Vyberte si jazyk
Tento víkend probíhají volby ve dvou evropských zemích. Avšak zatímco svět prochází nejhorší ekonomickou krizí za poslední půl století, nebyla předvolební kampaň v Německu nikdy tak nevýrazná; politické debaty v Portugalsku se pak točily hlavně kolem skandálů týkajících se prezidentského úřadu. To je výrazný rozdíl ve srovnání se summitem G20, který se konal v americkém Pittsburghu. Tam se představitelé největších států planety myšlenkově bili za to, aby změnili svět, ač jim k uskutečnění jejich idejí stále schází prostředky.
Na čí straně je chyba? Podle německého filozofa Richarda Davida Prechta se z občanů stali příliš velcí individualisté na to, aby se zajímali o důležité otázky své země. Spisovatelka a novinářka Elke Schmitterová se naopak domnívá, že politici se snaží o to, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá." Výsledek je ten, že se zřejmě každý přizpůsobuje realitě a všichni se shodují na nutnosti zachránit planetu a regulovat ekonomiku. A volební neúčast se s každými volbami trochu zvýší – v Německu by mohla dosáhnout 35 %.
Posledním evropským volbám jsme vytýkali, že se o ně nikdo nezajímal. Dnes si uvědomujeme, že se tato apatie týká i zemí, jejichž dějiny jsou přitom bohaté na události a debaty. Je tu ovšem ještě jiná evropská otázka, kterou brzy rozetnou urny, Lisabonská smlouva po irském referendu 2. října. Tady je debata živá, byť to zastánci smlouvy, stejně jako její odpůrci občas přehánějí s příliš zjednodušujícími argumenty. Ve hře je ale jasně definované téma a politické strany se neváhají angažovat. Mezi významnými debatami v Pittsburghu a lidovým hlasováním o Lisabonu existuje velký prostor pro demokracii. Ne vždy však je však zcela správně obsazené. E.M.
