Kdo vyhraje podle vás? Brown, Clegg nebo Cameron? Výčep v jednom londýnském baru.

Hledání nové Británie

Nejistoty spojené s krizí, „rozbitá společnost“ či nadměrný sentimentalismus… ať už budou výsledky voleb 6. května jakékoliv, jedno je jisté: Britové proměňují sociální nespokojenost v politickou změnu. Tak to alespoň vidí polský novinář Marek Ostrowski z listu Polytika.

Zveřejněno dne 6 května 2010 v 13:01
Kdo vyhraje podle vás? Brown, Clegg nebo Cameron? Výčep v jednom londýnském baru.

Velká Británie, země liberálního podnikatelství, na jejímž území se nachází hlavní finanční centrum Evropy – londýnské City – a kde žije rekordní počet skutečně bohatých lidí, se potýká s vážnými problémy. Podle některých je to velký evropský nemocný pacient. S deficitem 180 miliard liber šterlinků nemá Londýn zájem kritizovat nepořádky vládnoucí v Řecku. Státu se nedaří a běžní občané na tom nejsou o mnoho lépe. Zadluženost domácností je v Británii dvakrát vyšší než ve Francii.

Sociální recese

Mnohé asociace upozorňují na nárůst útoků bodnou zbraní, na jev opilosti vedoucí až ke ztrátě vědomí u žen a na absenci bezpečnosti na školách, která dosahuje takové míry, že se nyní u vchodů instalují detektory kovu. Sociologické průzkumy odhalují novou kategorii sociální klasifikace: NEET (Not in Education, Employment or Training – ani studenti, ani zaměstnanci, ani účastníci vzdělávacích kurzů), kategorii, která má k zániku daleko.

Zažívá Velká Británie skutečně „sociální recesi“? Velice seriózní týdeník The Economist se tímto jevem před nedávnem zabýval a na podkladě čísel a grafů ukázal, že kriminalita klesá, stejně jako počet nezletilých matek (i když zůstává nejvyšší v Evropě). Konzumace alkoholu a drog se rovněž snižuje, byť minimálně. Veřejné mínění ale stále zemi hodnotí velice negativně. V roce 1997, kdy převzali moc labouristé, považovalo 40 % Britů svou zemi za čím dál méně příjemnou k životu. Za Gordona Browna ve funkci předsedy vlády dosahovalo toto procento dokonce i před krizí 73 %!

Newsletter v češtině

Slíbit lze jen pot a slzy

Loni se Brownova popularita propadla do té míry, že bylo nabíledni, že pokud konzervativci nedokážou vyhrát nyní, nevyhrají už nikdy. Jejich lídr David Cameron si ale se svou broken society [rozbitou společností] nastražil past, neboť je-li jeho diagnóza stavu společnosti správná, pak je třeba odpovědět na otázku, jaké jsou k dispozici prostředky, které zbaví celý národ závažné choroby, navíc v dobách krize. Stručně řečeno, s rekordním deficitem lze dnes slíbit tak leda pot a slzy. Neexistuje jiná možnost než snížení rozpočtových výdajů (politické strany se toto téma více méně neodvažují nastolit) a zvýšení daní (záležitost, kterou se snaží provést v tichosti).

Volební kampaň se každopádně zakládá na mnoha dalších emocích. K jejich přiblížení začněme připomínkou hysterické reakce velké části Britů na smrt princezny Diany v roce 1997. Stala se „královnou srdcí“, ale politický establishment ji bral s velkou rezervou, protože podle něj nedosahovala ani kvalit, ani vyzrálosti požadovaných pro budoucí královnu. Bulvární tisk tak přijal esej profesora filozofie a prezidenta Royal Institute of Philosophy Anthonyho O'Heara s názvem „Sentimentalizace moderní společnosti“ velice nevlídně. Všeobecný národní smutek odhalil podle autora hlubokou a negativní tendenci země – „neukojitelný hlad po sentimentalismu, který zavírá oči před realitou, ve všech aspektech naší existence“.

S politikou dvou stran je možná konec

Co to má společného s dnešními parlamentními volbami? V televizních debatách hlavních kandidátů na post předsedy vlády se jasně objevily nové prvky – spontánní reakce a odkaz na sentiment. Dříve takové debaty neexistovaly. Nejedná se jen o kopírování zahraničních politických modelů, jde tu o něco důležitějšího, co se dotýká samotné podstaty politického systému. Britové jsou posedlí sestavováním výkonné vlády. Mají skutečný strach z tak zvaného „hung parliament“ [parlament, v němž ani jedna strana nemá dostatečný počet hlasů k sestavení vlády] a z koalic, které mohou být nutností. Britská tradice si žádá, aby byla vláda přímo zodpovědná voličům.

V případě koalice nesvěřuje moc určité politické skupině ani tak lid, jako spíš strany, které se mezi sebou domluví za zády voličů, kteří nemají žádnou možnost kontroly, vysvětluje George Jones, bývalý profesor politického systému na London School of Economics. Nedávno jsme byli svědky velké proměny systému v souvislosti s vzestupem třetí strany – liberálních demokratů. Proč tato změna? Protože většina Britů viděla poprvé jejich lídra Nicka Clegga v televizi. Dříve se ve Velké Británii říkalo, že se volby řídí třídním rozdělením. Když jste byli chudí, volili jste labouristy, pokud vám nic nescházelo, patřil váš hlas konzervativcům.

Dnes se od těchto úvah upouští, občané jsou rozmělněni ve střední třídě, jsou uniformovanější a strany už nedávají do souvislosti s třídním rozdělením. Předem víme, že jednokolový volební systém, kde voliči volí pouze jedno jméno, hraje v neprospěch liberálních demokratů. Clegg by mohl reformu systému klást jako podmínku k účasti na koaliční vládě. Konzervativci jsou proti. Labouristická strana bude váhat. Ale co na tom, každopádně se zdá, že ve Velké Británii je s politikou dvou stran nadobro konec.

Názor

Klíčové volby

Den parlamentních voleb je oslavou demokracie,“ píše na titulní straně list The Times.A tento vzácný volební den – za posledních třicet let byly pouze dva takové – kdy je změna vlády skutečně možná, může představovat den osvobození. Avšak dnes je to jiné. Panuje ponurá atmosféra. A naše demokratické právo uskutečníme s nezvyklým pocitem odpovědnosti.“ Neboť dnes 6. května 2010, píše deník „už není jasné, zda má Velká Británie na to zůstat velmocí, harmonickou společností či společností natolik úspěšnou, aby byla schopna svým občanům zajistit svobodu a spravedlnost.“ Hraje se tedy o „osud země“, jak hlásá titulek listu The Times nad obrovskou kresbou Petera Brookse, která zobrazuje Gordona Browna, jak prostřednictvím zrcadla převrací katastrofickou křivku stavu britského hospodářství. „Tyto volby rozhodnou o podobě Velké Británie na celou příští generaci.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma