„Pokud Italové v blízké budoucnosti nespatří nějaké hmatatelné výsledky své ochoty k úsporám a reformám, vznikne v Itálii protestní hnutí namířené nejen proti Evropě, ale také Německu, které je považováno za původce netolerance v rámci EU, a proti Evropské centrální bance.“ Zdá se, že kancléřka varování Maria Montiho prostřednictvím rozhovoru na serveru Die Welt Online pochopila. Podle italského tisku se jedná o první krok k uznání dosavadních snah Montiho vlády a získání ztracené důvěry v zemi. Na záchranu eura však stačit nebude. List La Stampa proto ve svém titulku tvrdí, že „Merkelová chválí Itálii“, apíše, že
Itálie Maria Montiho se Německu líbí; nástin nové evropské smlouvy se už nezdá být hrozbou. […] Jinak řečeno, Monti se vydal sdělit Angele Merkelové, že velice dobře chápe umíněnost Němců, když požadují po ostatních státech eurozóny dodržování pravidel a efektivitu, i kdyby to mělo být za cenu toho, že je nechají dlouhou dobu balancovat na okraji propasti. Zároveň ale varoval, že by neměli nechat tuto hazardní hru zajít příliš daleko, a vysvětlil jim, kde leží práh odporu Itálie.
Konkurenční deník La Repubblica píše o „mírném pootevření Německa“ a domnívá se, že se Montimu podařilo dosáhnout zmírnění rozpočtové kontroly navržené ve smlouvě o posílení hospodářské unie, o němž se má diskutovat na konci ledna, „naopak pokroky v oblasti evropských opatření na uklidnění trhů jsou však minimální.“
Chvála kancléřky Merkelová na adresu Montiho vlády […] ukazuje, do jaké míry v Evropě panuje strach z finančního pádu Itálie a do jaké míry všichni cítí úlevu, že je země konečně spravována zodpovědným způsobem. To ale k záchraně země nestačí. A možná, že ani k záchraně eura.
Podle listu Il Sole 24 Ore v Evropě nakonec nepředstavuje takový problém Itálie, jako spíše Německo. Zatímco Evropu a Německo ohrožuje recese a oživení vyžaduje evropský elán,
Slova, sice nová, ale stále jen slova: to je to, co Merkelová nabídla Montiho Itálii. […] Když německá kancléřka tolik hovoří o Evropě, aniž by něco řekla a ještě méně toho udělala navzdory skutečnosti, že budoucnost eura je ve hvězdách a když trvá na získání přímé kontroly nad rozpočtovými politikami svých partnerů, aniž by dala něco na oplátku, je skutečně důvod k obavám. Zejména z toho důvodu, že tato hra trvá už moc dlouho, a jak ukazují trhy, nefunguje. A to do té míry, že místo neustálého vyvolávání pocitu viny za nezodpovědné jednání středozemních států, které se s námahou snaží dát dohromady za cenu velmi vysokých sociálních nákladů, by stálo za to se vážně zabývat nezodpovědností Německa (pokud tedy není jeho cílem euro potopit a nikoli zachránit).
Na německé straně listFrankfurter Allgemeine Zeitung s chvalořečí kancléřky na reformy zahájené Montiho vládou souhlasí a šéfovi italské exekutivy radí, aby se odvážil zdanit obrovské soukromé majetky ve své zemi. Konzervativní deník dále není s to strávit Montiho přání, aby bylo jeho zemi umožněno si na trzích půjčovat za nižší ceny:
Unijní partneři jsou odjakživa více než trpěliví ke skutečnosti, že se Itálie vzdaluje hladině zadlužení, kterou by bylo možné tolerovat. Italové nevyužili toho největšího daru, který jim euro poskytlo, nezvykle nízkých úrokových sazeb, k tomu, aby dali své veřejné finance do pořádku. [...] Není to tedy EU, kdo dluží Itálii nižší úrokové sazby, ale Řím, kdo svým partnerům dluží snížení příliš vysokého zadlužení...
Tvrdohlavost Berlína, který požaduje ještě větší úspory, v Evropě naráží na stále větší odpor, píše týdeníkDer Spiegel ve svém internetovém vydání. Prvním dopadem je změna, která se začíná rýsovat v poměru sil v rámci EU: „Dva proti Merkelové“, píše v titulku Der Spiegel v narážce na nové „duo“ tvořené francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a Mariem Montim, kteří se společně snaží čelit Angele Merkelové:
Někdy se i nositel naděje může stát nepohodlným. [...] Monti už nechce šetřit. Chce jinou politiku, zcela odlišnou od politiky Angely Merkelové. [...] To, po čem volá, chce Paříž už hodně dlouho. [...] Až doposud se Merkelové nejčastěji dařilo proti francouzským požadavkům prosadit svou. Francii teď ale přichází na pomoc Itálie, která je přece jen třetí největší ekonomikou eurozóny. Koncem minulého týdne Monti navštívil francouzského prezidenta, aby se s ním dohodl na společném plánu. Podle neověřených informací během schůzky panovala harmonická atmosféra.