Vyberte si jazyk
Vedle obvyklých místních příjmení jako Ferrari a Galli se v telefonních seznamech v provincii Cremona stále častěji objevuje jedno exotické jméno: Singh.
Během posledních dvaceti let totiž do této italské zemědělské oblasti přišlo velké množství indických přistěhovalců z Pandžábu. Pracují povětšinou na farmách, často jako „bergamini“, jak se v místním nářečí označují dojiči krav.
Říká se, že kdyby všichni pracovníci z Indie vstoupili do stávky, výroba tvrdého sýru Grana Padano by skončila. Místní speciality, která se sype na špagety, Pádskou nížinu proslavila. „Nevím, jestli by se výroba zastavila úplně, ale určitě by to znamenalo spoustu komplikací,“ říká Simone Solfanelli, předseda cremonské pobočky asociace Coldiretti, největší zemědělské organizace v Itálii. „Pro chov dobytka jsou nepostradatelní.“ Minimálně pro produkci mléka v provincii - kde se jej vyrábí milion tun ročně.
Indové, mezi nimiž je velké množství Sikhů, do oblasti přišli vystřídat celou jednu generaci italských zemědělců pracujících v kravínech, kteří odešli do důchodu s vidinou tučných dotací. „Svých příchodem zachránili celé odvětví, které by jinak zaniklo, protože mladí s krávami pracovat nechtějí,“ tvrdí starosta městečka Pessina Cremonese Dalido Malaggi. „I když je mlékárenský průmysl v dnešní době převážně mechanizovaný, lidská práce je stále zapotřebí 365 dní v roce,” vysvětluje. „Práce je rozdělena na dvě čtyřhodinové směny denně s 12hodinovým odstupem. Mladí Italové v těchto hodinách pracovat nechtějí a raději odcházejí do továren, kde mají volné večery a víkendy.”
Zkušení dojiči krav
Obrovským plusem byla skutečnost, že většina z těchto přistěhovalců věděla, co chod farmy obnáší. „Tady to je mlékárenská oblast a mnoho z nás doma v Pandžábu krávy chová,“ říká Jaswinder Duhra, který žije v Itálii už 25 let. Nejprve pracoval jako bergamino a poté začal dělat u jednoho z nejznámějších místních výrobců sýra. Oficiální statistiky o počtu zaměstnaných Indů sice neexistují, ale podle Solfanelliho pochází třetina z 3000 zemědělských dělníků v provincii právě z Indie.
Jednou z ukázek jejich zastoupení v oblasti byla v uplynulém měsíci inaugurace sikhského chrámu Gurduwara Sri Guru Kalgidhar Sahib, který může pohodlně pojmout 600 osob (inauguračního obřadu 21. srpna se zúčastnilo šestkrát více lidí). Bývá označován za největší sikhský chrám na evropském kontinentu. Chrám postavený v průmyslové zóně, v níž se nachází mimo jiné i továrna na kompresory do vakuových pump a lisovna, byl inspirován sikhskými svatyněmi v Indii. Ovšem jeho cesta od rýsovacího prkna k zářící budově nebyla bez karambolů a ústrků.
Chrám měl původně vyrůst v jednom ze sousedních měst, v němž bylo nejprve vydáno a poté zrušeno stavební povolení. Svatyně se tedy stala politicky ožehavým tématem. Musel se najít jiný pozemek. Kromě nutnosti překonat byrokratické překážky táhnoucí se po celé desetiletí, bylo potřeba vybrat v rámci sikhské komunity dost peněz a obstarat půjčky na pokrytí celkových nákladů, které vyšplhaly na 2 miliony euro.
Zatímco místní starosta byl aktivním zastáncem stavby svatyně a značky lemující silnici hrdě označují město Pessina Cremonese „za obec bez rasových předsudků”, objevila se opozice z řad místních politiků z Ligy severu, vládní politické strany, která se v Itálii ostře staví proti přistěhovalcům. Při slavnostním otevírání chrámu o sobě dala vědět i menší skupinka odpůrců z krajně pravicové strany Forza Nuova.
berou 2 - 4 eura na hodinu
Manuel Gelmini, zákonodárce za Ligu severu v zastupitelstvu provincie Cremona, která se neúspěšně pokusila výstavbu chrámu blokovat, uvedl, že jeho největší obavou byl Kirpan, obřadní meč, který ortodoxní Sikhové nosí. „Podle našeho názoru jde o zbraň a lidé by tu neměli chodit ozbrojení,“ svěřuje se. Proti zaměstnávání indických dělníků, jako jsou bergamini, ovšem Liga severu nikdy otevřeně neprotestovala.
V italském zemědělství pracuje legálně zhruba 16 000 Indů. V poslední době přistěhovalci nejvíce přicházejí do regionu Lazio. Jedná se zejména o sezónní zaměstnance. „Stačí vycestovat 100 kilometrů od Říma a naleznete svět, o kterém většina lidí vůbec neví,“ tvrdí Patrizia Santangelová, filmařka, která v říjnu představí svůj dokumentární snímek s názvem „Visit India” o komunitě Sikhů žijících v provincii Latina. Často žijí v táborech jako bezdomovci a pobírají velice nízkou mzdu. Dostávají 2 až 4 euro na hodinu, a přitom pracují 12 hodin denně,” uvádí.
Na severu není život tak tvrdý, alespoň to tak na první pohled vypadá. Řada indických přistěhovalců získala italské státní občanství. Mnoho z nich si zde i koupilo domy, v nichž se se svými rodinami usadili.
Podle italského statistického úřadu tvoří 40 % indických imigrantů ženy, ale jen malé procento z nich má práci. V případě města Pessina Cremonese jsou jim kvůli obavám z jejich izolace nabízeny hodiny italštiny a rekvalifikační programy, ale jen sporadicky. V jiných městech však odbory podobné školicí programy odbory nabízejí. Řada indických imigrantů v Itálii též vychovalo své děti. „Ve škole se poctivě učí. Nejsou tak rozmazlené jako naše děti,“ říká Gianluigi Fiamenghi, který na své farmě zaměstnává sedm indických dělníků, jež se starají o 1 700 krav. Jeden z Fiamenghiho zaměstnanců Prem Singh se do Itálie přestěhoval v roce 1995, následován mnoha příbuznými. Se svou ženou vychovává tři děti, které navštěvují základní školu. „Cítí se více jako Italové než jako Indové,“ říká a vzápětí dodává, že návrat do rodné země neplánuje. „Už jsme tady zapustili kořeny. Je to náš domov. Tak to prostě je.“
