Vyberte si jazyk
Mladí lidé se obávají, že ACTA prohlásí jejich životní volby a svobodné projevování vlastní identity za pirátství, říká Piotr Cichocki, antropolog internetu na Etnologickém institutu Varšavské univerzity.
Grzegorz Szymanik: Co pro mladé lidi internet vlastně znamená?
Piotr Cichocki: Jednou jsem zkoumal sociální síť Grono [polská sociální síť podobná Facebooku] a sledoval, jak si uživatelé vytvářejí virtuální identity pomocí profilů. Mnozí se představovali pomocí linkování. Místo aby o sobě sami napsali, raději uváděli citáty z knih a písní. Nebo odkazy na videa na YouTube či soubory ve formátu MP3. Jejich identita tak byla utkána z mnoha významů nasbíraných na webu.
Co to značí? Že informace na síti utváří totožnost uživatelů internetu. A mladí lidé to, co objeví, dále sdílejí. Snažit se jim v tom zabránit je podobné, jako chtít jim amputovat identitu. Protestují, protože se obávají, že ACTA může označit jejich existenciální volby a svobodné vyjádření vlastní identity za pirátství. Skutečně se bojí, že jim někdo chce zabavit část sebe sama, toho, kým a čím jsou.
Proto protestují všichni bez ohledu na politické názory. Přitom tito mladí lidé sympatizují s celou škálou politických hnutí od Antify [protifašistické hnutí] až po krajní pravici. Pro ně je internet prostředím, ve kterém se realizují, sbírají informace o věcech, které je zajímají, kde se politicky formují. A chtějí, aby web takovým prostředím také zůstal.
A co copyright?
Tito mladí lidé nevnímají to, co na síti dělají, jako krádež. Když tam něco je, tak to prostě využíváte. Ale může na to být samozřejmě nahlíženo jako na porušování práva.
Mělo by. Protože to krádež skutečně je.
Krádež to je, ale v případě informací nebo kultury nemůžeme používat stejná hlediska jako v případě materiálních statků. Dnešní vnímání prodeje a výměny kultury je relativně nedávný vynález. Henry Jenkins tento fenomén popsal na příkladě kultury Spojených států. Tvrdil, že v 19. století kultura neměla vlastníky. Písně byly sdíleny od vesnice k vesnici a lidové balady volně využívaly materiál z literárních textů.
Profesionalizace a nárokování si obsahu se objevily až se vznikem kulturního průmyslu. Ze zpěváků se stali vokalisté, a to díky tomu, že jejich písně začaly být vysílány rozhlasem a televizí a přehrávány ze záznamu.
Situace se změnila, když se v domácnostech objevily osobní počítače. Ty umožnily každému uživateli upravovat zvuk, obrazové záběry, texty, míchat, remixovat, sdílet. Grassroots kultura, kultura široké veřejnosti, se nyní vrací a ohrožuje celé odvětví kulturního průmyslu.
Kreativní zpracovávání všech možných online produkcí je na hraně zákona. Ale možná, že je to právě naše vnímání zákonnosti, co vlastně zastaralo. Vztahy mezi výrobou a spotřebou se mění a my prostě nevíme, jakým směrem se věci budou ubírat.
Legislativní řešení jako je ACTA, proti kterému nyní protestuje většina uživatelů internetu, se snaží vytvářet tlak, který by pomáhal zvyšovat zisky průmyslových výrobců, chránit a ohraničovat jejich roli.
Ale umělci budou hladovět.
Umělci sami hledají nové a alternativní distribuční kanály, nezávislé na velkých korporacích. Dokládá to například zveřejňování nahrávek na internetu performery jako jsou skupina Radiohead, nebo obrovským úspěchem, který zaznamenaly portály prodávající hudbu napřímo, jako třeba bandcamp.com.
V posledních několika dnes se mluví jen o ACTA. Skupina Anonymous shodila weby polské vlády. Populární stránky při zobrazení zčernají. Uživatelé vytvářejí vizuály. Portály píšou. Vlády komentují. Byli si uživatelé internetu vědomi své moci už dříve?
Pokud se bavíme o oné úzké skupině, která celý ten poprask rozpoutala, o zkušených programátorech softwaru a hackerech, kteří se po práci zabývají politikou, tedy lidech, kteří se identifikují s tzv. „free code“ hnutím – pak odpověď zní ano. Ať už jsou ti lidé kdokoli, vědí velmi dobře jak měnit kódy, jak se na webu pohybovat. Na síti vyrostli. Nejenže tráví na internetu svůj volný čas, ale na webu i studují a pracují.
Optimistickým závěrem tedy je, že tu je mnoho talentovaných programátorů.
A co publikum této velké šou? V minulosti člověk vyrazil do ulic, dnes může pomoci zablokovat webové stránky tím, že je zahltí. Vzniká internetová komunita takto?
Vytváří se z něj opozice. Společným jmenovatelem je protest proti omezením, která ovlivňují jejich každodenní životy, omezují jejich účast ve světě. V krajním případě by se z toho dokonce mohlo vyvinout něco na způsob Solidarity osmdesátých let minulého století. Masy různého sociálního původu se sjednotí pod jedním heslem, protože politický systém zaútočil na samotné základy jejich životů. Protože pro ně je to skutečně něco zcela zásadního.
Analyzuji vzkazy, které najdu na počítačích svých přátel. Jeden z těch nedávných byl obvzláště trefný. „Vláda vás okrádá o peníze“ – následoval lhostejný obličej. „Žádné vyhlídky na lepší budoucnost“ – a další netečný obličej. A nakonec, „Omezený přístup na internet“ – a tato slova následoval obrázek Arnolda Schwarzeneggera nabíjejícího svou velkou pušku.
Profil
Piotr Cichocki
Piotr Cichocki je antropologem internetu na Etnologickém institutu Varšavské univerzity. Organizuje koncerty, produkuje hudbu a propaguje umění. Přednáší o “fúzi moderní lidské identity s elektronickými médiami a populární kulturou”.
