Vyberte si jazyk
Co má společného Lech Walesa a strana Libertas Declana Ganleye? To není zřejmé, a pokud nějaký společný bod existuje, pak se týká peněz. A to ne jen tak nějakého kapesného. Jak píše Michal Karnowski v polském Dzienniku, měl by si bývalý lídr Solidarity a polský exprezident přijít za svá vystoupení na veřejných mítincích strany Libertas na 1 milion dolarů. To by však ještě nemuselo být důvodem k polemice. Koneckonců bývalé hlavy státu a předsedové vlád inkasují často velké sumy peněz za svou účast na nejrůznějších lukrativních akcích. Ovšem zde se jedná o symbol boje za svobodu, a to nejen v Polsku, ale v celé Evropě.
Přesně tento symbol si Declan Ganley koupil za milion dolarů a spolu s ním i legitimitu, kterou jeho strana potřebuje. Irský milionář si tak pořídil „prapor svobody, pod kterým nyní hlásá své názory,“ píše s politováním Karnowski. V Polsku, kde už má Walesa své pevné místo, které nemůže znehodnotit ani tato aféra, to možná není tak důležité. Ale ve Francii, v Německu nebo v Irsku má svůj symbolický význam. Walesa sám si zřejmě neuvědomuje, do čeho se zapletl. Spolčení s Ganleyem je pro něj „záležitostí, která jen co se stráví, tak se na ni zapomene“. Pravda je ovšem ta, domnívá se Karnowski, že spojením se s Libertas Walesa evropské elity trochu provokuje. A mnohé ukazatele naznačují, že z této bitvy neodejde vítězně. „Jestliže Ganley získá s Walesovou pomocí v Evropském parlamentu dvacet křesel, tak se na to nikdy nezapomene,“ upozorňuje redaktor Dzienniku, pro kterého spojení bývalého lídra Solidarity a Declanem Ganleyem znamená jedinou věc – „jeho politický konec v Evropě“.
V Itálii se vzhledem k potížím, v nichž se zmítá opozice, odehrává kampaň k evropským volbám především v rámci majoritních stran, a to mezi Lidem svobody (PdL), zcela novou stranou Silvia Berlusconiho, a jeho hlavním spojencem, Ligou Severu. Obě politické síly se snažily přivlastnit si zásluhy za politiku tvrdé linie vůči imigraci, vyhlášenou začátkem měsíce. Itálie nejprve poslala zpět do Libye plavidlo s imigranty, které směřovalo k jejím břehům, a poté přijala 14. května „bezpečnostní balíček“ představující soubor opatření namířených proti kriminalitě. Ta mimo jiné ustanovují občanské hlídky, sestávající z dobrovolníků pověřených udržováním pořádku ve veřejných prostorech, a zavádějí trestní čin ilegální imigrace. Mnozí pozorovatelé interpretují tyto rázné projevy jako přípravu strategické pozice vzhledem k blížícím se evropským a místním volbám.
Milánský ekonomický deník Il Sole 24 Ore označuje tato opatření za „prapor v rukou Ligy“ a za rozbroji, ke kterým došlo v posledních dnech mezi oběma stranami, vidí pokus Lidu svobody zamezit úspěšné image xenofobní a populistické strany Umberta Bossiho, jehož dlouhodobý boj proti imigraci by mohl být odměněn volebním skóre vyšším než 10 %. Deník Il Giornale, který patří Berlusconiho rodině, je zase toho názoru, že souboj mezi PdL a Ligou Severu se hraje „fair play“. ‚Cavaliere’ Berlusconi se snaží „postavit se proti záměru Ligy obsadit scénu“ tím, že chce být uznán jako iniciátor nedávných dohod o imigraci mezi Libyí a Itálií, a také tvrzením, že se ministr vnitra Roberto Maroni (Liga Severu) spokojil pouze s „vykonáváním rozkazů“. Podle uznávaného listu Corriere della Sera je ale přijetí „bezpečnostního balíčku“ především výrazem spojenectví většinových stran, které se s blížícími se evropskými volbami chystají zopakovat operaci „zákon a pořádek“, jež urychlila pád Romana Prodiho a vynesla jim vítězství v parlamentních volbách v roce 2008. Stejných většinových stran, které společně čelily kritické polemice, jež vypukla minulý víkend poté, co ministr obrany, postfašista Ignazio La Russa, prohlásil na adresu Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky, že „stojí za starou belu“. Komisariát kritizoval politiku vracení lodí s imigranty zpět do Libye. Středopravicové strany doufají, že se jim na poli, které jim je tradičně nakloněno, podaří proměnit vzrůstající obavy voličů z migračního nátlaku ve volební hlasy.
