Vyberte si jazyk
„Eurozóna zažívá svou první krizi identity,“ píše list Die Presse a přináší informaci, že interní dokument Evropské komise o řecké rozpočtové krizi mluví „černé na bílém“ o „vážném znepokojení“ ohledně eurozóny.
V tomto kontextu se znovuzvolení Jean-Claude Junckera do čela Euroskupiny „podobá hotovému ‘měnovému Mnichovu’,“ bouří se list Figaro. Stejně jako v roce 1938, kdy francouzská a britská vláda ustoupila Hitlerovi, dnes Juncker vypadá před touto „měnovou implozí“, která se v Řecku rýsuje, dost bezmocný. Podle redakčního článku uveřejněného v tomto francouzském deníku, se hlavní otázka Euroskupiny „zaměřuje výhradně na vyhnutí se chaosu a kolapsu eura.“ Navíc „Juncker nemá větší moc než bývalá Společnost národů." „Tím, že pro Řecko nic neudělá, Evropa (…) riskuje, že bude muset čelit měnovému chaosu, do jehož osidel upadne i Portugalsko, Španělsko a Irsko,“ varuje Le Figaro. Podle Die Presse, „by nejzdravějším a nejradikálnějším řešením bylo Řecko vyloučit. V této chvíli na to však nikdo nechce oficiálně myslet.“
Euro byly pro Iry katastrofou
Toto řešení svádí i některé Iry. V zájmu Irska by bylo nejlepší se s eurem „rozejít“, domnívá se David Mc Williamsna řádcích Sunday Business Post. Ve chvíli, kdy čelí závažné krizi, by toto "i" ve skupině krizí nejvíce ohrožených států unie PIGS [s Portugalskem, Řeckem a Španělskem] mohlo snadněji devalvovat svou měnu. „Je jasné, že euro bylo pro Irsko katastrofou,“ argumentuje tento novinář a ekonom, „a navíc přispěje k tomu, že krize potrvá déle než by musela. Ze tří zemí, které vstoupily do EHS (Evropské hospodářské společenství) v roce 1973 [Velká Británie, Irsko, Dánsko], jsme jediní, kdo euro používá. (…) Dánové a Britové si svou národní měnu ponechali, protože věděli, že se jim může v situacích, jakou je tato, hodit. Stejné rozhodnutí učinili i Švédové.“
Pěkný, ale nereálný scénář
Nikdo to nemyslí vážně, protože tyto „katastrofické scénáře mají řadu trhlin,“ varuje server Reuters Breakinviews, ze kterého čerpádeník Le Monde. „Takové rozhodnutí by se nedalo provést ze dne na den. Jen samotná výroba nových mincí a bankovek by trvala minimálně několik měsíců.“ „Rozhodnutí odejít z eurozóny by dále spustilo i dlouhou sérii právních a politických sporů. Vztahy odcházejícího člena s jeho spojenci by se tak ocitli v naprosté krizi. A konec konců, pokud by si vláda, která by učinila rozhodnutí vzdát se eura, nevybrala autarkii, jinak řečeno severokorejský model rozvoje, tak by musela toto rozhodnutí doplnit mnohem drastičtějším úsporným plánem než tím, kterému by se chtěla vyhnout, aby mezinárodní investory přesvědčila o své serióznosti. Představa zemí opouštějících eurozónu je sice ‘poutavý scénář’, ale ‘v reálném světě’ se neuskuteční.“
