Usáma bin Ládin na arabské televizní stanici Al Džazíra 7. října 2001.

Dědictví bin Ládina

Ač je její symbolický význam veliký, smrt hlavy al-Káidy neznamená ani konec boje proti terorismu, ani dopadů, které má na náš životní styl, píše deník Le Monde.

Zveřejněno dne 2. 5. 2011
Usáma bin Ládin na arabské televizní stanici Al Džazíra 7. října 2001.

Náhoda mívá někdy šťastnou ruku. Muž, který ztělesňoval hrozbu mezinárodního džihádismu umírá v momentě, kdy „arabské jaro“ zasadilo úder jeho totalitární fantazii. Jakmile arabské národy povstaly ve jménu demokracie a nikoliv islamismu či návratu ke kalifátu, hlásanému al-Káidou, stal se Usáma bin Ládin politickou mrtvolou.

Jeho smrt, kterou v neděli večer 1. května oznámil prezident Barack Obama, podle něhož byl zakladatel Al Kajdy zabit americkým komandem v Pákistánu, se tak dá považovat v podstatě za bin Ládinovu druhou smrt. Tou první byl politický skon saudského disidenta, o kterém jsme si mohli přečíst na transparentech manifestujících v Tunisu a Káhiře. Nehlásaly nenávist k Západu, ke křesťanům a židům, ani Americe, která patří k bin Ládinově repertoáru, ale touhu po svobodě a demokracii, tedy „hodnotách“, ke kterým choval vůdce džihádu takový odpor.

Alespoň v arabském světě tak bin Ládin svou bitvu již prohrál: Současné hnutí odporu neoslavuje bin Ládinovu smrtonosnou iluzi islamismu, podle které je návrat ke kalifátu a původnímu islámu odpovědí na veškeré problémy muslimských zemí – i celého světa.

Bin Ládin umírá v okamžiku, kdy jsou možnosti mobilizace a výcviku islamistů již na ústupu. To však neznamená, že nás nečekají žádné další atentáty. Ani to, že magrebská a sahelská pobočka al-Káidy přestanou řádit. Tu a tam se jistě objeví vždy nové skupiny, které se pokusí přivlastnit si značku al-Káidy k tomu, aby mohly vraždit a provádět únosy. Maroko se o tom právě přesvědčilo.

Kult slepého násilí není tím jediným, co nám po bin Ládinovi zbude. Muž, který právě odešel, začátek našeho století silně poznamenal – a to ve špatném smyslu. Usáma bin Ládin, syn bohaté saudské rodiny, který se poprvé účastnil bojů proti Sovětům v Afghánistánu, se zásadním způsobem podílel na utváření globální strategické situace, ve které nyní žijeme.

Vzhledem k tomu, že Spojené státy považovaly za vhodné zareagovat na atentáty z 11. září 2001 válkami, zůstávají dnes i nadále zapleteny do dvou válečných konfliktů: v Iráku a především v Afganistánu. Tato dobrodružství je vojensky i finančně vyčerpala a trvale poškodila jejich obraz v arabsko-muslimském světě.

Prezident Obama bude jistě moci odstranění bin Ládina politicky využít: To však nic nezmění na tom, že vymanit se z afghánského konfliktu se mu nedaří.

A ještě něco nám zde po bin Ládinovi zbude: al-Káida ukázala, že i malá skupinka je schopna spáchat masový zločin. Kdyby bin Ládin měl možnost místo 3 000 Newyorčanů jich pomocí chemických či biologických zbranízabít 3 miliony byl by to udělal.

Tento fakt učinil z boje proti terorismu absolutní prioritu. A právě v jejím jménu vedla posedlost s bezpečností, nejen v Americe ale i v Evropě, k omezení občanských svobod.

S bin Ládinem jsme tak zatím ještě úplně neskončili.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Related articles