Vyberte si jazyk
Měla to být korunovace, jak by se slušelo na zámek ve Versailles, ale byl to v podstatě „versaillský propadák“, uvádí v titulkudeník Libération. Francouzský prezident u příležitosti zahájení institucionální reformy odhlasované v červenci 2008 poprvé přednesl svůj projev před poslanci shromážděnými na kongresu. A zklamal. Předně proto, že jeho „klasický“, respektive banální projev kontrastoval s monarchistickou okázalostí místa. „Sama pravice neskrývala své zklamání. Nečekaný projev tím, že nic nečekaného nepřinesl“, píše levicový deník.
Stejné hlasy se ozývají i ze zahraničí. „V královském paláci se dějí revoluční věci,“píše Der Standard. Pokud ale francouzský prezident využil poprvé svého nového práva na projev, pak „na obsahu nic revolučního nebylo. (…) Jediným překvapením je to, že Sarkozy nepočítá se zvýšením daní,“ uvádí vídeňský deník, který zároveň poukazuje na mediálnost celého proslovu, k níž přispěla i přítomnost Carly Bruni.
Z pohledu Varšavy nebyla Sarkozyho řeč proslovem, ale představením na podporu jeho nového programu. A tento program je podle slov Andrzeje Talagy z polského listu Dziennik „směsicí populismu, socialismu a nacionalismu“. Ve snaze pomoci klíčovým odvětvím francouzského průmyslu ohrožuje francouzský prezident pilíře Evropy, kterými jsou společný trh a volná, nezfalšovaná hospodářská soutěž. „Sarkozy tyto principy zadupal hluboko do bahna,“ píše Talaga. Podle španělského listu El Mundo se z versailleského kongresu stalo především Sarkozyho „monarchistické delirium“. „Akce stála milión euro,“ upozorňuje konzervativní deník, který lituje, že se schůzka kongresu odehrála v takové „nabubřelosti“.
„Sarkozy chce rozšířit reformy, a vyjít tak z krize,“ uvádí v titulku francouzský provládnídeník Le Figaro, bránící prezidenta vůči těmto kritikám. Jeho redakční šéf Etienne Mougeotte ve svém úvodníku nadšeně tleská souboru reforem, který Sarkozy navrhl, a chválí jeho „nespornou výši nadhledu“, jeho „důslednost“ (ve věci nošení burky) a jeho „vizionářskou smělost“. Prezidentův projev, který měl podle něj „dozajista sílu“, připomínal v některých ohledech i „kenedyovské výzvy“ k Nové hranici [politika, která mimo jiné předvídala zastavení komunistické expanze ve světě, ekonomické oživení, vyslání člověka na Měsíc, rovnost mezi černochy a bělochy]. Pouze toto.
Projev francouzského prezidenta je každopádně historický, soudí Süddeutsche Zeitung. Středolevý německý deník píše v titulku o „pompézním vstupu na scénu“ a evokuje „závan historie, něco nového. To nebyl proslov člověka, kterého zesměšňují média. K tomu, aby zaujal své voliče, dostává Sarkozy každopádně ve francouzských médiích takový prostor, jaký chce. (…) Tento prezident ale nechce být pouze znovu zvolen. Chce po sobě zanechat stopu, změnit republiku podle svého. Svým příspěvkem ve Versailles dal své roli nový smysl, stejně jako americký prezident, když se obrátil ke svému národu. Doufá, že se tak zařadí mezi velké francouzské prezidenty,“ uzavírá deník.
Aby se nestal pouhým prezidentem a vznesl se do stratosféry moci, nemůže se Nicolas Sarkozy spokojit jen s proslovem ‚po americku‘ v sídle Ludvíka XIV; ostatně má zájem se také kul-ti-vo-vat, píše John Walsh v listu The INDEPENDENT. „Velice neotesaný a antiintelektuální prezident“, který miloval „hamburgery, Rey Ban a Rolex“, nyní cituje nonšalantně Célina a „nosí si Zolova díla na pracovní obědy s mocnými“. Jsou tomu tři měsíce, co francouzská inteligence ukázala, do jaké míry nesnáší literární vkus prezidenta tím, že masivně skupovala knihu, kterou na škole údajně nenáviděl (Princesse de Clèves). „Říká se, že je to vliv Carly,“ komentuje Walsh, který si zároveň klade otázku, zdali tímto Sarkozy neztratí volební podporu dělnické třídy a drobných živnostníků. Jinak je ale přesvědčen spíše o tom, že prezidentova konverze je „upřímná, že to je velmi osobní věc“ a lituje, že „takovou proměnu nemůžeme očekávat od Gordona Browna.“
