Vyberte si jazyk
„Máte charisma mokrého hadru a vystupování bankovního úředníčka.“ Europoslance, kteří očekávali klasické plenární zasedání, na němž se měli poprvé setkat s novým, a také prvním, předsedou Evropské rady Hermanem Van Rompuyem, zaskočilo slovní hrubiánství Brita Nigela Faragea z UK Independence Party (UKIP, euroskeptická strana). Ten Van Rompuye označil za „poklidného vraha evropské demokracie“ kvůli tomu, že pochází „z nezemě“. Na mysli měl Belgii.
Těm, kteří při pohledu na výsledky evropských voleb 2009 tvrdili, že chod Evropského parlamentu naruší příliv východoevropských politiků řazených mezi extremisty (Rumuni, Bulhaři, Maďaři, Poláci atd.), se jejich předpovědi nepotvrdily. Poslanci z těchto zemí se projevili jako nesměle zdvořilí a rychle se rozptýlili v řadách nezávislých, zatímco slovní potyčky se staly výsadou „Zápaďanů“, ať už se jedná o nizozemského islamofobního populistu Gerta Wilderse nebo britské euroskeptiky.
Poté, co Farage dokončil svou tirádu proti Van Rompuyovi, ho předseda Parlamentu, vlídný polský konzervativec Jerzy Buzek vyzval, aby se omluvil. Na to Farage odpověděl, že pokud by se měl někomu omlouvat, tak „bankovním úředníčkům“ za to, že je přirovnával k diskrétnímu předsedovi Rady, protože si takové ponížení nezasloužili. Uhlazený Buzek, bývalý člen odboru Solidárnost, kterému došly argumenty, oznámil, že Farageovi uložil pokutu: zmrazil mu na deset dní poslanecký honorář, což odpovídá částce 3 000 euro. Směšné…! Nicméně i přesto se Farage proti sankci oficiálně odvolal s tím, že nechápe, kde je problém, a divadlo pokračovalo. V životě britského parlamentu, říká Farage, jsou takové jadrné narážky běžné. Poslanci se navzájem přerušují a urážejí, což je koneckonců součástí demokratické hry.
„Zápaďané“ se svými falešnými manýry narušují dobrý chod parlamentní demokracie, když debatu přesouvají od její podstaty – Van Rompuy nemá žádné charisma a jeho zvolení do předsednictví EU bylo špatnou volbou – k její formě: Van Rompuy je „mokrý hadr“ a „vrah demokracie“. Stejně tak hrubý typ diskurzu, prosycený xenofobními narážkami namířenými proti svobodě, slýcháme v Itálii od některých stran populistické pravice, která je u moci či v Nizozemí, kde je Wildersova Strana pro svobodu (PVV) zřejmě na dobré cestě k tomu, dostat se k moci v příštích červnových volbách. Náš Corneliu Vadim Tudor, Gigi Becali či jejich bulharští nacionalističtí kolegové působí ve srovnání s těmito hvězdami bez komplexů zdvořile a ustrašeně. Od Evropanů se zkrátka ještě máme co učit, dokonce i to, jak být v politice šaškem
