Eurozóna – jízda smrti

Na víkendovém summitu Mezinárodního měnového fondu se Evropské vlády zavázaly zabránit kolapsu eurozóny. Jak však podotýká publicista listu New York Times a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, doposud jejich snahy pouze napomáhaly jednotnou měnu podkopávat.

Zveřejněno dne 26 září 2011 v 15:00

Je možné být zároveň vyděšený a znuděný? Takové pocity ve mně totiž vyvolávají právě probíhající jednání ohledně způsobu, jakým reagovat na evropskou ekonomickou krizi. A mám podezření, že moje mínění sdílejí i jiní pozorovatelé.

Situace, ve které se Evropa nachází, je na jednu stranu skutečně hrůzostrašná: Země, které tvoří třetinu hospodářství eurozóny, nyní čelí útoku spekulantů, samotná existence jednotné měny je ohrožena a kolaps eura by mohl způsobit obrovské škody celému světu.

Na straně druhé se zdá, že evropští političtí představitelé jsou připraveni pouze opakovat stará řešení. Pravděpodobně si najdou způsob, jak zemím v nouzi poskytnout další úvěry. To bezprostředně hrozící katastrofu může, ale také nemusí odvrátit. Nevypadá to také, že by politici byli vůbec ochotni uvědomit si zcela zásadní skutečnost – totiž, že bez další expanzivní fiskální a monetární politiky v hospodářsky silnějších zemích Evropy musejí všechny jejich další záchranné pokusy nutně selhat. […]

Úsporná opatření nefungují pro všechny stejně

Tak co teď? Dosavadní evropskou odpovědí (na hospodářskou a finanční krizi a zhroucení důvěry investorů v dluhopisy zemí okraje eurozóny) bylo žádat od dlužníků v nesnázích přísná úsporná fiskální opatření, zvláště zásadní škrty ve veřejných výdajích, a zatím jako nouzové řešení poskytovat náhradní financování do doby, než se vrátí důvěra soukromých investorů. Může být taková strategie úspěšná? […] Přečtěte si více na stránkách New York Times (anglicky).

Newsletter v češtině

Pohled z Amsterdamu

Krize eura bankám vyhovuje

Ve chvíli, kdy je osud eura nejasný, se objevují tendence neustále promítat katastrofické scénáře, které slouží akorát zájmům bank, píše Ewald Engelenna stránkách listu NRC Handelsblad. Podle tohoto profesora finanční geografie z Amsterodamské univerzity nepředstavují „občanské války“, „efekty sněhové koule“, ani jiné dramatické scénáře, s nimiž přicházejí renomované think-tanky, věhlasní ekonomové, víceméně stabilní banky, realistické hypotézy. „Jestli bude řecký odchod z eurozóny skutečně tak bolestivý, jak řada odborníků tvrdí, je málo pravděpodobné, že budou jeho příkladu následovat i další země,” domnívá se Engelen.

„Zajisté, pokud by Řecko zkrachovalo a znovu zavedlo drachmu, někteří méně opatrní věřitelé (BNP Paribas, Dexia, Commerzbank) by zkracovali. V každém případě jsou tyto bankovní ústavy už dnes závislé na centrálních bankách. V bankovním prostředím se jim přezdívá ,dead men walking’ [chodíci mrtvoly, jak se říkalo odsouzeným k smrti na cestě k šibenici]. Navíc není vůbec jisté, že by bankrot Řecka něco vyřešil. Tak proč tedy ty apokalyptické scénáře? Vidím za tím jen jeden přijatelný důvod: Banky se opět snaží prostřednictvím výhrůžek a vydírání naložit finanční dopady jejich vlastní neschopnosti na bedra daňových poplatníků.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma