Vyberte si jazyk
„Pokud jste má slova pochopili, pak to znamená, že jsem se špatně vyjádřil.“ Poznámka někdejšího šéfa Fedu Alana Greenspana, kterou pronesl v době boomu finančních trhů, vyzněla tehdy vtipně. V dnešní době dluhové krize bychom ale ocenili, kdyby se představitelé eurozóny vyjadřovali jasněji.Prezident Evropské centrální banky 26. července ujistil, že „ECB je připravena udělat pro záchranu eura vše nezbytné“. Po skončení zasedání Rady guvernérů ECB 2. srpna se Mario Draghi nechal slyšet, že by jeho instituce mohla intervenovat na trzích a odkoupit španělské a italské dluhopisy, ovšem nikoliv hned a nikoliv přímou cestou.
Ještě před skončením tiskové konference se začaly evropské burzy propadat a výnosy španělských a italských dluhopisů se opět vyhouply na rekordní maxima. Minulý týden tomu bylo naopak. Dnes, 3. srpna, burzy znovu posílily.
Ekonomové a političtí představitelé mají ve zvyku připomínat, že krizi nelze vyřešit rychle a že je třeba jednat a mluvit velice obezřetně. Stačí drobný přešlap a stát může v případě negativní reakce trhů přijít o miliardy eur. Nyní vidíme, že tytéž trhy už zřejmě samy nevědí, jak si mají rozhodnutí nejvyšších představitelů evropské ekonomiky vykládat.
Iracionalita trhů je pravda dobře známým jevem, který lze ostatně často zdůvodnit velice racionálně krátkodobými zájmy investorů. Nyní ale Mario Draghi implicitně vzkázal Španělsku a Itálii, že jim ECB pomůže až poté, co zažádají o pomoc Evropský nástroj finanční stability (EFSF), což Madrid a Řím odmítají udělat, přičemž předsedové vlád obou zemí jeho prohlášení uvítali.
A pak ať se v tom někdo vyzná. Leda snad, že bychom to celé chápali jako jednu dlouhou šachovou partii, kterou spolu hrají Draghi, evropští představitelé a neopominutelná německá centrální banka (Bundesbank). Partii, která je pro zbytek Evropanů nesrozumitelná.
V sázce je hodně, neboť se jedná o vymezení hospodářské a měnové politiky eurozóny na další léta. Je normální, že spolu ekonomičtí a političtí lídři diskutují na evropské úrovni. Ostatně to vypadá, že se Mario Draghi blíží po úzké stezce, kterou si zvolil, ke svému cíli: zajistit budoucnost euru poskytnutím pomoci zemím s finančními problémy a zároveň uklidnit trhy a vymezit vliv Bundesbanky.
Těsně před schůzkou Rady ECB se novináři a blogeři pokoušeli interpretovat informace přicházející z různých evropských institucí. Kdo co tvrdí? Co to má znamenat? Proč to tvrdí právě teď? Kdo kým manipuluje? Debata a její výklad jsou zdá se vyhrazeny odborníkům. Pokusy v době studené války rozluštit, co se děje v Moskvě, byly označovány výrazem „kremlologie“. Toto srovnání není zrovna ubezpečující.
