Vyberte si jazyk
Zdá se, že vztahy EU-Rusko se v současné době významně rozvíjejí, analyzuje moldavský deník Timpul. Touha Moskvy připojit se k programu Východního partnerství, možná liberalizace vízového režimu pro ruské občany a uzavřené kontrakty mezi evropskými a ruskými podniky ukazují, že „EU a Rusko potřebují jeden druhého jako nikdy předtím.“ Posílení vztahů s Unií by Moskvě kromě toho poskytlo „výhodu navíc ve své konfrontaci s Washingtonem.“ A díky ruské iniciativě by se vztahy mezi EU a Ruskem mohly stát ještě vřelejšími, domnívá se kišiněvský deník. Podle tohoto listu horlivost [Ruska], se kterou přivítalo jmenování představitelů, se kterými počítá Lisabonská smlouva, poukazuje na preferenci jednat se zástupci ze západní Evropy, kteří budou brát menší ohled na země bývalého komunistického bloku.
Diplomatická ofenzíva Moskvy v Unii se ještě násobí ofenzívou obchodní, která má zajistit získání vyspělých technologií z Evropy, vysvětluje Dziennik Gazeta Prawna. Poté co Kreml podepsal šťavnaté smlouvy s německými společnostmi, vydal se na nákupy do Francie, kde se zajímá zejména o aeronautiku a jaderný sektor, ale také i o vojenství. „Rusko je dnes zaostalou zemí, která potřebuje rychlou modernizaci. Avšak místo toho, aby vzdělávala své vědce a vyvíjela technologie, dává přednost nákupu poznatků a nových technologií,“ všímá si polský deník, podle kterého „nemá Paříž oproti Washingtonu či Londýnu, s předáváním svého know-how Moskvě problémy.“
Vojenská spolupráce
Během své nedávné návštěvy v Paříži 26. a 27. listopadu podepsal ruský premiér Vladimír Putin zhruba dvacet bilaterálních smluv v oblasti energetiky, automobilového průmyslu, životního prostředí a vízového režimu. Ale, jak zdůrazňujeLe Figaro, také zbrojení. Moskva je připravena zaplatit 500 milionů euro na výsadkovou a velitelskou loď třídy Mistral, chloubu francouzského námořnictva, která by se tak stala možným klíčovým prvkem obnovy ruské námořní flotily. Jde o vysoce symbolickou smlouvu, neboť by se jednalo o „první akvizici Moskvy tohoto druhu od země NATO,“ dodává k tomu deník Le Monde.
List Romania Libera vidív možném kontraktu „výměnný obchod a zahanbující politický symbol pro Paříž,“ která by tak ignorovala Kodex chování EU při vývozu zbraní. Dohoda by byla podle Le Monde politickým signálem „politicko-vojenského sbližování“ mezi oběma zeměmi. Podle pařížského deníku hodlá Francie ve vojenské oblasti „pěstovat s Ruskem zvláštní vztahy.“ Myšlenka, kterou prosazuje prezident Nicolas Sarkozy spočívá v „ukotvení Ruska ke kontinentálnímu řádu stability, vzhledem k tomu, že mu doposud chybí sdílení evropských demokratických hodnot“ a vytvořit tak mezi Evropou a Ruskem „budoucí společný bezpečnostní prostor.“ Toto francouzské avízo dobré vůle však „stěží nechá zapomenout, že z hlediska ekonomické provázanosti, je to Německo, kdo je ve vztazích s Ruskem bezkonkurenčním šampionem, který udává tón. Německo, nejdůležitější obchodní partner a největší investor v Rusku, tento dojem exkluzivního ‘tandemu‘ s Ruskem ještě posílilo díky uzavření smluv mezi Siemensem a ruskou jadernou skupinou Rosatom.“
Energetická přesila
Další oblastí, kde ruská strategie vůči Evropě nese nejvíc ovoce, je energetika. Unie nemá žádnou společnou politiku, a jednotlivé země si tudíž své dodavatelské smlouvy sjednávají přímo s Moskvou. Francouzské podniky (Veolia, GDF-Suez, Electricité de France) se tak snaží navázat partnerství s ruským energetickým gigantem Gazprom, který řídí dva projekty na výstavbu plynovodů. „Vladimír Putin se chystá na poli energetické diplomacie k mistrovskému kousku,“ zdůrazňuje Le Monde. Hodlá „zapojit všechny evropské země a jejich nadnárodní podniky [do svých dvou projektů na výstavbu plynovodů], které se vyhnou Ukrajině, Bělorusku, Polsku a pobaltským zemím: do projektu Nord Stream, který propoje Rusko a Německo [plynovodem vedoucím] pod Baltským mořem, a projektu South Stream, který povede přes Černé moře a rozvětví se na italskou a rakouskou přípojku. Stejně jako Německo a Itálie, nevidí ani Francie rozpor mezi účastí svých podniků na uvedených dvou ruských projektech, které posilují jejich závislost na ruském plynu, a podporou projektu na výstavbu evropského plynovodu Nabucco, který se vyhne Rusku.“
Nadšení, které chová Francie vůči Kremlu, každopádně nesdílí Varšava, uvádí list Polska. Polská vláda stále odmítá podepsat dohodu o dodávce plynu, která by měla tvořit 40 % celkových dodávek plynu a prodloužit zásobování Polska ruským plynem do roku 2037. Nejkontroverznějším bodem je zvýšení závislosti Polska na ruském energetickém gigantu Gazprom, „zatímco by chtěl vedoucí představitel státu rozrůznit zdroje zásobování Polska,“ a dále skutečnost, že „se patrně opozdí výstavba terminálu na zpětné zplyňování ve Świnoujście“.
Jestliže v otázkách energetiky není důvěra mezi Moskvou a Varšavou ještě na pořadu dne, nedá se říct to samé o vízové politice. Polsko, Litva a Rusko chtějí společně požádat Evropskou komisi, aby ruskou enklávu Kaliningrad zařadila do zóny malého pohraničního styku, který tyto tři země vytvořily v květnu tohoto roku, uvádí Gazeta Wyborcza. Podle plánované dohody se obyvatelé Kaliningradu budou moci pohybovat bez víza po polském a litevském území v pásmu do třiceti kilometrů od hranic. Cílem je pozdvihnout ekonomiku Kaliningradu a napomoci rozvoji obchodních vztahů mezi ním a jeho polskými a litevskými sousedy. „Tento postup má i svůj geopolitický aspekt,“ řekl varšavskému deníku diplomatický zdroj: „chceme z Kaliningradu coby zóny potenciální hrozby udělat zónu spolupráce“.
