Vyberte si jazyk
Řecko a jeho finanční krize daly podnět k přijetí rozpočtové smlouvy, která má členské státy zavázat ke větší finanční disciplíně. Rumunská politická krize [rumunský president Traian Basescu, který byl 7. července postaven mimo funkci, se jí znovu ujmul poté, co ústavní soud rozhodl o neplatnosti referenda o jeho sesazení z 29. července] by naopak mohla urychlit přijetí opatření vedoucích k hlubší politické integraci. To alespoň tvrdí Suzana Dobreová, analytička think-tanku Expert Forum, jedné z rumunských nevládních organizací, které jsou od začátku politické krize nejvíce aktivní.
Její argumentace se zakládá na nebezpečí nákazy: bankrot jednoho ze členských států EU by měl vliv na ostatní, je proto nutné zajistit, aby se podobná situace neopakovala. Co se však stane v případě, kdy v jednom z členských států zakolísají demokratické mechanismy? Dobreová uznává, že nebezpečí nákazy zde není tak zřejmé, jako v případě finanční krize. Politická podpora, která by se snažila podobné situaci zamezit, by proto nemusela být natolik intenzivní.
Dějinná logika je neúprosná
Toto nebezpečí nákazy však existuje. Pokud jsou pravidla v Rumunsku natolik hrubě porušována a EU s tím nemůže nic udělat, v budoucnu by se například ... na Slovensku mohl objevit jedinec přesvědčený, že jej národ chce za doživotního vůdce, pozítří litevský důstojník, kterého Bůh povolal, aby převzal vládu. Jak se bude EU dařit s Bělorusy u svého jednacího stolu?
Pravdou je, že dříve nebo později bude EU muset tomuto dilematu čelit. Vyplývá to takříkajíc z dějinné logiky. Je ostudné, že toto dilema přichází na scénu právě s námi, ale dalo se to čekat. Zamysleme se. V roce 1990 začalo to, co Samuel Huntington nazval „třetí vlnou demokratizace“. O dvanáct let později vlna opadla a nechala za sebou mnoho demokratizovaných zemí, avšak ukázala smutnou realitu: v dnešní době není demokracie nezvratná. V Rusku neobstála. Neobstála vlastně v celém bývalém Sovětském svazu, s výjimkou pobaltských států a Moldavska. Ani v Africe nevyšel demokratický experiment všude. A v Jižní Americe velká vlna naděje pomalu slábne, zatímco k plukovníkovi Hugu Chávezovi, pučistovi, který byl poté národem zvolen prezidentem, přibývají další místní socialisté.
Ústup demokracie je skutečností. Měla by proto Unie být výjimkou? Skleníkem, kde rostliny divoce bují, bez ohledu na to, co se děje venku? Zdá se, že právě to systém předpokládá - byť by to bylo pouze za účelem zahájení přístupových jednání, státy musí vyhovět jistým politickým kritériím (tzv. Kodaňským kritériím) a tedy být demokratické. Pokud tato pravidla respektují během jednání, jsou do klubu vpuštěny. A potom? Potom už nic.
K úpadku demokracie může dojít i uvnitř EU
EU je přece klubem demokratických států, nebo ne? Samozřejmě, všude ve světě však vidíme demokracie skomírat. A uvnitř Unie? Ne, to samozřejmě není možné. Tak jsme si to alespoň zatím mysleli, tak byla pravidla ustavena, tak také EU vznikla: jako klub zemí, které tento typ problémů již překonaly. Ve skutečnosti však lze demokracii udusit kdykoliv. Rumunsko je toho pouze nejnovějším a nejhorším příkladem. Již z Maďarska Viktora Orbána nám dříve naskakovala husí kůže. Nesmíme však zapomínat, že téměř všechny státy, které do EU v roce 2004 vstoupily, zažily po svém vstupu politické krize a pokles v žebříčcích politické stability a svobody tisku. A i v Itálii měl Silvio Berlusconi kontrolu nad médii a snažil se ovlivňovat i soudní systém (kontrola tisku a justice – jde o náhodu nebo úpadek demokracie začíná právě takhle?).
EU má problém: k ústupu demokracie může docházet i uvnitř tohoto uskupení. Je politický tlak, který nyní vyvíjí na Rumunsko, dostatečný, nebo je ho třeba zesílit? Musíte uznat, že jde o zajímavé dilema a sledovat jeho další vývoj by nám mohlo dokonce připadat zábavné – jen kdybychom nebyli jeho hlavními aktéry.
