Vyberte si jazyk
Vstup Chorvatska do Evropské unie je jasným znakem vitality evropské myšlenky, píše Rzeczpospolita. Jak si všímá varšavský deník,
Evropa navzdory svým problémům stále roste a rozvíjí se. Tato zkušenost, jakou je přerod ideálu evropské solidarity Evropského společenství uhlí a oceli v moderní univerzalismus, je velkou lekcí pro region i zbytek světa. To, že Chorvatsko vstoupilo do sféry Bruselu, znamená také větší bezpečnost v Evropě a krok směrem ke skutečnému odzbrojení jedné z nejméně stabilních částí Evropy.
Chorvatsko je po Slovinsku (člen Unie od roku 2004) „druhým odštěpkem bývalé Jugoslávie přistoupivším k EU“, připomíná amsterodamský list Trouw:
Hrůzná válka v Jugoslávii, která vypukla před čtvrt stoletím a vyžádala si mnoho lidských životů, tím v Evropě skončila. Stejně jako vedl pád železné opony k integraci států střední a východní Evropy. […] EU sice cítí, že jí ne každé rozšíření přináší nutně zlepšení, ale to nic nemění na historickém významu procesu, který začal v šesti na kontinentu rozmetaném na prach a nyní se na něm podílí skoro třicet států, které si navzájem nejsou nepřáteli.
„V době silného euroskepticismu“ je vstup Chorvatska dokladem toho, že „EU je navzdory krizi a narůstajícímu nacionalismu stále přitažlivá,“ domnívá se hospodářský deník Les Echos, který nicméně varuje před „nástrahami Evropy velikosti XXL“:
Víme, že to zřejmě nebude rozšíření poslední. [...] Už sedmadvacítka byla stěží ovladatelná. [...] Jak se více než třicetičlenná budoucí Evropa dokáže prosadit vůči Americe, Číně, Rusku nebo Indii? […] Evropská unie se bude muset konečně rozhodnout, kudy povedou její hranice, a nově vymezit svůj „raison d’être“.
Podle El País vstup Chorvatska do Unie ukazuje, že „víra v Evropu je silnější mimo ni než uvnitř jejích hranic“ a konstatuje „přetrvávající touhu po Evropě“. Madridský deník se nicméně domnívá, že by nyní
mělo každé nové rozšíření provázet nebo by mu mělo předcházet všeobecné zrušení podmínky jednomyslného souhlasu v klíčovém hlasování, protože právo veta ochromuje rozhodování velmi početné skupiny. Evropa musí myslet na své zájmy. A tím prvním je předcházet komplikacím v rozhodovacím procesu, protože jinak Unie zanikne.
„Chorvatsko vstupuje do EU, frustrace přetrvává,“ píše Adevărul. Bukurešťský deník zdůrazňuje, že
událost přichází přesně ve chvíli, kdy jsou Britové čím dál přesvědčenější o tom, že musí z Unie pryč, kdy Řekové vidí, že za dary musí platit vyššími úroky, a kdy si Rumuni a Bulhaři uvědomili, že ulice západních metropolí nejsou dlážděné zlatem.
Lisabonskému deníku Público nahání strach „evropská iluze“. List připomíná, že Chorvatsko vstupuje do EU uprostřed krize, a dodává:
Angela Merkelová, která tlačí v Bruselu na snižování veřejných výdajů, bude muset sledovat, jak z evropské pokladny putuje do Chorvatska 14 miliard eur na financování chorvatských rozvojových projektů na období do roku 2020. A to ve chvíli, kdy sousední Slovinsko, které vstoupilo do „klubu“ v roce 2004, bojuje za to, aby nemuselo požádat o záchranný plán, který by ho uchránil před bankrotem. […] Nikdo neví, zda přeživší Unie bude ta, za niž bojovali její zakladatelé. Doufejme alespoň, že se neukáže, že to byla iluze.
Die Tageszeitung lituje, že se německá kancléřka nezúčastnila 30. června slavnostní ceremonie v Záhřebu. Berlínský deník s humorem konstatuje, že
Chorvaté jsou mezi občany EU korunovanými hlupáky, protože na největší oslavu, kterou Chorvatsko kdy pořádalo, za sebe jejich nejdůležitější spojenec vyslal jako náhradníka nejméně známého člena vlády [ministra pro evropské záležitosti Michaela Linka]. Přitom ještě předtím, než vytlačili Srby, už u nich operoval Deutsche Telekom, ulice a náměstí nesou jména [bývalého německého ministra zahraničí] Hanse-Dietricha Genschera a Helmuta Kohla […], a Chorvati se dokonce Němcům omluvili za to, že je na mistrovství světa ve fotbale v roce 1998 porazili 3-0. A teď se s nimi jedná jak s největšími pitomci.
