„Úroveň angličtiny: pohodlná domluva při vyjednávání.“ Takový profil by měl mít budoucí guvernér banky v Evropě v případě, že projekt bankovní unie spatří světlo světa, píše Süddeutsche Zeitung. Jakýkoliv člen národního bankovního ústavu by tak měl možnost nahlédnout do účtů kterékoliv jiné evropské banky.
Dvanácti vysokým evropským úředníkům, stejně jako komisařům EU Macheli Barnierovi (vnitřní trh a služby), Joaquínu Almuniovi (konkurenceschopnost) a Ollimu Rehnovi (hospodářské a měnové záležitosti), kteří mají předsedovi Evropské komise José Manueli Borrosovi pomoci představit 12. září hlavní body návrhu centrálního bankovního orgánu, „se perlí pot na čele“, upřesňuje mnichovský deník.
Nejenže je to technicky nadmíru složitý úkol, ale rovněž jsme svědky skutečného boje o to, kdo bude tomuto kontrolnímu orgánu předsedat.
Na jednu stranu je tu Komise, která si možnost definovat nový úřad nárokuje jakožto strážkyně evropských smluv. Na straně druhé je tu ECB vedená Mariem Draghim, která si oficiálně nárokuje zásluhu na tom, že je jedinou evropskou institucí, která v krizi neztratila důvěryhodnost. Mimo rámec tohoto boje o pravomoci zbývá vyřešit řadu dalších otázek:
Do konce července je třeba rozhodnout, zda bude nést orgán odpovědnost za všech 27 členských států nebo pouze 17 zemí euroskupiny, zda budou kontrole podřízeny všechny banky – v Evropě zhruba 8 000 ústavů – nebo pouze ty velké a zda bude vytvořen jeden ústřední orgán nebo decentralizovaná síť.
Jak na závěr poznamenává SZ, v očekávání verdiktu ústavního soudu v Karlsruhe, který by se měl 12. září vyjádřit k Evropskému stabilizačnímu mechanismu, si Brusel klade otázku, zda „Němci skutečně chtějí silný orgán, který je připraví o suverenitu, nebo zda nově stanoví smluvní podmínky bankovní unie tak, aby celý projekt oddálili.“