsedou hlavní evropské středo-levicové skupiny socialistů a demokratů. Mimo Brusel je známý především pro svůj střet s italským premiérem Silviem Berlusconim v roce 2003, jenž mu, zaskočený kritikou své osoby, řekl, že by se skvěle vyjímal ve filmové roli kápa nacistického koncentračního tábora.

Dokonce i Schulzovi obdivovatelé říkají, že dokáže být vznětlivý a popudlivý. Přesto v amerických státnících budí dojem bystrého politika, který se z Evropského parlamentu snaží udělat instituci podobnou Kongresu. Ačkoliv kritizuje úspornou politiku Angely Merkelové, rád vystupuje jako prostředník mezi německou kancléřkou a francouzským prezidentem François Hollandem. Dokonce i jeho přirozený nepřítel, britský premiér David Cameron, prý shledává jeho zahajovací řeči na summitech EU oživujícími. Nicméně protahování svalů a přehlídka síly, kterou Evropský parlament předvádí - podpora kompromisu ohledně rozpočtu EU na dalších sedm let, omezení bonusů bankéřů nebo podpora zdanění finančních transakcí -, pochopitelně dohání řadu vlád k zuřivosti.

V čele Evropské komise?

Nejambicióznější snahou Evropského parlamentu je pokus prosadit svůj výběr do špičky Evropské komise. Doposud dělali tento výběr lídři členských států se souhlasem europoslanců. Více demokracie by snad mohlo být chvályhodné, ale přináší s sebou nové problémy. Evropa není země jednoho národa. Namísto vzrušujících střetů titánů by se debaty mohly stát žvatláním mezi neznámými osobami. Bruselské úředníky, jako je Martin Schulz, by před stávajícími předsedy vlád, kteří by se mohli zdráhat riskovat svá místa, zvýhodnila volba, nikoliv výběr. A zpolitizovanější předseda by byl více zavázán parlamentu a pravděpodobně by méně zastupoval zájmy všech členských států EU.

Tak či onak, nepřímá volba by k zjednodušení moc nepřispěla. Komise bude přeplněná dalšími 26 vládními pověřenci. Její návrhy musí schválit Rada ministrů (zastupující vlády členských států, většinou za zavřenými dveřmi) a Evropský parlament. Parlament nemá v hospodářské politice žádné slovo. Jak řekl belgický tvůrce komiksů Pierre Kroll: „Když nebudou lidé ničemu rozumět, můžete přijít o demokracii. Kdo fakticky kontroluje rozpočet mé země?“
Martin Schulz se obratně posunuje směrem vzhůru. Ke svému úspěchu však bude potřebovat, aby mu byly nakloněny hvězdy. Evropští socialisté budou muset rozdrtit středo-pravicovou Evropskou lidovou stranu, anebo si vést alespoň tak, aby se mohli prohlásit za vítěze voleb. Jestliže Angela Merkelová obhájí na podzim letošního roku v německých volbách svou funkci, sociální demokraté budou muset vytvořit velkou koalici, budou-li chtít mít na její výběr vliv. A i kdyby Angela Merkelová měla v úmyslu vybrat Martina Schulze, otázkou zůstává, jestli by ostatní lídři ze strachu před „německou Evropou“ připustili, aby v čele Evropské komise stanul Němec.