Vzpomínka na Alexise Grigoropoulose, mladého anarchistu zavražděného v aténské čtvrti Exarchia roku 2008.

Mezi aténskými anarchisty

Aténská čtvrť Exarchia, která je historickým centrem anarchistů, během krize funguje jako barometr řecké společnosti. Mezi squaty obývané umělci kvete obchod s drogami, dochází k násilnostem a bohatá mládež sem přichází nasát protestní atmosféru.

Zveřejněno dne 17 září 2012 v 12:08
Vzpomínka na Alexise Grigoropoulose, mladého anarchistu zavražděného v aténské čtvrti Exarchia roku 2008.

Zbohatlý albánský podnikatel a rebelující mladá dívka z bohatého [aténského] předměstí Ekali. Starý dobrý anarchista, který posílá nové stoupence této ideologie zpět do škol, kyperský hoteliér milující japonské turisty či bývalý trestanec působící jako organizátor kulturních akcí: ty všechny najdeme v oblasti, kterou jeden z kmotrů [řecké socialistické] strany PASOK měl v úmyslu přeměnit v obří parkoviště a která je dnes místem setkávání mládeže z hlavního města, jež chce okusit mýtus náměstí Exarchia.

Čtvrť přímo v srdci Atén se jako had svléká z kůže, každý den se proměňuje. Mísí se tu rasy, obchody se otevírájí a zavírají, bdí se nad restauracemi Rosalia a Floral či nad kinem Riviera. Při večerní procházce místem si lze všimnout dopadů krize a také nezaměnitelného ducha Exarchie, která je od pádu diktatury nejneklidnějším místem v Řecku, a jako takovou ji označuje dokonce i americké ministerstvo zahraničí.

Hlasitá hudba, kabriolety a mafie

Na místním náměstí se v noci často scházejí amatérští dj's či nezávislé hudební skupiny. A hudba hraje vždy nahlas: „Hlasitou hudbu a happeningy chceme proto, abychom odsud dostali narkomany, prodavače padělků a albánskou mafii,” vysvětluje organizátor koncertů. I přes ohlušující hudbu si tu pár mladíků hraje s míčem, další v malých skupinkách popíjejí pivo a diskutují o všem možném kromě politiky. V noci na náměstí Exarchia politika skoro neexistuje.

Jak se bavit o politice, když sem už od třiadvacáté hodiny přijíždějí z bohatých čtvrtí Mini-Coopery, kabriolety BMW a Audi, aby vyložily jejich osazenstvo před místními kavárnami? Často se jedná o skupiny dívek na 15centimetrových podpatcích, v sandálech Tod’s, šatech Prada a s kabelkami Louis Vuitton. Popíjejí pivo a užívají si noční atmosféru mytické Exarchie. Od sousedních stolů, kde posedává skupinka v tričkách popsaných revolučními nápisy, které doplňují jejich účesy, sem občas zavane odér marihuany.

Newsletter v češtině

Je tu někdo, kdo by její konzumenty zadržel? Nikdo! „Čepičky” tu nejsou vítány, vysvětlují místní. Obecně všechny uniformy, od policistů až po brigádu finanční stráže pro boj proti podvodům. Kdyby se tu něco stalo, je možné, že policie ani nezasáhne. Jorgos Apostolopoulos, městský radní, který má blízko k aténskému starostovi, jednou volal celou noc na policejní ústředí, aby si stěžoval na příliš hlasitou hudbu. Odpovědný policista mu odpověděl, že o případu bude informovat svého nadřízeného a nechal to být.

Exarchii mají v oblibě i „zločinné elementy” jako Pákistánci prodávající pašované cigarety či albánská mafie, která provozuje obchod s drogami. Místní obyvatelé se tu o pořádek starají sami a pravidelně je vyhánějí. Stranou nestojí ani anarchisté.

Rasové útoky a levné pivo

Giorgia Blani mívala na náměstí klenotnictví. Často byla svědkem ozbrojených útoků. „Nemyslete si, že je to náměstí jen tak plné lidí. Každoročně při příležitosti výročí povstání proti dikatuře, 17. listopadu, odsud lidé mizí, protože mají strach a je to tu stále nebezpečnější,” svěřuje se. Zvlášť, když si to po ulici podezřele vykračuje někdo s nakrátko střiženými vlasy. Mohou mít za to, že jde o fašistu a pustí se do něj s holemi.

Další soudí, že krize byly pro Exarchii přínosem. Knihkupectví sice zavřela stejně jako malé obchůdky, ale objevila se tu spousta malých barů, které nabízejí velice levné pivo. Je tu zdarma živá hudba a vše tu září čistotou. Ve Voxu, někdejším kině přebudovaném na squat, otevřela sociální kavárna: lze tu levně popíjet a bez účtenky. Vyhnat squattery a definitivně zavřít toto bývalé kino není jen tak. Když se o to policie pokusila naposledy, squatteři se vrátili za tři dny. Vylomili zámek a nastěhovali se dovnitř. Žijí tam dosud.

Ale nejsou tu jen anarchisté, to je mýtus. Spolu s návratem heroinu se Exarchia změnila. Kolem náměstí se potulují fotbaloví výtržníci ze sousední ulice Messolonghi - nejnebezpečnější ulice v hlavním městě. „Původní obyvatelé” náměstí, často přátelé a kamarádi Alexise Grigoropoulose [15letého mladíka zastřeleného v prosinci 2008 nedaleko náměstí policisty], se před nimi mají na pozoru. Organizace jako Anarcho-syndikalistická iniciativa či Anarchisté pro sociální osvobození jsou považovány za ty nejcivilizovanější hnutí na náměstí Exarchia, protože jsou jako jediní organizováni na členské bázi. Zastávají myšlenky anarcho-syndikalismu, který se objevil během španělské občanské války, a také sociálního anarchismu, komunistické odnože anarchismu. Své území si během demonstrací vymezují černými vlajkami, ovšem hnutí rozhořčených se neúčastnili, protože jej považují za maloměšťáckou iniciativu. Zrušení memoranda o úsporných opatřeních [mezi vládou a trojkou EU-ECB-MMF] je podle nich jediný boj, který má význam proti totálnímu kapitalismu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma