Lídr sociálních demokratů a budoucí portugalský premiér Pedro Passos Coelho po oznámení vítězství jeho strany v parlamentních volbách. Lisabon, 5. června 2011.

Příklon doprava, kurz beze změny

Přestože konzervativní opozice 5. června v předčasných volbách zvítězila, jen těžko se vyhne zavádění úsporných opatření, která spolu dojednaly EU a MMF na obranu proti dluhové krizi. Stejných opatření, který už přitom stál místo odstupujícího premiéra Josého Sócratese.

Zveřejněno dne 6 června 2011 v 14:55
Lídr sociálních demokratů a budoucí portugalský premiér Pedro Passos Coelho po oznámení vítězství jeho strany v parlamentních volbách. Lisabon, 5. června 2011.

Portugalsko vstoupilo bez velkého překvapení do nového politického cyklu. Šestileté období vlády socialistů ukončila demise Josého Sócratese, která byla vzhledem k rozsahu porážky Socialistické strany (PS) nevyhnutelná. Všichni ale vědí, že tato změna je z velké části důsledkem protestního hlasování proti Sócratesovi. Příčinou nespokojenosti bylo přijetí vnější pomoci, hospodářská krize a selhání způsobu vlády. Jinými slovy lze říct, že přání vidět [odstupujícího premiéra] Josého Sócratese odcházet bylo silnější než přání sledovat, jak [lídr Sociálně-demokratické strany (PSD) a zřejmě budoucí premiér] Pedro Passos Coelho stoupá po schodišti paláce São Bento [sídlo parlamentu a vlády]. Muže, který povede novou středopravicovou většinu, to staví do delikátního postavení. Navzdory pohodlnému vítězství, které mu dává větší manévrovací prostor pro vyjednávání s [šéfem Demokratického a sociálního středu- Lidové strany (CDS-PP)] Paulem Portasem, Passos Coelho dobře ví, že důvěru Portugalců ještě plně nezískal. A také to, že tato důvěra bude procházet zatěžkávací zkouškou v navýsost složitém kontextu: v okamžiku uskutečňování vysoce náročného programu trojky [zástupci EU, MMF a ECB].

Krize vyvolává spíše netečnost než pocit naléhavosti

Politická situace se změnila. Jak se ale dalo očekávat, Portugalsko bude na tuto kampaň vzpomínat jen jako na mezihru mezi podpisem dohody s trojkou a provedením této dohody, která je v podstatě vládním programem. Po několikatýdenní pauze, která nám pouze umožnila vybrat si, kdo tento program uvede v praxi, je tu noční můra zpět.

A protože jsme zase zpátky v realitě, víme, že dohoda je proveditelná pouze za účasti tří hlavních stran [PSD, CDS-PP a PS]. Nemusí se jednat přímo o vládnutí ve třech, ale rozhodně se bude třeba opřít o pevné parlamentní dohody. Aplikaci „memoranda o dohodě“ se postaví do cesty mnoho překážek, od sociálních protestů po debatu o ústavnosti tohoto plánu.

Newsletter v češtině

Ať je tomu, jak chce, Sócratesova demise byla pro socialisty úlevou. Cyklus jeho vlády dosáhl konce a strana má nyní příležitost k obnově. Je to normální proces, k němuž v demokracii dochází, není na tom nic dramatického. Socialisté se budou nicméně muset zamyslet nad některými chybami, které udělali, aby mohli znovu vymezit úlohu své strany v portugalské společnosti a obnovit vnitřní debatu, která se vytratila během Sócratesovy éry.

Volební neúčast od roku 2009 rostla a v těchto volbách dosáhla rekordu. Je to zneklidňující signál toho, že krize vyvolává spíše netečnost než pocit naléhavosti. Méně zneklidňující není ani to, že volební listiny jsou nadále zcela odtrženy od reality [zapsáno je 650 000 neexistujících voličů, což představuje zhruba 7% fiktivní volební neúčast] a že to nikomu nevadí. Pročištění listin by umožnilo neúčast snížit a zavést do volebního procesu větší pořádek. Koho to ale zajímá?

Pozadí

Levice se potápí

„Plná pravá“ – tak shrnuje Jornal de Notícias na titulní straně kurz, který nabralo Portugalsko po parlamentních volbách 5. června. Vyportrétováni jsou dva vítězové voleb: lídr Sociálně-demokratické strany (PSD) a budoucí premiér Pedro Passos Coelho a šéf Demokratického a sociálního středu-Lidové strany (CDS-PP) Paulo Portas. PSD získala 39 % hlasů a 105 poslaneckých křesel z celkových 230. CDS získala 24 křesel, což dvěma pravicovým stranám zajišťuje absolutní většinu. Socialistická strana odstupujícího premiéra Josého Sócratese přišla o 24 poslanců ve prospěch PSD, a zůstalo jí tak 73 křesel. Koalice demokratické jednoty (CDU, komunisté-zelení) získala jedno křeslo a celkem má 16 poslanců. Levicový blok (BE) přišel o osm poslanců a nyní bude mít v parlamentu osm křesel.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma