Nebyl to den jako každý jiný. Presseurop pořádal 4. června v Bruselu své první Forum v Evropském parlamentu. Redakční tým, obvykle rozptýlený mezi Paříží, Římem, Varšavou, Madridem a Lisabonem, se přesunul do hlavního města Evropské unie, kde organizoval akci a sešel se se svými čtenáři.
Každý z deseti novinářů Presseurop si z tohoto dne odnesl obraz, dojem, myšlenku.

Hledání průlomu

Maciej Zglinicki

Dobrá zpráva je, že k rozpadu EU dnes nejspíš nedojde. Ale jsou tu i špatné zprávy. Recese, či přinejlepším slabý růst, vysoká nezaměstnanost, narůstající sociální napětí, sobectví členských států, obrovský demokratický deficit a absence společné vize budoucnosti. Takový obraz EU vyplynul z Fora Presseurop.

Není pochyb o tom, že se Unie nachází na křižovatce a nikdo neví, co se bude dít. Podle europoslankyně Danuty Hübnerové máme to nejhorší za sebou, není zapotřebí žádné revoluce a občané zadluženého Jihu vyčerpaní drastickými úspornými opatřeními by měli – stejně jako Poláci v roce 1989 zatnout zuby a přijmout bolestivé reformy, aby se jejich země dostali na cestu růstu.

Newsletter v češtině

Problém je v tom, že doporučení, která přicházejí z Bruselu a od „trojky“ (MMF-EU-ECB) se v podstatě omezují na uspokojování požadavků trhu. „Méně trhů, více lidí“, „přestaňte ničit španělské firmy“, vyzýval čtenář Spanishengeneer.
S jeho slovy souhlasil i místopředseda Evropského parlamentu Miguel Angel Martínez Martínez, který kladl důraz na potřebu reformy evropského sociálního modelu, sociálního státu a sociální důvěry. Bez nich by podle jeho názoru evropský projekt neobstál ve zkoušce časem. Portugalský poslanec Rui Tavares žertoval na adresu špatného stavu evropské demokracie s tím, že „na rozdíl od Indie jsou v EU jen dvě kasty: funkcionáři a bankéři“.

A co evropští občané? Plní každodenních problémů, nedostatku pracovních příležitostí, podpory ze strany vlastních vlád, hlasitě protestují v ulicích evropských měst. Volby do Evropského parlamentu, které se uskuteční příští rok, jsou pro lidi poslední příležitostí, aby vzali věci do svých rukou a začali demokraticky utvářet EU, která bude lépe odpovídat jejich potřebám. Hodiny odbíjí a času je méně, než by se mohlo zdát.

Presseurop… stresseurop, losteurop, I love Europe

Iulia Badea-Gueritée

Kdybych měla několika slovy shrnout, jaké pocity mě provázely během našeho prvního Fóra Presseurop v Bruselu, citovala bych jednoho z našich hostů, italskou novinářku Adrianu Cerretelliovou (Il Sole 24 Ore): „Když jste lídrem evropského státu, musíte být otevřeni názorům druhých.“

Když jste lídrem evropského tisku, který je co do mnohojazyčnosti a kosmopolitismu na špici, jako je Presseurop, musíte se otevřít vůči druhým. Právě to bylo cílem našeho maratonského dne. Debaty (na téma krize, občanství, federalismus atd.), otevřené i více či méně zapřisáhlým euroskeptikům, byly oproštěny od byrokratického jazyka a klišé o tom, že je všechno v pořádku, které je tak dobře zakotveno v povědomí homo europeus.
EU není pomník, který otcové zakladatelé vytesali do mramoru, ale neustále se zaplňující, úžasný kotlík, v němž se mísí naše touhy, obavy a frustrace.

Rumunsko v roce 1986 neznalo slova „evropský“ a „antievropský“, jak je zná dnes. Slovník neologismů (vydaný Akademií Rumunské socialistické republiky), který jsem dostala v roce 1986 na celostátní olympiádě v rumunském jazyce a literatuře, trůní na stole v mé pařížské kanceláři jako připomínka toho, že nikdy nevíme, kam jdeme.

Presseurop je barometrem frustrací, ale také evropských počinů. Jestliže jsme touto bruselskou zkouškou zvládli projít, znamená to, že jsme toho s vámi, čtenáři, schopni dokázat daleko víc.

Forum.fr

par Emmanuelle Morau
V den konání našeho fóra se Brusel probudil do šedivého rána. Mračna se nestahovala jen nad evropským hlavním městem. Zpráva přišla předešlý večer s prvním hltem belgického piva: nebudou tlumočníci [z technických důvodů souvisejících s přenosem debaty]. Všechny debaty budou tudíž v angličtině.

Přestože jsem při svém prvním vstupu do příbytku demokracie států sedmadvacítky pocítila závan ducha evropského společenství, vzdouvalo se ve mně vlastenecké cítění. Jak je možné dávat v čase bouřlivé krize přednost jazyku ECB namísto vznešeného dialektu Soudního dvora EU?

Proč v okamžiku, kdy prezident Hollande odevzdal poměrně slušnou evropskou písemku v porovnání s tím, co vyplodil žák Cameron, naslouchat raději hlasu Stratford-upon-Avonu než sladké hudbě Gif-sur-Yvette?

Frankofonní a frankofilní přátelé z toho vyvodili radikální závěr: debata bude o ničem, pokud francouzština nedostane právo přisednout si ke kulatému stolu. Když jsem byla – ve francouzštině – o situaci zpravena, s překvapením jsem zjistila, že mi takový přístup připadá omezený. Najednou mi v uších zazněla ozvěna pařížských sporů o tom, zda angličtinu na vysokých školách yes or no.

Na sklonku dne se slunce vrátilo. A v uších mi zněl trochu jiný refrén. Od čtenářů, kteří přijeli z Řecka, Španělska, Portugalska či z Francie, aby si vyměnili názory, probrali řešení, vysvětlili svá stanoviska a koneckonců také ukázali, že angličtina není jen jazykem Frankfurtu, ale může vyjádřit i hněv a nesouhlas.

Bruxelles, město Presseurop

Martina Buláková

Ani jsem nestačila otevřít knížku, a vlak už se prohnal ohromující rychlostí krajinou mezi Francií a Belgií. Nedělní klid na Gare du Midi mě rázem uklidňil. Stávkují snad belgičtí železničáři? Spící město záhy otevřelo náruč a nabídlo mi závan čerstvého venkovského vzduchu a pivo na prosluněné terase.

Život v Bruselu působí zpomaleně, jako ve snu. Nikdo nikam nepospíchá. A přitom je tu rušno. Brusel je město s největší koncentrací novinářů v Evropě, zaslechla jsem. Už nevím, v kterém to bylo jazyce, protože v Bruselu se hovoří všemi řečmi: francouzsky, vlámsky, anglicky, italsky, slovensky, portugalsky.

Je to město Presseurop, říkám si a nejsem jediná, koho to napadlo: „Proč nepřestěhujeme redakci do Bruselu? Je to tu sympatické,“ říká má rumunská kolegyně, která diskutuje v Evropském parlamentu s jedním svým krajanem, aby se dozvěděla, co právě dělá Lady Ashtonová, neviditelná žena evropské diplomacie.

Pocházíme ze všech koutů Evropy, ale v Bruselu nejsme cizinci, protože tu jsou stejně všichni expatrioti. Evropská kakofonie se mísí s hlasy mladých Turků demonstrujících na Lucemburském náměstí. Jejich požadavek? Svobodný tisk a odstoupení Erdogana. V tichosti se k nim připojím, než znovu nasednu do vlaku a vrátím se k příběhu v rozečtené knize.

Tváří v tvář úsporným opatřením

Charlie Hamilton
Z pohodlí bruselské bubliny lze těžko chápat, co 58% míra nezaměstanosti mladých opravdu znamená.
Právě této ohromující úrovně dosahuje podle nejnovějších údajů nezaměstnanost mladých Řeků.
Jedním z největších přínosů Fora Presseurop bylo přenesení tohoto tématu na půdu Evropského parlamentu.
Přes všechny nekonečné novinové články, fotografie a televizní reportáže o těžkém údělu řeckých uchazečů o práci, dostane realita svůj opravdový rozměr až ve chvíli, kdy ji člověk spatří tváří v tvář.
Právě proto bylo tak zásadní si vyslechnout řeckého čtenáře Presseurop Konstantinose Papadakise, který německé europoslankyni Gabriele Zimmerové a dalším hostům mohl předat z první ruky zkušenosti, jak úsporná opatření dusí život v jeho zemi.
EU utrácí miliardy eur na boj s dluhovou krizí, ale čelí ještě větší výzvě, která nemůže být vyřešena jen penězi. Odcizuje se evropským občanům.
Velký dopad měl výrok španělského europoslance Miguela Angela Martíneze Martíneze, místopředsedy Evropského parlamentu, který trojku označil za „nenávistnou“. Podobně velký ohlas vyvolal výrok europoslankyně Zimmerové, podle níž by neřešená nezaměstnanost mladých lidí mohla dostat EU do kolen.
Hlavní poselství účastníků debaty v budově Altiero Spinelli spočívalo v tom, že krize burcuje veřejné mínění a odvrací lidi od ducha jednoty EU.
Ve chvíli, kdy v Řecku a po celé Evropě stále roste nezaměstnanost, je evropská jednota stále nedosažitelnější.

Žádný strach

Gabriele Crescente
Musím se přiznat, že před Forem jsem byl trochu nervózní, protože to bylo poprvé, co jsme něco takového pořádali, a také jsme nevěděli, co vlastně očekávat.
Bude to vzhledem k institucionálnímu nastavení Evropského parlamentu uhlazená debata bez skutečné konfrontace? Nebo naopak to sklouzne do ošklivého střetu, zuřivého překřikování kvůli rozdílným vizím Evropy, kterého jsme byli tolikrát svědky od té doby, co řádí krize?
A co naši hosté z řad čtenářů? Budou se cítit dobře vedle místopředsedy Evropského parlamentu a zvučných jmen bruselské žurnalisticky? Být v jejich kůži, vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych zadrhával při snaze vyjádřit své názory.
Moje obavy se ukázaly jako neopodstatněné, rozproudila se srdečná, i když asertivní debata, v podobném duchu, v jakém probíhá v sekci komentářů na stránkách Presseurop a nikdy nevykolejila. V některých okamžicích byl mezi diskutujícími naprostý kontrast, ale nikdy ne zahořklost. Naši čtenáři do debaty přispěly velice zajímavými názory a nezalekli se ani vysoce postavených oponentů. Další důkaz, že evropští občané by si zasloužili dostat se k mikrofonu častěji.

Monstra a lidé

Katja Petrovic
Bylo to poprvé, co jsem se setkala s „bruselským monstrem“. A opravdu, při pohledu na Evropský parlament jsem měla pocit, že mě spolkne. Stejně jako při návštěvě chrámu Sagrada Familia v Barceloně jsem myslela na pokoru hlemýžďů, na niž pěl kdysi chválu básník všedního dne Francis Ponge. Hlemýždi si všude nosí svou ulitu, aby si do ní mohli kdykoliv vlézt. Monstrum ale ve mně budí i respekt, protože k tomu, abyste prolomili hranice a převzali odpovědnost za projekt, který vyžaduje síly dalece přesahující schopnosti samotného jednotlivce, potřebujete notnou dávku odvahy.

Proto také ostatně občané Evropy nebudou příští rok v evropských volbách hlasovat pro jednotlivé kandidáty, ale pro velké kandidátky, z nichž každá bude sestavena z několika stran buď levicových, pravicových nebo liberálních. Evropané ve své zemi samozřejmě také budou muset volit mezi tou či onou stranou, ale informovaní voliči dobře vědí, kteří konkrétní politici se za stranami uvedenými na kandidátce skrývají, a budou hlasovat spíš pro toho či onoho kandidáta než pro tu či onu ideologii.

Kampaň před evropskými volbami 2014 bude ještě komplikovanější. Jak si Evropská unie bojující s krizí ještě může získat zájem občanů? Příznačná mi připadá odpověď předsedkyně výboru pro kulturu a vzdělávání EU Doris Packové: „Evropská unie se neodehrává v Bruselu, ale tam, kde jsou lidé,“ zdůraznila. „Proto potřebuje velvyslance ze světa kultury a občanské společnosti, kteří bojují za evropskou věc: režiséry, spisovatele, učitele, místní volené zástupce.“

Bruselské monstrum najednou dostalo sympatickou podobu. Je dobré vědět, že uvnitř bruselské pevnosti jsou lidé, kteří neztrácejí kontakt se světem.

Nechť vstoupí čtenáři!

Judith Sinnige

Šest čtenářů Presseurop zasedlo 4. června k debatě s europoslanci a novináři. Setkání to bylo neobvyklé, dokonce by se dalo mluvit o bezprecedentní události. „Participativní“ či „občanská“ žurnalistika už se začaly v online žurnalistice zabydlovat, ale setkání v reálném čase jsou vzácností.

Díky těmto čtenářům, které naše redakce vybrala ze stovek nejčastějších komentátorů našich článků, se náš portál stal místem skutečné názorové výměny, opravdovým „fórem“ na téma současné dění v Evropě a budoucnost EU. Čtenáři, kteří se ‚ukrývají‘ za pseudonymy jako ‚spanishengineer‘ nebo ‚continental drift‘, sledují na Presseurop evropské aktuality a reagují na ně občas vznětlivými, občas provokativními komentáři, přispívají k debatě a sytí tento prostor názorové výměny, který byl od vzniku Presseurop v roce 2009 jeho cílem. Účastníci diskuze, doposud skryti za počítači, iPady a dalšími multimediálními přístroji, jsou klíčovým prvkem Presseurop.

Úspěch, který 4. června sklidila debata a intervence našich čtenářů – přestože někteří z nich nikdy nehovořili před širší veřejností a přestože angličtina není pro většinu z nich mateřským jazykem – dokládá skutečnou potřebu přímého dialogu mezi občany a novináři na jedné straně a evropskými politiky a političkami na straně druhé.

Živé diskuzní fórum také ukázalo, že evropští občané žízní po názorové výměně a tradiční média nebo web tuto žízeň nemohou utišit. Média hrají důležitou roli, ale nemohou nahradit debatu „na živo“. Doufejme tudíž, že po tomto fóru budou následovat další setkání, ať už je bude organizovat Presseurop, či někdo jiný.

Jeden den v „Evropském domě“

Cristina Pombo

Dnes ráno se mě zmocnila menší nervozita. A ne jen tak pro nic za nic: mám se jít seznámit s divadlem evropské demokracie a některými z jeho herců, europoslanci. A také s nejvěrnějšími čtenáři, kteří svými úvahami přispívali k zanícené diskuzi na stránkách Presseurop, a s novináři, díky nimž se tento projekt stal skutečností. Pro mě, která denně čtu, píšu a dýchám Evropu, to nebylo málo.

Když jsem vystoupila na Lucemburském náměstí v Bruselu z taxíku, upřela jsem pohled na prosklenou budovu, kde se přijímají rozhodnutí ovlivňující budoucnost tohoto kontinentu, který je dnes bohužel zmítán mnoha problémy. Presseurop nás sem všechny sezval právě k debatě o budoucnosti Evropy, politice úsporných opatření, o roli evropských institucí a evropském občanství. K diskuzi o Evropě a jejích slabých a silných stránkách rok před evropskými volbami.

Cíl byl zřejmý a myslím, že se ho podařilo dosáhnout: podnítit diskuzi, která překlene hranice států a promění se v panevropskou debatu, která přinese občanům Unie jisté osvětlení. V tomto bodě se názory účastníků Fóra Presseurop shodovaly: občanům Evropy je třeba poskytnout potřebné nástroje k tomu, aby se mohli v příštím roce zhostit své občanské povinnosti. Aby věděli, koho volí, co mohou od Evropy očekávat a co se čeká od nich.

Některé z výroků, které jsem během dne zaslechla, mi v noci rezonovaly v hlavě. Slova, která odráží obavy a očekávání těch, kdo se k nám připojili, aby alespoň na pár krátkých hodin zachránili ducha Unie, která si nezaslouží zemřít. Plně souhlasím s europoslankyní Gabriele Zimmerovou, která tvrdí, že „pokud pro nové generace neexistuje budoucnost, pokud mají pocit, že EU není jejich domovem, pak nastane konec“. Tomu je třeba za každou cenu zamezit.

Evropská pohádka

Sergio Cebrián

Koupil jsem synovi krásnou knížku v knihkupectví Evropského parlamentu s názvem „Malí Evropané“. Říkal jsem si: „To je skvělé, vychovávat malé Evropany k tomu, aby byli Evropany, dalekými všem předsudkům. Nalistoval jsem stránku věnovanou Španělsku. Podle knížky španělské holčičky zpívají a tančí klidně i po půlnoci. „To jsou ale nezodpovědní rodiče!“ Jistě, celí oni. Už je to tu zas, napadlo mě. Bude-li Brusel, srdce Evropy „jednotné ve své rozmanitosti“, i nadále říší předsudků, ubíráme se špatným směrem. Je to produkt dávného historického a kulturního klišé? Plod špatné marketingové politiky? Důsledek makroekonomického nezdaru? Jasný biologický a genetický úděl? Nebo nevyhnutelná realita?

Uprostřed neužitečného horečného přemítání na slunečném Lucemburském náměstí, které Brusel nabízí jako humánní protiváhu chladnému, prosklenému velikášství Evropského parlamentu, jsem si vzpomněl, že ve vestibulu budovy se připravoval stánek inzerující akci, která se tam ten den rovněž konala: velkolepou propagaci něčeho, co se nazývá Značka Španělsko. Ano, španělská vláda uspořádala akci s cílem přesvědčit europoslance a Bruselany o znamenitostech Španělska, o tom, že je to bezpečné místo pro jejich investice.

Celá situace mi přišla nanejvýš paradoxní. Kladl jsem si otázku, jestli knížkou pro děti začíná a touto akcí končí velké evropské nedorozumění. V ohromných letištních chodbách dovoloval zběsilý rytmus odletů a příletů na chvíli zapomenout na stávající evropský marasmus.

Toho dne jsme pozvali k debatě europoslance, novináře, odborníky a naše čtenáře. O nich přemýšlím. Jestli jde o to vytvořit jeden evropský démos, a budova, která nám poskytla útočiště, ho má reprezentovat, pak tam promlouval lid, přímo a otevřeně, se svými zástupci. V tu chvíli jsem cítil, že moje práce má přeci jen smysl.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!