Recyklovat nebo zemřít

Leden 2009, den po Silvestru. Na Evropu se valí studená vlna z Arktidy. V 7 hodin ráno, tedy ještě než se Evropané stačí vzpamatovat z bujarých oslav předešlého dne, společnost Gazprom oznamuje, že byly přerušeny dodávky plynu. Napětí mezi Moskvou a Kyjevem ohledně ceny zemního plynu přimělo Rusko k uzavření plynovodu, který vede přes Ukrajinu a obsluhuje rovněž i země střední a východní Evropy. Odstávka bude trvat dvacet dní a země jako Slovensko či Bulharsko tak nebudou moci zásobovat plynem část své populace. To vše ve chvíli, kdy je zima zvlášť krutá. Podle posledních dat Evropské komise je EU závislá na dodávkách pevných paliv z 50%. Podle odhadů může toto číslo v roce 2030 dosáhnout 70%. Na první pohled bychom se mohli domnívat, že energetická bezpečnost a klimatické změny jsou dva rozdílné problémy, avšak jsou propojenější více, než se zdá.

Energetický sektor je zodpovědný za 64% emisí skleníkových plynů a 85% produkce CO2. „Energetika je jádrem problému a musí být i jádrem řešení,“ tvrdí ředitel Mezinárodní agentury pro energetiku (IEA) Nobuo Tanaka. Proto mají obnovitelné zdroje energie hrát zásadní roli ve snižování emisí skleníkových plynů a rovněž umožnit snížit energetickou závislost na zahraničí. Čisté zdroje energie nejenže nevytvářejí emise, ale také nezávisí na dovozu žádného druhu surovin. Využívají pouze přírodních zdrojů (slunce, vítr) či domácích paliv (biomasa). EU se před Kodaňským summitemzavázala snížit emise skleníkových plynů o 20%. Toto číslo mohlo dosáhnout 30%, kdyby se k podobnému závazku přihlásily i ostatní země. Z celkové spotřeby energie by v roce 2020 měly obnovitelné zdroje představovat 20%. Toto číslo zahrnuje energii využívanou v dopravě, což znamená, že procento elektřiny z obnovitelných zdrojů by mohlo dosáhnout zhruba 40%, maximálně pak 80 či 90%.

Zabrzdit růst emisí z dopravy

Pokud se chceme vyhnout klimatické katastrofě, tak podle odhadů vědecké komunity nesmí teplota stoupnout o více než 2 °C ve srovnání s předprůmyslovým věkem. Z toho důvodu nesmí koncentrace CO2 v atmosféře přesáhnout 450 částeček na milion (ppm), v současné době jsme na 378 ppm. Podle doporučení IEA adresovaného vyjednavačům na kodaňském summitu je k dosažení tohoto cíle zapotřebí uchýlit se k zachycování uhlíku vypouštěného plynovými a uhelnými elektrárnami a k jaderné energii. Agentura se domnívá, že na změnu energetického modelu jsou nutné investice ve výši 6,6 miliardy dolarů, z čehož by šlo 72% na obnovitelné zdroje energie, 19% na investice do jádra a 9% na zachycování CO2. Vysoký růst počtu tepelných elektráren a odhady hospodářského růstu přelidněných zemí jako Čína a Indie podle IEA poukazují na nezbytnost integrace těchto neobnovitelných zdrojů energie.

Pokud chceme omezit emise CO2, tak se jako naprosto zásadní ukazuje výzkum a transfer technologií z rozvinutého světa do rozvojových zemí. Tato otázka ostatně bude ústředním bodem vyjednávání o klimatu. Země jako Čína či Indie logicky nechtějí brzdit svůj růst a v případě, že se zaváží k určitému omezení emisí skleníkových plynů, tak budou na oplátku chtít získat určité technologické výhody. A jak bychom mohli omezit emise spojené s dopravou? Jako vybraný spojenec v boji proti oteplování klimatu se může ukázat elektromobil. „Do roku 2030 se musí elektrifikovat nejméně 60 % dopravních prostředků,“ tvrdí ekonomický ředitel IEA, Fatih Birol. Kromě toho by to představitelům odpovědným za energetickou politiku umožnilo vytvořit ideální tandem pro ochranu životního prostředí: elektromobil a obnovitelné zdroje energie. Některé čisté zdroje, jako větrná energie mají větší kapacitu výroby v noci, kdy je poptávka naopak nižší. „Vzhledem k tomu, že elektromobily musí být obecně nabité ráno, tak mohou umožnit zapojení do elektrické sítě většímu poměru elektřiny z obnovitelných zdrojů,“ ujišťuje Luis Atienza, prezident společnosti Red Eléctrica de España [vlastník elektrické sítě ve Španělsku].