Komisař pro rozpočet v Řecku naráží

„Nad dnešním bruselským summitem Evropské rady se bude vznášet stín,“ konstatuje list Público. „Stín německého návrhu, podle něhož by řecká vláda měla být podřízena přímé kontrole ,komisaře pro rozpočet’ s rozhodovacími pravomocemi.“ Podle portugalského deníku to představuje problém, jelikož

jedna věc je omezená finanční suverenita v důsledku zvláštních okolností, jako těch, s nimiž se dnes potýkají Portugalsko a Řecko, a něco jiného je sledovat, jak se s politickou suverenitou jedná jako s nějakým podružným problémem.

Le Monde poznamenává, že pokud by měl být německý návrh zveřejněný listem Financial Times sedmadvacítkou během zasedání Evropské rady opravdu schválen,

muselo by se Řecko ve svém rozpočtu zavázat „k využívání příjmů státního rozpočtu především k obsluze státního dluhu, to znamená ke splácení úroků z půjček. Tato rezignace na suverenitu by podle dotyčného dokumentu měla být „zcela“ implementována do řecké národní legislativy, a to „nejlépe prostřednictvím dodatku k ústavě“.

V Aténách vyvolává tento návrh hněv. „Nein, nein, nein,“píše v titulku list Ta Nea, který se tímto trojitým odmítnutím staví proti požadavkům německé kancléřky na ztrátu státní suverenity, třináctých a čtrnáctých platů a minimální mzdy. Deník dále vyslovuje názor, že

vláda, politické strany a odbory musí vytvořit silnou vyjednávací frontu proti věřitelům a supervizorům. Abychom mohli hovořit jedním hlasem, musíme dát všichni stranou své osobní strategie, stranické cíle, rivality mezi jednotlivými skupinami a volební ohledy. Nic z toho by stejně nemělo cenu, pokud by byl náš boj za národní spásu nakonec ztracen.

ÚvodníkářJorgos Delastik se na stránkách listu To Ethnos ostře vyhrazuje proti německému návrhu, který

nevytváří dojem, že by jej snad představila spřátelená země. Dokument obsahuje podmínky nadiktované dobyvatelem porobenému obyvatelstvu a měl by tedy být řeckým národem považován za nepřátelský útok ze strany státu, který má v úmyslu zničit suverenitu Řecka stejně jako útok nacistického hitlerovského Německa v dubnu 1941. [...] O uzavírání škol či nemocnic, nevyplácení platů a důchodů z veřejných prostředků po několik měsíců má rozhodovat nějaký německý gauleiter. Opovrženíhodní Němci připravují právní rámec, kterým dovedou Řeky k hladomoru v pravém slova smyslu. [...] Tento dokument odhaluje odvrácenou stranu eurozóny a EU ve 21. století.

Podle listu Frankfurter Allgemeine Zeitung je tento návrh v každém případě „zastíracím manévrem určeným pro domácí politickou scénu“. Krizi totiž nevyřeší žádný další komisař. Deník připomíná bavorského prince Ottu I. Bavorského, který vládl Řecku v letech 1832-1862, a domnívá se, že

můžeme polemizovat o tom, zda Řekové za Otty prožívali hospodářský rozvoj srovnatelný s rozkvětem Bavorska. Ale ani tehdy je dluhy netížily o nic méně než dnes. Dokud totiž bude proudit pomoc, přestože vše, co bylo slíbeno, nebude dodrženo, žádný komisař z Bruselu či Berlína nebude schopen dát aténskou administrativu do pořádku. Stačí se podívat na transfery v rámci Německa. Samotné město Berlín je příjemcem miliard z Bavorska, aniž by tento spolkový stát mohl na berlínském „sexy“ životě na dluh cokoli změnit. A tak to bude pokračovat i nadále, dokud bude těch, kteří berou, více než těch, kteří dávají. A stejně tak tomu je i v EU. Přivodit změnu může pouze metla v podobě tržních úrokových sazeb či reálná hrozba rozpadu eurozóny.