Ač se i přes klesající preference stále drží na nohou, Silvio Berlusconimu by se mohla stát osudnou causa možného zneužití moci a vybízení k prostituci.

Osamělý Don Juan

Proč se ve svých 74 letech musí představitel západního státu chovat způsobem, který zahanbuje jej i celou jeho zemi, a přivolávat na sebe skandály, které podkopávají jeho moc i autoritu? A proč jej Italové vlastně ještě nevyhnali? Odpověď lze najít v národním sklonu k exhibicionismu, který se dá vystopovat až k dobám římské říše, domnívá se italský novinář Beppe Servergnini.

Zveřejněno dne 28 ledna 2011 v 12:13
Ač se i přes klesající preference stále drží na nohou, Silvio Berlusconimu by se mohla stát osudnou causa možného zneužití moci a vybízení k prostituci.

Italská veřejnost se zčásti ze znechucení a zčásti ze zvědavosti zajímá o to, jak, kde a kolik. Soudci by zas rádi věděli: kdo a kdy? Šestá otázka – proč – však stále nepřichází.

Proč se tak Berlusconi vlastně chová? Proč se tak důležitý člověk, předseda vlády, obklopuje kurtizánami a poběhlicemi? Nejjednodušší odpověď by mohla znít: protože se mu to líbí. Nejde ani tolik o sex, který od určitého věku představuje výzvu srovnatelnou s horolezeckým výstupem, jako spíš uznání a jeho tři bratry: obdiv, pochlebování, zbožňování.

Choreografie, kterou účastníci [jeho večírků] popisují, toho má hodně společného s jinými situacemi, které má pan domácí rád, jako například setkání mladých aktivistek plná uctívání, ceremonií určených televizním kamerám, brazilských nocí a ruských dač, sardinské vily a oslavující milánské univerzity.

Národní exhibicionizmus

Silvio B. má všechny rysy atomického narcisty. Chce být oslavován a zbožňován. Jedním z důvodů, proč nenávidí novináře – kromě těch, které si sám ochočil, tedy novinářů jeho vlastních deníků – je to, že kladou kritické otázky, které chápe jako projev nelásky. A jsou tedy nepřípustné.

Newsletter v češtině

Národní exhibicionismus – tedy to, co nás tlačí k nutnosti udržet si bella figura [tedy vytvářet dobrý dojem] – u něj dosahuje bodu tání a uvolňuje množství energie. Ta jej zbavuje opatrnosti, snů a zdravého rozumu do té míry, že využívá televize, které mu patří, jako návnady i odměny. Tento exhibicionismus jej vede k tomu, že na kandidátních listinách navrhuje a podporuje mladé ženy, nad kterými drží ochrannou ruku pro jejich esteticko-sexuální zásluhy, a poté je, nad rámec jakékoliv logiky, hájí.

Tato energie mu nakonec umožňuje nevidět groteskní stránku sebe sama – muže, který obchází noční podniky a vyhledává zde ženy převlečené za sestřičky, učitelky, policistky, protagonistky mnoha filmů a velkého množství literatury.

Umělá režie oslavy, lichotek a dvorností, parodie svádění, předvídatelné pokušení, iluze dobře prodaného šarmu. Berlusconiho slabost je lidská a italská. Avšak v této křečovité honbě za uznáním je něco povědomého a její symptomy – které jsou dobře známy v jeho komerčním impériu i ve straně, pro kterou je Silvio B. „il dottore“ a zároveň „il presidente“ – se před dvěma lety dostaly až na veřejnost.

Bezi Tiberiem a Playboyem

Ve své době představovala účast na osmnáctých narozeninách modelky Noemi Letizie na neapolském předměstí projev vrcholného záchvatu exhibicionismu. Jaké muselo být ohromení v očích pozvaných účastníků: hle, tak mocný a bohatý člověk si tento večírek nemohl nechat ujít. Dalším projevem stejného fenoménu je teatralizace jeho cest, i setkání a úspěchů v roli hostitele – ve vile v Arcoře u Milána či v paláci Grazioli, jeho soukromé rezidenci v Římě.

Někteří muži ke svému fungování potřebují publikum. A pokud se jim ho nedostává, koupí si jej. V Silviovi B. je trocha Tibéria (tak, jak o něm vypráví Suetonius) a trocha Hugha Hefnera (zvěčněného magazínem Playboy).

Právě tak se rozpadají impéria: mezi oslavami, prostopášnostmi a snahami zastavit čas pomocí kratochvílí, které nás právě čas naučil znát. Rodina, zájmy a profesionální úspěch už nestačí. Je zapotřebí nohsledů, ctitelek, zpěváků a spektakulární a zároveň melancholické inscenace, zejména proto, že její rolí je melancholii potlačit. Silvio B. je osamocený muž. Pochopí to ve chvíli, kdy ztratí moc: ceny porostou a počet jeho přátel klesne. Ti by ostatně udělali dobře, kdyby mu to řekli. Ale možná je už stejně pozdě.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma