Monti, poslední hrdina eurozóny

Euro a EU může zachránit pouze politická unie. A jak před nadcházejícím summitem EU tvrdí německý komentátor listu Financial Times Wolfgang Münchau, jediným, kdo je schopen tuto pravdu jasně říci a přesvědčit o ní Německo, je italský premiér. Otázkou zůstává, zda se mu to podaří.

Zveřejněno dne 25 června 2012 v 15:00

Představte si, že je čtvrtek večer a na setkání hlav států a vlád během summitu Evropské rady se italský premiér zvedne a prohlásí: „Pane předsedo, vážení kolegové. Nabízí se nám dnes jasná volba: buď euro zachráníme, a položíme tak základy budoucí politické unie, nebo v této zkoušce neobstojíme a ztratíme obojí. Všichni víme, co je k záchraně eura třeba. Potřebujeme bankovní unii pro Španělsko, fiskální unii pro Itálii a politickou unii pro Německo.“ „Co se týče detailů, nejsme samozřejmě všichni zajedno. Některé z těchto neshod však tento víkend musíme vyřešit a učinit bezprostředně nezbytná opatření. Všechny naše dosavadní strategie k řešení krize selhaly. Nyní potřebujeme něco, co zafunguje rychle. Pokud neuspějeme, ujišťuji vás, že nemohu být dále členem této skupiny a moje země se již dále na tomto projektu nemůže podílet.“

Nejprve bych měl říci, že neočekávám, že by Mario Monti něco takového ve čtvrtek opravdu řekl, a to ani nějakým méně přímým způsobem. Stojí totiž v čele úřednické vlády a má za úkol pouze řešit problémy. Stavit se na odpor německé kancléřce - někteří by to jistě nazvali předváděním se -, natož dávat v sázku budoucnost Itálie v popisu práce jistě nemá. Italské politické strany ho jmenovaly premiérem, jelikož po vládě playboye potřebovaly instalatéra, a ne hazardního hráče. Skutečný lídr je tím posledním, co si přály.

Já však věřím, že určitý inteligentní hazard by nebyl na škodu. Musíme však dobře porozumět jak jeho rizikům, tak možným výhrám. Jeho účelem by nebylo ukázat, jak někteří z mých italských a španělských přátel požadují, že Angela Merkelová blafuje. To ona totiž nedělá, ačkoliv je pravda, že rozpad eurozóny by samozřejmě byl pro Německo katastrofou. Bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer nedávno řekl, že pokud Německo tento rozpad dopustí, bude to za posledních sto let už potřetí, co na Evropu i na sebe samotné přivodí neštěstí a zkázu.

Němci si o krizi vytvořili zcela zvláštní mýtus

Ti, kdo obhajují strategie, které mají německé blafování odhalit, často předpokládají určitou míru racionality, která zde ale ve skutečnosti prokazatelně zcela chybí. Němci si o krizi vytvořili zcela zvláštní mýtus. Zajímá-li se člověk tak jako já o místní veřejnou debatu, často má pocit, že se nachází v jakémsi paralelním vesmíru. Zcela se zde například popírá, že by faktorem krize mohla být německá aktiva běžného účtu. Z pohledu Německa se ekonomika podobá fotbalovému zápasu, ve kterém Německo samozřejmě vyhrává. Úkolem kancléřky je pak podporovat domácí tým proti týmům ostatním – tak jak tomu bylo v Gdaňsku minulý pátek, když Německo vyhrálo nad Řeckem. Zdá se, že Německo ani Angelu Merkelovou nic nezastaví.

Newsletter v češtině

Úzký okruh inteligentních vládních představitelů a ekonomické elity chápe, co všechno je v sázce, je však ochoten riskovat. Udržení eura při životě není jeho prvotním zájmem. Když bývalý hlavní ekonom Evropské centrální banky Otmar Issing kategoricky odmítne jakoukoliv formu sdílení dluhů, tak jako to udělal v nedávno publikovaném článku, zapomene se zmínit o tom, co se stane, pokud se vlády budou jeho radami řídit. Eurozóna se totiž rozpadne.

Až se tlak na rozpad objeví, bude vycházet z Itálie. Silvio Berlusconi minulý týden výhružně prohlásil, že odchod z eurozóny není žádným rouháním. Alternativy vidí jasně: buď Itálie získá záchranný plán a Německo eurozónu opustí, nebo ji opustí Itálie. Zdá se, že Berlusconi se připravuje na příští volební kampaň, ve které bude jeho strana apelovat na euroskeptické nálady voličů, a snažit se tak čelit výzvě protievropského Hnutí pěti hvězdiček a jeho lídra Beppeho Grilla. Berlusconi prý jeho proslovy a texty do detailů studuje. Proces, který zde pozorujeme, může vést k transformaci postojů namířených proti euru v hlavní politický názorový proud.

Monti nemá co ztratit

Až na to dojde, bude na záchranu eura dost možná již pozdě. Lídři eurozóny na ni měli více než tři roky. Všechen tento čas však promarnili. Jako jednotlivci jsou možná velice inteligentními lidmi, jako skupina však prokázali neuvěřitelnou míru ekonomického a finančního analfabetismu. Pamatujete si na koncept expanzivní fiskální kontrakce? Nebo na pošetilý nápad navýšit záchranný fond pomocí tzv. pákového efektu? Nebo nápad poskytovat prostředky záchranného fondu soukromým investorům, kteří o ně požádají? Opravdu věříme tomu, že lidé, kteří tři roky dělali všechno špatně, najednou za jeden den přijmou všechna správná rozhodnutí?

Proto je naší jedinou nadějí, že se někdo uvnitř skupiny Merkelové vzepře. Ten někdo by měl v první řadě vetovat „vatu“ opatření, která budou ve čtvrtek pravděpodobně navrhnuta. Jak pravděpodobná je budoucí politická unie, pokud dnes nejsme schopni eurozónu zachránit? Rozhodující okamžik nastal právě teď.

Nikdo není vůči Angele Merkelové v lepší pozici než italský premiér. To on je v otázkách Evropy tím nejzasvěcenějším. Navíc je inteligentní a umí se vyjadřovat. Jeho země bude příštím cílem útoku finančních spekulantů. A Evropská unie nemá žádný plán B.

Hrozba rezignací by byla věrohodná a mnoha lidem by nahnala strach. Co může navíc Monti ztratit? Jeho preference již beztak klesly a podporu ztrácí i uvnitř koalice. Jen tím, že řekne mocným pravdu, může zachránit nejen svou vlastní zemi, ale i euro.

Evropská rada 28. a 29. června

Zuřivé přípravy

Přípravy před nadcházejícím zasedáním Evropské rady v Bruselu, které proběhne ve dnech 28.-29. června, jsou v plném proudu a schůzky mezi jejími protagonisty se jen množí. François Hollande, který se 22. června zúčastnil spolu s představiteli Itálie, Německa a Španělska schůzky v Římě, se dnes, 25. června, sejde v Paříži v Mariem Draghim. Guvernér Evropské centrální banky se bude francouzského prezidenta snažit získat pro myšlenku bankovní unie a větší politické integrace. Draghimu jde o hodně, jakvysvětluje La Stampa, protože

pokud představitelé EU nedokážou na summitu ve dnech 28.-29. června přijmout efektivní rozhodnutí, bude muset škody napravovat právě Mario Draghi.

A i když trhy Draghimu důvěřují, že se mu řešení podaří nalézt,

je pro ECB čím dál složitější udělat další krok kupředu, aniž by přitom Němci, kteří se v posledních měsících pravidelně ocitají v menšinovém postavení, nedali veřejně najevo svou nespokojenost znamenající ztrátu prestiže pro všechny.

Ve středu 27. června se Hollande sejde v Paříži s Angelou Merkelovou. Názorové neshody s německou kancléřkou „jsou stále velice markantní“,poznamenává francouzský hospodářský deník Les Echos a dále připomíná, že „Hollande se bude snažit z Merkelové, [která] se k velkému institucionálnímu skoku vpřed staví nadále nepřátelsky, vydobýt ústupky na poli solidarity“.

Francouzský prezident upustil od snah dostat na jednací stůl eurobondy, ale doufá, že se mu od kancléřky podaří získat souhlas s jinými způsoby mutualizace dluhu, ať už by to byly krátkodobé dluhopisy, tzv. eurobills, evropský fond pro umořování dluhů nebo právo poskytnuté evropskému záchrannému fondu odkoupit dluh členské země eurozóny potýkající se s finančními problémy, a zarazit tak prudký nárůst úrokových sazeb.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma