Vyberte si jazyk
Görlitz je zejména dobovou kuriozitou. Leží v saském kraji, na patnáctém stupni východní délky a velmi přesně ukazuje dobu, která tam, přímo uprostřed Střední Evropy, vládne. A přesto tam čas neplyne zcela stejně jako jinde. I když přístup tohoto města k dálnici a ani jeho průmyslová výroba nejsou vyobrazeny na žádné mapě, Görlitz působí hlavně autentickým dojmem.
Procházíme se, jako bychom listovali stránkami velké historické knihy, uličkami lemovanými domky z doby založení Říše, nádherně opravenými renesančními budovami, barokními stavbami a secesními domy. Ptáme se, zcela pod vlivem našeho moderního logického uvažování, jak tady v tomto městě, jež bylo za Druhé Světové války ušetřeno před bombardováním, ještě mohou žít lidé. To je myšlenka alespoň stejně tak vzrušující jako i nemístná. Mohlo by čtyři sta staveb zařazených jako historické památky klamat?
Představivost se nechá lehce unášet atmosférou města. Klenotník u východního vchodu tržiště se jmenuje "Handwerkerey" (což znamená ve staré němčině "řemeslná výroba" ) a kromě klasických snubních prstýnků a hodinářského zboží nabízí také několik kovaných mincí, upevnění pro sluneční hodiny či náramky s keltskými motivy. Vzadu v obchodě se nacházejí dřevěné lavice potažené kůží.
Tato nadčasová atmosféra neušla ani filmovému průmyslu. Quentin Tarantino natočil na starém historickém tržišti přestřelku pro svůj film Inglorious Bastards (Hanedbný parchanti), Görlitz a jeho 58 000 obyvatel měli představovat Paříž za okupace.
Görlitz se nachází na březích Nisy a pomocí dvou mostů je spojen s městem Zgorzelec v Polsku. Zgorzelec býval kdysi jednou ze čtvrtí Görlitz, než se pak v roce 1945 octnul na druhé straně hranice. Můžeme říct, že tady je Evropa opravdu doma. Görlitz je městečko, které se nalézá na nejvýchodnějším konci německého území. Hranice s Českou republikou se nachází jen o pár kilometrů směrem na jih. Tato krajní izolovanost jen zesiluje pocit života mimo hranice času. Tady jsme daleko vlastně skoro ode všeho.
I pro obyvatele Drážďan se Görlitz nachází daleko za horami a Berlíňané se musejí nejdříve vláčet autobusem až do Cottbus, než tam nasednou na vlak bývalé východoněmecké železniční společnosti Ostdeutschen Eisenbahngesellschaft směrem na jih a projedou městečkem Muskauer Heide, kde se před několika lety znovu objevili vlci. Jinak řečeno, aby se člověk dostal do Görlitz, je třeba nejdříve projet různými nehostinnými končinami. Město bylo ve středověku umístěno na významné obchodní cestě Via Regia spojující Kyjev a Santiago de Compostela. To je také to, co přineslo městu bohatství, žilo zde mnoho tkalců.
Görlitz a Zgorzelec se před několika lety společně ucházely o to být v roce 2010 evropským kulturním hlavním městem. Kultura je po turistickém ruchu druhým sektorem, který má do budoucnosti pro region význam. Ekonomická situace tohoto krásného historického města není zrovna růžová. Nezaměstnanost přesahuje 22% a město má také neslavný rekord v dětské chudobě.
Starosta Michael Wieler je odpovědný za kulturní úspěch, stejně jako za sociální nezdary svého města. O projektu kulturního hlavního města mluví s nadšením. Jeho touha po obnovení je pozitivní. P. Wieler vysvětluje: "Když jsem sem přišel, byl jsem ihned fascinován možnostmi, které se nabízely díky blízkosti našeho polského dvojčete, města Zgorzelce. Pouze později jsem pochopil, že situace viděna z historického a vnějšího pohledu může být zúčastněnými interpretována úplně jinak."
Jinými slovy, obyvatelé Görlitz neprojevují příliš zájmu o své sousedy ze Zgorzelce. A to ani po rozšíření EU a otevření obou mostů města v roce 2004. Jednou, když se jednalo o stavbu bazénu v Görlitz, starosta městské radě navrhnul snížit náklady tím, že by se město o zařízení dělilo se Zgorzelcem. Tuto myšlenku spoluobčané označili za "výplod fantazie vykořeněného Západního Němce".
Michael Wieler přesto pevně věří v moc kultury. Aby projekt kulturního hlavního města 2010 neskončil na dně Nisy, Wieler přišel s projektem Kultur 2020. Starosta je přesvědčen, že budoucnost Görlitz/ Zgorzelce, které je evropským městem od roku 1998, záleží na schopnosti podílet se na výměnách a sdílení, i když se to nejeví vždy jako jednoduché.
