Vyberte si jazyk
Zavádění důvěryhodných reforem v Řecku je stále dražší. Včera [6. února] se opakoval stejný scénář, který je možno pozorovat už skoro dva roky. Vždy, když se blíží okamžik, kdy se Atény ocitnou bez peněz (což se stane pravděpodobně v březnu), Evropská unie musí přijít na pomoc a zavést mu do žil finanční infúzi.
Všichni vědí, že si Řekové hrají s ohněm. Ale nikomu to zřejmě nevadí, rozhodně ne Řekům. Vláda Lukase Papadimose, technokrata, který měl mít podporu všech stran pro realizaci řady těžkých rozhodnutí, jež se Jorgos Papandreu zdráhal přijmout, se ukázala stejně neochotnou ke změnám jako vláda předchozí.
Včera musela trojka složená z MMF, Evropské centrální banky a Evropské komise řecké vládě pohrozit pekelným ohněm, aby za účelem snížení deficitu odsouhlasila propuštěním 15 000 úředníků v průběhu roku 2012. Řecko má více než 700 000 státních zaměstnanců na 11 milionů obyvatel a již dříve přislíbilo snížení tohoto stavu do roku 2015 o 150 000. Ale přistupuje k tomu želví rychlostí. Konkrétně v minulém roce mělo podle svých závazků snížit stavy úředníků o 32 000, ale nakonec z toho byly jen 2 000.
Porušení tří principů
Tak se v Řecku věci zkrátka mají. Trojka po něm žádá snížení minimální mzdy (mimochodem vyšší než ve Španělsku), plošné snížení mezd, odstranění příplatků, snížení důchodů a redukci veřejných výdajů, ale pro řecké politiky je to jako plácání do vody. Dobře si uvědomují, že Evropa se s nimi přepočítala, a využívají toho.
Existovaly tři principy, které Německo pokládalo za přesvaté: no bail out (žádná finanční záchrana), no default (žádný bankrot) a no exit (žádné vystoupení z eurozóny). První princip byl porušen v roce 2010, kdy byla odsouhlasena záchrana Řecka, Irska a Portugalska. Teď Řekové flirtují s druhým principem (ministr financí včera dostal zprávu se všemi detaily možného řeckého úpadku). A jeho vystoupení z eura bylo během vyjednávání v posledních dnech zmíněno třikrát.
Brusel financuje nákladný řecký životní styl
Španělská vláda se k tomu všemu nestaví netečně. Členům exekutivy se možnost otevření východu z euroklubu nelíbí, protože by potom přišla řada na Portugalsko a nikdo neví, kde by se seznam zastavil. Ale také by byli rádi, kdyby řečtí politici brali to, co se děje, vážněji. „Věděli jsme, že Řekové jsou, jací jsou. Ten problém není jen ekonomický, ale také politický,“ tvrdí nejmenovaný vysoce postavený státní úředník.
Odchod z eurozóny je méně konkrétní hrozbou než německé návrhy na jmenování jakéhosi prokonzula [komisaře pro rozpočet] či francouzská myšlenka vytvoření zvláštního účtu na uložení peněz určených na placení úroků. Řekové se nikdy necítili méněcenní vůči ostatním Evropanům. I když je jejich hospodářství v troskách, jejich sebeúcta a hrdost jsou obrovské. V evropskou ideu ve skutečnosti nikdy moc nevěřili, tedy kromě toho, že by měla spočívat ve financování jejich životního stylu Bruselem. Ale toto vše bylo známo už od prvního dne, kdy vstoupili do EU.
Výročí
Dickens už krizi popsal
Před 200 lety, 7. února 1812, se narodil Charles Dickens. Téměř jedno a půl století po jeho smrti v roce 1870 „náš svět ten jeho bohužel v mnoha směrech připomíná“, všímá si deník El País. S odkazem na Dickensův román Zlé časy pak dodává: „Dnes, kdy zuří krize, burza se topí v červených číslech, daně se zvyšují a platy klesají, zatímco evropské vlády se snaží naplnit veřejnými penězi bezedné studny finančního systému a nezaměstnanost nepřestává vzrůstat, bude čtenář dost možná překvapen věrností, s jakou román vydaný v roce 1854 současnou realitu zachycuje.“
Není překvapením, že Londýn před 150 lety dnes nejvíce připomíná právě Řecko: „Nehodily by se místní děti, které dnes jejich rodiny zanechávají na ulicích s nadějí, že jim někdo dá najíst, spíše do Olivera Twista, po bok jeho kumpánů z ulice?“, ptá se El País. V rozporu s předpověďmi nevyvolala nespravedlnost kapitalistického systému jeho zhroucení: „Stačí se ještě jednou podívat na dnešní Řecko […] Televizní stanice informují o dětech, které během dopoledne v třídách omdlévají hladem, a časopisy popisují, jak během vyjednávání země o finanční pomoci s Evropskou unií odešli někteří členové politického vedení do Švýcarska s více než 200 miliardami eur.“
