Vyberte si jazyk
Finále mistrovství světa ve fotbale tedy bude evropská záležitost. A vítězné mužstvo bude dokonce prvním v historii tohoto šampionátu, které se prosadí mimo evropský kontinent.
Nizozemská oranžová proti španělské červené značí, že se evropský fotbal, o němž se po prvním kole soudilo, že je s ním konec, stále drží na světové špičce. „Kontinent v ofsajdu,“ psal Presseurop, když 22. června otiskl článek z La Stampy. Průměrné výkony většiny evropských mužstev jako by odrážely ztrátu vlivu EU na mezinárodní scéně – po diplomacii a ekonomice přišel na řadu i kulatý míč.
Tendence promítat fotbalovou realitu do veřejného života se objevuje takřka všude. V Německu komentátoři předpovídali, že vládní koalice Angely Merkelové přežije jen tehdy, pokud v jižní Africe zvítězí národní Mannschaft. Ve Francii a v Itálii měli mnozí za to, že vyřazením družstva Modrých a Squadry Azzury byla pošpiněna čest celého národa, a otazníky se vznášely kolem postavení cizinců jak v družstvu, tak ve společnosti. Naopak ve Španělsku výkon národního mužstva tvořeného z valné části hráči Barcelony momentálně utlumil polemiky kolem katalánského statutu.
Není pochyb o tom, že fotbal hraje čím dál významnější roli v ekonomice a životě společnosti, ale brát si nějaká politická poučení z nepředvídatelného dění na hřišti by bylo poněkud malicherné. Nizozemské či španělské vítězství poukáže především na to, že europesimismus dnes zaplavil všechny oblasti lidské činnosti, ale že není vždy opodstatněný. V době, kdy se v americkém tisku, jako například v The American Interestnebo v Time, množí zprávy o úpadku Evropy, trocha eurooptimismu neuškodí.
Eric Maurice
