Vyberte si jazyk
Zelené montérky, kostkovaná flanelka. Hans-Günter Laimer je tím, koho v Dolním Bavorsku nazývají „a gstandns Mannsbuid“, opravdový chlap. Sleze z traktoru a pozdraví přátelským „servus“. Odemkne nablýskaný obchůdek, který provozuje jeho žena. Jeho nabídka pochází z blízkého okolí, vše je bio. Když Laimer na svém statku organizuje den otevřených dveří, hraje tu flétnová skupina a můžete potkat vypravěčku pohádek nebo navštívit dětský bleší trh. Malý ekoráj Laimer však nemá se stranou zelených nic společného. Je členem představenstva sdružení Midgard, které vydává časopis Umwelt & Aktiv (Životní prostředí & aktivní život). Na první pohled se plátek hodí k ekostatku: jde o zavařování třešní a dětské lesní školky.
Sem tam se v něm ale také objeví článek o germánském svátku Yule nebo chvála zemědělské politiky Národnědemokratické strany Německa (NPD), která časopis distribuuje na internetu jako propagační materiál. Laimer kdysi za tuto stranu kandidoval v oblastních volbách. „Naším cílem je propagovat u občanů cit pro ochranu zvířat, životního prostředí a domova,“ píše se na domovské stránce časopisu Umwelt & Aktiv. „Podle našeho názoru se jasně jedná o krycí časopis strany NPD,“ tvrdí bavorská zpravodajská služba. Biosedlák Laimer ale jakoukoli účast v časopise popírá. Ekobranži prý dominují levicově zaměření lidé, stěžuje si. „V čem je moje okurka jiná než okurka od Zelených?“
Ideologie krve a půdy
Ochrana přírody nikdy nebyla jen výsadou Zelených. Hnutí má kořeny v protestech proti industrializaci v 19. století. Za národního socialismu byla ochrana přírody jedním z hlavních témat, v roce 1933 a 1935 byly vydány říšské zákony na ochranu zvířat a na ochranu přírody. Ochrana přírody, domova a ideologie krve a půdy (Blut und Boden), to vše bylo součástí národního socialismu. „V téměř všech oblastech nacistické ideologie byl nějaký spojník k ochraně přírody,“ říká historik Nils Franke, který vytvořil brožurku „Ochrana přírody proti pravicovému extremismu“, jež má ochráncům přírody a životního prostředí pomoci bránit se proti pravicovým rozvratným aktivitám.
Vzhledem k popularitě ekologického tématu ve společnosti má NPD zvýšený zájem na tom, vepsat si ochranu přírody na svůj štít, domnívá se Franke. A tak se extremistické pravicové smýšlení kousek po kousku dostává v úhledném zeleném balení do nitra naší společnosti. V Meklenburském Švýcarsku mezi Roztoky a Schwerinem vzniklo po revoluci hnutí těch, kteří chtějí žít jinak. Jsou to rodiny, které chtějí vést „rasově a národnostně správný“ život.
„Ekologická témata jsou pro pravicové extremisty stále důležitější,“ říká pracovnice Regionálního centra demokratické kultury v meklenburském Roggentinu. „Chtějí, aby lidé při zaslechnutí zkratky NPD nemysleli na politiku. Chtějí vytvořit co nejméně nápadné mosty, které je spojí s běžným životem občanů.“ Ze života na statku, kde tito „odpadlíci“ žijí: soused vypráví o mužích v bombrech a kanadách, kteří se sem pravidelně sjíždějí z celé země, zapalují pochodně a zpívají nacionalistické písně. Zmíní také muže ze zpravodajské služby, který se u něho každou chvíli zastaví, dá si kávu a optá se, jestli je něco nového.
Hnědí ekologové
Gudrun Heinrichová z katedry politického vzdělávání univerzity v Roztokách na začátku roku vydala ve spolupráci s Nadací Heinricha Bölla knihu s názvem „Braune Ökologen“, „Hnědí ekologové“. „NPD tady disponuje hustou sítí osobních kontaktů, a tím má automaticky na venkově pevné kořeny,“ říká Heinrichová.
V Meklenburském Švýcarsku se usadili také obchodník s ekologickými stavebními materiály Huwald Fröhlich a biozemědělec Helmut Ernst. Ve sbírce „Opozice pro Německo“, ke které má NPD blízký vztah, Fröhlich vysvětluje, že humanismus a internacionalismus „jsou ve své podstatě proti přírodě“, a požaduje, aby se lidé rozpomněli na severské ctnosti a regionální samozásobitelství. Ernst a Fröhlich jsou členy biozemědělského sdružení „Biopark“, jedné z největších asociací ekologického zemědělství v Německu. Biopark provozuje vlastní obchody a dodává zboží řetězci supermarketů Edeka. Že do jejího sdružení patří i Ernst, Fröhlich a možná další „hnědí“ biosedláci, se jednatelka Bioparku Delia Micklichová dozvěděla teprve na začátku roku 2011.
Na jednu stranu říká: „Ideologii těchto lidí považuji za zcela nesprávnou. A chápu, že někteří lidé z tohoto důvodu nechtějí v Bioparku nakupovat.“ Na druhou stranu má NPD zástupce v Zemském sněmu a ona prý právně nemůže nic dělat, obchody zmiňovaných jedinců jsou vedeny bez problémů. „Nemohu certifikovat politické postoje, certifikuji pouze ekologické způsoby pěstování,“ říká Micklichová. „Jen pokud se strana zakáže, budeme mít proti těmto lidem něco v ruce.“
