Vyberte si jazyk
Zcela pohlceni interními a mnohdy sterilními debatami si málem ani nevšimneme, co se děje kousek za hranicemi naší země. A ne že by tu byla nouze o hospodářský dynamismus… alespoň našim sousedům rozhodně nechybí. Zatímco se v roce 2009 Španělsko nořilo do krize, Maroko zaznamenalo 5% růst, pouze 2% schodek rozpočtu a inflaci 1 %. Tyto výsledky lze ve velké míře přičítat dobrému zemědělskému roku, ale rovněž možnosti zvýšení veřejných investic díky nově vznikající střední třídě, která posílila konzumaci. Pokud jde o finanční sektor, je poměrně uzavřený, a tudíž imunní vůči viru Wall Street. To vedlo ministra hospodářství a financí Salaheddina Mezouara ke konstatování, že „krize tudy neprošla“.
Maroko není jedinou zemí, kde se zablýsklo na lepší časy. „Na mezinárodní krizi dobře zareagovaly“ všechny země ležící po obvodu Středozemního moře. Jejich míra růstu HDP je srovnatelná s Marokem a podporuje ji rostoucí spotřeba, uzavírá ekonom Fahallah Sijilmassi. Až donedávna platilo, že jakmile se zlepšila situace na Severu, zhoršila se na Jihu. Jih na tom byl hůře, protože zažíval hospodářskou stagnaci a zároveň populační explozi – stejný koláč bohatství se musel rozdělit mezi víc obyvatel. Zatímco poměr mezi nominálními příjmy na obyvatele v Maroku a ve Španělsku byl v roce 1970 1:4, v roce 2009 už to bylo 1:14. (Co se týká příjmu na obyvatele v poměru ke kupní síle, činí tento rozdíl 1:7.)
Skutečný zázrak
I když se populační exploze začala v devadesátých letech uklidňovat a HDP na obyvatele stoupl, zaznamenaly země EU v úhrnu daleko výraznější hospodářský růst. V důsledku toho se nadále prohluboval rozdíl mezi Severem a Jihem, nahrávající emigraci. Dnes se ale zdá, že je tato rostoucí asymetrie u konce. Možná zanedlouho zjistíme, že k „vynořujícím se“ zemím nepatří už jen Brazílie, Čína nebo Indie, ale ve skromnějším měřítku rovněž někteří naši opomíjení či opovrhovaní středomořští sousedé, především ti ze dvou protilehlých konců – Turecko a Maroko. Zdaleka nejsou jen zdrojem problémů, naopak skýtají dosud nevídané obchodní perspektivy. Politické platformě zohledňující tuto novou ekonomickou situaci pomohly na svět dvě nedávné události, kterým média věnovala velice málo pozornosti. První z nich je summit EU-Maroko v Grenadě.
Účastníci na něm vyzvali Maroko k demokratizaci a dohodli se na programu směřujícímu k integraci Marockého království do Evropského hospodářského prostoru v souladu s evropskou sousedskou politikou, jejíž heslo zní: „Sdílet vše, kromě institucí.“ V první etapě bude důraz kladen na sblížení marocké a unijní legislativy, poté se přistoupí k zavedení volného obchodu. Brusel se pak zavázal vedle jiných kooperačních programů k zlepšení dopravní infrastruktury. Druhou událostí bylo slavnostní otevření sídla Unie pro Středomoří v Barceloně a zvolení Jordaniena Ahmada Masadeha jejím tajemníkem. Na ekonomickém programu nové instituce figuruje pět velice konkrétních témat: snížení míry znečištění, dálnice, alternativní energie, univerzitní síť a rozvoj podniků. Země, které byly mezi sebou „na nože“, začaly pracovat společně. A to je skutečný zázrak.
