Zpráva Obchodní dohoda EU-Spojené státy

Rozhodovat by mohly firmy

Mezi diskutovanými tématy je v rámci vyjednávání mezi EU a USA o dohodě o volném obchodu i problematika arbitráže, tedy mimosoudního řešení sporů mezi firmami a státy. Mechanismus podporuje jak Brusel, tak Washington, jeho kritici jej však hodnotí jako příliš rizikový.

Zveřejněno dne 18 listopadu 2013 v 13:46

Představte si, že místo politiků či soudců by o milionových daňových příjmech rozhodovala trojice právníků. Za zavřenými dveřmi a v podstatě bez jakékoliv veřejné kontroly.

Minulý týden Ekvádor musel zaplatit jedné americké ropné společnosti 1,7 miliard dolarů (34 miliard korun). Stalo se tak zcela mimosoudně. Kvůli investičním dohodám, které stanoví, že v případě sporu se státem se investor může uchýlit k mimosoudnímu urovnání, ročně dochází k desítkám podobných situací.

Evropská unie nyní plánuje zahrnout určitou formu nadnárodní arbitráže i v dohodě o volném obchodu se Spojenými státy . Jednání o dohodě byla po úvodním kole na začátku června 11. listopadu znovu zahájena. Diskutuje se o stovkách problémů, které volnému obchodu brání, zvláštní obavy však v Bruselu budí právě problém arbitráže.

Moc za zavřenými dveřmi

„Zbavujeme se tím vlastní suverenity,“ říká Monique Goyensová, ředitelka Evropského sdružení spotřebitelských svazů BEUC. „Je nepřípustné dát firmám tak obrovskou moc, kterou mohou využívat za zavřenými dveřmi,“ souhlasí s ní britský europoslanec za labouristy David Martin. „Musíme si klást otázku, zda něco takového opravdu potřebujeme,“ dodává jeho kolegyně Marietje Schaaková z liberální nizozemské strany D66 (člena parlamentní skupiny ALDE).

Jeden z vysoce postavených představitelů EU potvrdil, že arbitráž je tento týden na jednacím pořádku, avšak „k žádnému rozhodnutí zatím nedošlo.“ Evropská komise se obává fám – všichni mají stále v živé paměti fiasko mezinárodní dohody ACTA, která měla bojovat proti pirátství na internetu. Dohodu minulý rok zamítl Evropský parlament poté, co řada občanů z obav z nového zákona podepsala protestní petice.

Klíčové Nizozemsko

Mechanismus Řízení o urovnání sporu mezi investorem a státem (Investor-state dispute settlement, ISDS), jak se arbitráži použité na základě investiční smlouvy říká, není ničím novým. Původně byl vyvinut pro investice v rizikových zemích, jako pojištění proti revolucím a vyvlastňování majetku.

Nizozemsko je v tomto systému klíčovým aktérem, jelikož podepsalo celou řadu (přesně 98) bilaterálních investičních smluv. Výsledkem je, že kterákoliv světová společnost, jež se v Nizozemsku zaregistruje, může těchto smluv využít. V letech 1993-2012 proběhlo mezi firmamy a státy více než 500 arbitráží, většina z toho v posledních 10 letech. Jen v loňském roce jich bylo zahájeno 60.

Jelikož pokuty se neustále zvyšují, množí se i kritické hlasy. Podle politoložky Cecilie Olivetové z levicově orientovaného think-tanku Transnational Institute, kde se zaměřuje se na studium arbitráží, se procedura stala způsobem, jak vyvíjet tlak na státy, které hodlají zpřísnit legislativu, a nutit je, aby se buď této myšlenky vzdaly, nebo zaplatily tučná odškodnění.

Zastrašovací mechanismus

Minulý rok, když se Německo po jaderné katastrofě ve Fukušimě rozhodlo k odklonu od jaderné energie, švédská firma Vattenfall ho na základě bilaterální investiční dohody žalovala o 700 milionů eur. Austrálie se zase musela u arbitrážní komise zodpovídat za svůj přísnější tabákový zákon.

„Jde o zastrašovací mechanismu, který může oslabit ochranu spotřebitelů“, říká Goyensová ze sdružení BEUC. Legislativa na ochranu životního prostředí a veřejného zdraví je často založena na nových vědeckých poznatcích a důkazech. Mají být v takových případech společnosti odškodněny? BEUC minulý měsíc požádala, aby arbitráž byla z pořadu jednání mezi EU a USA vyřazena.

Proti proceduře protestuje rostoucí počet zemí i ve zbytku světa. Jihoafrická republika minulý měsíc zrušila tři investiční dohody, které před tím podepsala s Nizozemskem, Německem a Švýcarskem. Austrálie se k podobnému kroku chystá.

Tak proč chce Evropa o arbitráži jednat? „Bez záruk, které tento mechanismus poskytuje, investory nezískáte,“ říká mluvčí Evropské komise. „Tento mechanismus se ukázal být účinný. Když je na silnicích méně nehod, taky hned neodstraníte všechny semafory.“

EU a USA nejsou banánové republiky

Komise v nedávném memorandu přiznala, že je možné obávat se zneužití arbitráže. Právníci totiž mohou pracovat jak pro státy, tak pro soukromé společnosti. Jde o vysoce specializované odvětví, kde se lidé vzájemně znají. Brusel proto požaduje „širokosáhlý etický kodex“.

Právníci se musí snažit předem upozorňovat na jakékoliv riziko střetu zájmů. Slyšení mají být veřejná. Olivetová ale pochybuje, zda to postačí. „Etické kodexy mají smysl pouze pokud jsou závazné, pokud existují pokuty a sankce. Navíc zatím nevíme, jestli s něčím takovým budou Spojené státy vůbec souhlasit.“

Europoslankyně Marietje Schaaková není proti arbitráži jako takové. V tomto případě však pochybuje o její efektivitě. Spojené státy ani Evropa nejsou banánové republiky. Mají nejlepší právní systémy na světě a i bez arbitráže jsou vzájemně největšími obchodními partnery.

Zaměstnavatelská organizace VNO-NCW však namítá, že Brusel nemá v podstatě na výběr. Na konci listopadu by měla EU zahájit také jednání o obchodní smlouvě s Čínou, kde jsou investice mnohem rizikovější. Pokud arbitráž z jedné smlouvy vynechá, avšak v druhém případě na ní bude trvat, mohla by to Čína považovat za urážku.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma