Ulice v Aténách po demonstraci, 23. února 2011. Na zdi stojí: „Generální stávka.“

Mocný hněv lidu

Po roce, který se nesl ve znamení úsporných opatření, čelí vláda Jorgose Papandrea i nadále hrozbě státního bankrotu, nedůvěře trhů a nedostatku solidarity ze strany některých evropských zemí. Nedůvěru vůči politice dávají čím dál hlasitěji najevo i občané, píše editorialista listu To Vima.

Zveřejněno dne 11 března 2011 v 16:51
Ulice v Aténách po demonstraci, 23. února 2011. Na zdi stojí: „Generální stávka.“

Většinou Řeků cloumá hněv. Zlobí se na politiky, „kteří se na nás vykašlali“ a kteří zemi uvrhli do stavu, v jakém se nyní nachází, jenom proto, že své zájmy chránili korupcí, protěžováním a plýtváním státními příjmy. Na politiky, kteří už tolik let pasivně přihlížejí jednomu skandálu za druhým, aniž by byl kdokoliv odsouzen, jako by snad byli členy klubu, který jim zaručuje imunitu. Na politiky, kteří podporují, aniž by se na něm podíleli, podvod v podobě systému, který vymáhá peníze od těch, kdo něco tvoří, a zároveň podporuje prospěcháře, žijící ze státních peněz a zároveň obchodující s teplou vodou.

Zlobí se na vládu a PASOK (vládnoucí socialistická strana), které nejsou ani v době krize s to odpovídajícím způsobem zareagovat na očekávání občanů a vysvětlit jim skutečný rozsah problému. Politiky, kteří se mezi sebou požírají navzájem a povětšinou jsou ochromeni problémy, které mají řešit. Zlobí se na konzervativní opozici, která i přesto, že se země ocitla na okraji propasti, nadále přichází s lživými sliby a její nezodpovědnost se jen stupňuje. Zlobí se možná i na levici, která si zvolila snadné heslo „všemu ne“, aniž by navrhla nějaké řešení.

Mohli bychom se ptát, proč tedy nevyměníme politiky, když jsme tolik rozhněvaní. Tak to ale ve skutečnosti nefunguje. To, co zůstává v posledních letech stabilní, je právě neschopnost změnit sama sebe a zmodernizovat náš politický systém. Zas a znova se opakují tytéž problémy, tytéž vzorce chování.

Hněv tedy zůstává a stává se z něj ten nejhorší rádce. Mnoho lidí například pochopilo, že oběti jsou nevyhnutelné. Ještě víc je ale těch, kteří i přesto, že s úspornými opatřeními vnitřně souhlasí, stále doufají, že spravedlnosti bude učiněno zadost a že účet zaplatí ti, kdo za něj nesou zodpovědnost, přinejmenším ti, na něž společnost ukázala prstem [především pak bývalý premiér Kostas Karamanlis]. Ať chceme nebo nechceme, potřeba úsporných opatření a spravedlnosti existují jedna vedle druhé a je třeba uznat, že jedna nemůže sloužit jako záminka k tomu, aby se zapomnělo na druhou.

Newsletter v češtině

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma