Vyberte si jazyk
Zatčením šéfa MMF přichází světová scéna o klíčového aktéra evropských záležitostí, neboť to byl právě Dominique Strauss-Kahn, kdo uměl prosadit intervence Fondu ve státech zasažených krizí.
Ve chvíli, která je pro záchranu Řecka a stabilitu eurozóny zcela zásadní, se nad vedením Mezinárodního měnového fondu (MMF) objevuje obrovský otazník. Klíčového aktéra operací „bezodkladné intervence“ ve státech postižených krizemi ohrožujícími globální hospodářství zničil skandál. Přitom role MMF podstatně vzrostla právě díky Dominiquovi Strauss-Kahnovi, řečenému „DSK“.
V této chvíli musí MMF řešit vnitřní záležitosti, které nemají obdoby. Výsledkem by mohl být nástup Číňana či Brazilce do funkce šéfa instituce, čímž by se potvrdila hegemonie rostoucích ekonomik a konec „evropského práva“ jmenovat ředitele MMF. To by pro Evropskou unii jako celek byla příliš vysoká cena za neslavný pád jedné z jejích nejslibnějších vůdčích osobností.
Šok je to značný: Zrušení summitu z 15. května mezi „DSK“ a německou kancléřkou Angelou Merkelovou, na němž se měly vyřešit závažné neshody kolem řecké krize; výjimečné svolání vedení MMF ve Washingtonu; pověření dvojky MMF, Američana Johna Lipskyho, dočasným vedením instituce. V pondělí 16. května se bezhlavá delegace dostavila na jednání euroskupiny, na níž se mělo rozhodnout o neodkladných krocích ohledně Řecka a kde měl poprvé zaznít souhlas se jmenováním Maria Draghiho do čela Evropské centrální banky (ECB). V Německu musel zasáhnout ministr financí Wolfgang Schäuble, aby trhy ještě před zahájením obchodování ujistil, že „řešení řeckého problému se nezablokovalo a že zatčení Dominiqua Strauss-Kahna nebude mít na vyjednávání vliv”.
Řešil jednu krizi za druhou
To se lehko řekne. Závažnost této ztráty pro globální ekonomiku vystupuje na povrch skrze ty nejradikálnější reakce Francouzů. Hledání skrytých manipulátorů poukazuje na výjimečnost této osobnosti, kterou se „DSK“ ve svém profesionálním životě stal. V roce 2007 zdědil vedení MMF, o které zřejmě právě přichází. V prvních šesti měsících jeho úřadování trhy ještě ignorovaly bublinu v podobě rizikových hypoték a Turecko splácelo „poslední půjčku“ poskytnutou MMF. Měnový fond tak neměl co na práci. Vše šlo až příliš dobře.
Žádný stát už pomoc nepotřeboval. A o několik měsíců později přišla apokalypsa: Svět se dostal do finanční krize, která neměla obdoby od dob velké hospodářské krize. „DSK“ se stal člověkem prozřetelnosti. Energicky řídil MMF, který znovu nalezl své intervenční poslání. Jezdil po celém světě řešit jednu krizi za druhou: do Pákistánu, na Ukrajinu, na Island. Byl nepostradatelný i při hašení požárů v periferních částech Evropy, a to navzdory žárlivosti Bruselu a několika dalších členských států. Irsko, Portugalsko a Řecko se staly pravidelnými etapami jeho zahraničních turné. Prosadil obrat v převládajícím neoliberálním smýšlení a vyžadoval kontroly pohybu kapitálu a nová pravidla pro bankovní systém. Odsuzoval nerovnost a jako svého zástupce si vybral Číňana. Pod tlakem krize se dokonce i Spojené státy naučily oceňovat v čele MMF přítomnost francouzského socialisty s vizí potřebných reforem k napravení přehmatů všemocného trhu. Evropané mu pochlebovali.
Důvěryhodný člověk a schopný manažer
Během 18 měsíců ve funkci se staly jeho dlouholeté osobní vztahy s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, šéfem ECB Jean-Claudem Trichetem a řeckým premiérem Jorgosem Papandreem a důvěryhodnost, kterou si získal u Angely Merkelové a amerického prezidenta Baracka Obamy, cennými zbraněmi pro uklidnění napětí při hledání řešení proti rozpadu eurozóny. Nebýt nešťastné aféry v manhattanském Sofitelu, byl by „DSK“ očekáván 16. května v Bruselu, aby sehrál roli mediátora mezi Německem, ECB a Evropskou komisí, na setkání, jež mělo rozhodnout o poskytnutí další pomoci Řecku ve výši 60 miliard euro a zažehnat restrukturalizaci jeho veřejného dluhu. Trhy jsou opět v úzkých: Kromě rizika v podobě bankrotu Řecka se pochybuje i o Portugalsku, Irsku a řadě dalších států.
Je to známý scénář, ovšem během půldruhého roku se podařilo zamezit nejhoršímu. Získali jsme čas a dokonce i „DSK“ varoval před ještě větším nebezpečím v podobě šokových terapií, které vyžadovaly vlády států skupiny „PIGS“ (Portugalsko, Irsko, Řecko, Španělsko) a které urychlovaly jejich směřování do recese, jako tomu bylo v případě Řecka, jež přichází o čtyři procentní body svého HDP. Snížení veřejného zadlužení nelze dosáhnout sociálním zruinováním obyvatel. „DSK“ pracoval na sociálně schůdném řešení. Američané jej s obdivem označovali za „mikromanažera“ a vysoce hodnotili pozornost, kterou věnoval studiu každého detailu krize. Je to příkladný „mikromanažer“ ve všem, kromě sama sebe.
