Nedisciplinovaný hlasatel disciplíny

Německo se v době krize prezentuje jako přístav stability – a finanční trhy tomu věří. Přitom ne všechna kritéria rozpočtové disciplíny země respektuje. Tento postoj je arogantní a zároveň nebezpečný.

Zveřejněno dne 21 listopadu 2011 v 14:34

Investoři na finančních trzích a němečtí političtí představitelé toho mají ve skutečnosti pramálo společného. Obecně platí, že první nechápou, proč druzí potřebují tolik času na to, aby uvedli v praxi rozhodnutí přijatá na naléhavých zasedáních. A stejně tak se první stávají dokonalými obětními beránky druhých pokaždé, když je potřeba někoho obvinit z odpovědnosti za krizi.

Kupodivu se ale obě strany v jedné věci shodují – v názoru na německou rozpočtovou politiku. Ta je považována za pevnou a stabilní a všem zadluženým státům jižní Evropy je dávána za příklad. Přestože fakta tvrdí něco zcela jiného, nikomu se nechce tuto obecnou pravdu zpochybňovat.

Šéf parlamentní frakce CDU-CSU Volker Kauder tak mohl nedávno na stranickém kongresu radostně zajásat: V Evropě se teď „mluví německy“. Tento chvástavý šovinismus vystihuje poměrně dobře politiku německé kancléřky. Od vypuknutí krize eura na jaře 2010 zní leitmotiv Angely Merkelové přibližně takto: Kdyby všichni uměli tak dobře spořit jako Němci, žádné problémy by nenastaly.

Jednu věc nelze Merkelové upřít, a to, že působila velice přesvědčivě. Alespoň investoři na finančních trzích kancléřce očividně uvěřili. Zatímco téměř všem ostatní státům eurozóny zvyšují úrokovou míru na nákup státních dluhopisů, německému ministru financí dávají své peníze za pakatel.

Newsletter v češtině

Vše není, jak se na první pohled zdá

K vysvětlení toho, jak jsme se dostali až sem, racionální argumenty příliš nepostačují. Samozřejmě pokud se na věc podíváme trochu blíže, zjistíme, že zemím jako Španělsku či Itálii se vůbec nedaří tak špatně, jak by se podle prudkého růstu jejich úroků mohlo zdát. A také že Německo není tím vzorem rozpočtové kázně, za jaký se vydává.

Evropská komise v posledních prognózách odhaduje míru zadluženosti Německa na rok 2011 na 81,7 % HDP. To je daleko víc, než povoluje evropský pakt stability a růstu, který stanovuje 60 % limit – tentýž pakt, který spolková vláda neustále předhazuje jihoevropským zemím a který by si tolik přála posílit. Ten, kdo chce zavádět přísnější pravidla, by udělal dobře, kdyby je sám dodržoval.

Lucemburského předsedu vlády Jeana-Clauda Junckera tedy německý paternalismus rozčiluje zcela právem. I takovému Španělsku se navzdory krizi, kterou prochází, daří s jeho 69,6% mírou zadluženosti respektovat pakt stability a růstu lépe než Německu. K titulu evropských strážců rozpočtové disciplíny mají lépe než Němci nakročeno i takoví Nizozemci (64,2 %) nebo Finové (49,1 %).

Nízké zadlužení není plodem rozpočtové kázně

Jediné, co dnes vzbuzuje důvěru v německé veřejné finance, je relativně nízký poměr schodku k HDP, tj. zadluženost v poměru k ekonomické výkonnosti. To, že je mnohem nižší než u států jižní Evropy procházejících krizí, má mnoho důvodů, z nichž ale žádný nesouvisí s modelem rozpočtové kázně, kterým se vláda ráda honosí.

Právě naopak: Německo nešetří. Výdaje spolkového rozpočtu dokonce nedávno vzrostly a v příštích letech by se měly podle předběžného rozpočtu pohybovat okolo 300 miliard eur. Program úsporných opatření přijatý ve víru dění loni na podzim se rozvinul stejně tak minimálně jako zlaté pravidlo, které Němci v Evropě tak rádi propagují.

Důvodem snižujícího se poměru schodku k HDP byla pouze příznivá hospodářská situace posledního půldruhého roku, díky níž Německo získalo vyšší příjmy z daní, než plánovalo, a zároveň mohlo nadopovat HDP. Jelikož se zadluženost vypočítává jako poměr schodku k HDP, tak tím pádem klesá. To ale s úspornými opatřeními příliš nesouvisí.

Evropa nevydrží německou aroganci dlouho tolerovat

Dobré ekonomické zdraví země nebylo až doposud výsledkem nějaké askeze, přinejmenším ne askeze státu. Na tom, že je značka made in Germany v zahraničí tolik žádaná, mají zásluhu především němečtí zaměstnanci, kteří vyrábějí kvalitní výrobky za relativně nízké ceny.

Arogantním vychvalováním disciplinovanosti německého státu páchá současná vláda v Evropě velké škody. Němci, kteří alespoň dříve bývali v Řecku, Španělsku či v Itálii obdivováni za svou ukázněnost, jsou dnes považováni za arogantní hlasatele disciplíny, kteří chtějí zbytek kontinentu poučovat o tom, jak má žít a pracovat. To nebude fungovat věčně.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma