Kurdská Turkyně je spokojená, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl v její prospěch. (AFP)

Evropské soudnictví je turecká specialita

Svoboda vyznání, rovnost práv, porušování lidských práv… Mnozí Turci obcházejí vlastní soudnictví a obracejí se na Evropský soud pro lidská práva. Jev, který dráždí právníky, postupně proměňuje tureckou společnost.

Zveřejněno dne 19 února 2010 v 15:52
Kurdská Turkyně je spokojená, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl v její prospěch. (AFP)

Turci nahradili bývalý slogan „Ještě že v Ankaře stále existují nezávislí soudci!“ novým „Ještě že ve Štrasburku stále existují nezávislí soudci!“ Když se potřebují dovolat spravedlnosti, bijí Turci hromadně na brány Evropského soudu pro lidská práva [právní orgán Rady Evropy, odlišný od Evropského soudního dvora]. Pro oběti je to dobré, ale obecná nespokojenost narůstá: „Nestačíme na to sami?

Po nedávném rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pózoval turecký občan Ebuzet Atalan novinářům s úsměvem na rtech a s tureckým občanským průkazem v ruce. Tento stoupenec náboženství yezidi se už brzy zbaví písmene X v kolonce náboženství, která figuruje na jeho občance. Turecké úřady Atalanovu víru neuznávají. Stejně jako on si do osobních dokladů nemůže nechat svou víru zapsat patnáct milionů Alevitů. V příslušné kolonce je zaškrtnuto: islám. Jeden z nich proti tomu podal žalobu. Turečtí soudci ji odmítli, ale soudci evropští měli, jak tomu už často bývá, jiný názor. Nyní je výběr na vládě: buď nebude náboženství na občanských průkazech uvádět vůbec, nebo tam bude uvádět to, které si občan přeje uvést.

Zcela proti zájmům jednotlivců

Turecku se stále nedaří změnit způsob myšlení,“ říká istanbulský novinář Semsi Aslanker. „Většina tureckých soudců dává přednost zájmům státu před zájmy jednotlivce. A nepřemýšlejí tak jenom oni, chovají se tak takřka všichni Turci. Je potřeba nastolit v této zemi novou mentalitu, jinak nás k cestě správným směrem budou muset přinutit jiné státy.“

Newsletter v češtině

To, že štrasburský soud musel už tisíckrát povolat Turecko [které k Radě Evropy přistoupilo v roce 1949] k pořádku a že země musela zaplatit miliony euro odškodnění svým vlastním občanům, je pro Turky stále častěji zdrojem zahanbení. Došlo to tak daleko, že jeden známý intelektuál ironicky prohlásil: „Zdá se, že nejsme coby národ způsobilí vládnout své zemi. Nezbývá nám než požádat Evropský soud, aby to udělal za nás.“

13 000 otevřených případů

Důvod k pobouření tu je. Soudci ve Štrasburku si musejí brát přesčasy, aby zvládli zpracovávat případy přicházející z Ruska a Turecka. Tureckých případů se v současné době projednává 13 000. A praxe ukazuje, že těch, které turecká státní správa vyhrála, je naprosté minimum.

Darmo se Turci zlobí, Evropský dvůr pro lidská práva jejich zemi skutečně proměnil. Odsouzení za porušování lidských práv v kurdské oblasti, odškodnění vyplácená obětem, účast Evropského soudu na výuce kurdského jazyka, povinnost pro veřejnou správu zajistit ženám větší ochranu jsou opatření, která zemi přiblížila Evropské unii. Bez boje s politickými představiteli. Právník Aslanker uzavírá: „Je opravdu jednoduché požádat Soud pro lidská práva, aby udělal špinavou práci, ale tmelem země by měla být čest. Země, která to se sebou myslí vážně, by si měla vyhrnout rukávy. Bez ohledu na to, jak ožehavé je téma.

Balkán

Ankara se vidí v roli mírotvorce

Turecko se po téměř stovce let vrací na balkánskou politickou scénu, kde pracuje na sbližování mezi kdysi znepřátelenými republikami bývalé Jugoslávie. Tento nový přístup byl zahájen na trojstranné poradní schůzce mezi Tureckem, Srbskem a Bosnou a Hercegovinou, která se nedávno konala v Ankaře. Zajisté, Bělehrad a Sarajevo diplomatické styky udržují, avšak dialog mezi oběma stranami téměř neexistuje. Díky snahám Turecka tak obě země překonaly důležitou etapu na cestě vedoucí k normalizaci vzájemných vztahů. Pro turecké diplomaty se jedná o jediný způsob, jak přinést na Balkán pokoj. Turecko se domnívá, že Evropská unie Bosnu svým způsobem diskriminuje, což v regionu vytváří nestabilitu. Dle Ankary je to způsobeno „historickým předsudky Evropanů“ a též jejich „neznalostí regionu“. Nemohoucnost Evropy během rozpadu Jugoslávie ostatně tuto realitu dokresluje.

V tureckých diplomatických kruzích tak lze zaslechnout názory, že „kdyby Evropa Bosně a Hercegovině otevřela perspektivu přístupu do EU, tak jak to učinila Srbsku, situace by se vyvíjela jinak.“ Místo toho však EU ruší vízovou povinnost pro srbské občany, ačkoli Srbsko ještě není členem EU, a pro Bosňany ji ponechává. Některé evropské země nemohou strávit sbližování mezi Srbskem a Tureckem, dvěma státy, které se ještě před necelými dvěma lety považovaly za nepřátele. Evropané stále uvažují v duchu slov Bismarcka, který ve své době prohlásil, že „Balkán nestojí za kosti jediného pomořanského granátníka.“ Turecko ví, že politikou pozitivní akce vůči Bosně, perspektivu Sarajeva na vstup do EU posílí. Semih Idiz,Milliyet

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma