Vyberte si jazyk
Evropská unie, či spíše evropský projekt, se ponořil do hluboké krize. Nepřiměřená reakce francouzských úřadů se proměnila v závažnou debatu o společných hodnotách, když jeden francouzský ministr [Pierre Lellouche, státní tajemník pro evropské záležitosti] odmítl úlohu Evropské komise jakožto „strážkyně smluv“.
Mohou se členské státy ve jménu národní suverenity oprostit od evropských smluv, které podepsaly, a jednat jak se jim zlíbí? Očividně mohou. Omílání slov o projektu míru a prosperity, který byl zahájen po skončení drTáhuhé světové války a po skončení války studené se rozšířil i na střední a východní Evropu, tak ale vypadá jak žert. Otevírá se tu tak cesta vedoucí k hospodářskému protekcionismu a posílení rozdílných druhů a proti sobě stojících nacionalismů. Historie nás přesto poučila, kam toto vede: k nadvládě větších nad menšími, omezování svobody, zhroucení demokracií a v konečné fázi ke konfliktu.
Reálná hrozba
Proč se někteří političtí představitelé takto vlastně chovají? Protože to trh vyžaduje. Po zmizení sovětské hrozby začalo mnoho západoevropanů navrhovat společný projekt nejen jako projekt míru a solidarity, ale také s ohledem na zisky a ztráty na individuální úrovni. V současném světě se ale tyto hodnoty neustále střetávají: nemáme nic společného s divokým kapitalismem čínského státu, či autoritářsko-oligarchistickým ruským režimem. Musíme bránit teritorium naší Evropy! Bohužel je ale více těch, kteří na to zapomínají. A populističní politici v tom pomáhají. Nicolas Sarkozy a Silvio Berlusconi v této oblasti přímo excelují.
Nechají věci dojít k samotnému zhroucení evropského projektu? Zítřejší národní volby jsou důležitější než vize Evropy jakožto světové velmoci. Zhroutí-li se Evropa bude to pro Rumunsko představovat historickou katastrofu. Kromě evropského projektu nemá žádný jiný projekt modernizace a za stávajících podmínek si lze nějaký jiný těžko představit. Nevyhnutelně bychom tak opět sklouzli spolu s řadou sousedních zemí do prostoru, ze kterého jsme se tak dlouho probojovávali. Náš projekt pozápadňování, který byl zahájen před stopadesáti lety několika mladými nadšenci s pařížským vzděláním, by se tak opět přerušil.
Hrozba je reálná. Proto bychom se měli dívat do budoucnosti delší než je tato chvilková krize ilegálních tábořišť. Mysleme na naše hodnoty a přispějme k posílení evropského projektu. Nemáme jinou možnost!
