Rumuni a Bulhaři odmítají dvojí metr

Politika odsunu Romů, jenž v současnosti uplatňuje Francie, je v zemích, kterých se to týká nejvíce, tedy v Rumunsku a Bulharsku, přijímána dost rozdílně.

Bukurešťský list Adevărul píše, že „až do nedávna nám západ dával lekce o tom, jak bychom se k Romům měli chovat. Ať už se jednalo o slovník (používat výraz Rom a nikoliv cikán) či legislativu.“ Avšak po roce 2003, když „zaplavili i je, se vše náhle změnilo, jak v nějakém pouličním melodramatu. Přijali drastická opatření, které by si Bukurešť, Bratislava, Budapešť, Sofie, Záhřeb či Bělehrad nikdy nedovolily. Není to čisté pokrytectví? Západ nám tedy udělil pěknou lekci!“

Evenimentul Zilei se domnívá, že „nikdo nemůže být vyhnán, jen na základě toho, že je součástí romské menšiny,“ zatímco Adevărul soudí, že „příklad Francie posílil v Evropě rasistické tendence.“ Deník připomíná, že „komunisté se pokoušeli Romy kontrolovat prostřednictvím výstavby bydlení. V domech však Romové raději chovali své koně a sami spali pod širým nebem. Dnes je Francouzi chtějí poslat zpátky do jejich domovů, které však kvůli svému kočovnému způsobu života nemají. A právě v tom spočívá ta velká provokace Francie a Evropy: snaha změnit mentalitu etnika, které žije v moderním světě podle svých pravidel, které ustrnuly hluboko v minulosti. Racionální Francie by mohla přijít na něco lepšího.“

V Bulharsku se místní úřady už od konce července snaží „dostat tuto záležitost zpět do náležitých proporcí,“ a podle některých pozorovatelů dokonce „minimalizovat“ dopad těchto nucených návratů. Tento postoj usnadňuje téměř nulová reakce oficiálních představitelů romské komunity v zemi. Předseda vlády Bojko Borisov, kterého cituje opoziční deník Sega sám poskytl vysvětlení s tím, že „v každém případě nese každá z těchto osob individuální odpovědnost za to, co se s ní děje, a že k masivním deportacím nedochází.“ A na stránkách listu Dnevnik zas ministr zahraničních věcí Nikolaj Mladenov ujišťuje, že tato diskuze je především „vnitřní záležitostí Francie“.

Většina bulharských médií naopak tuto záležitost považuje za problém celoevropský, jehož hodnocení se dost liší podle toho, zda se nacházíme na západě či východě kontinentu. Populární deníky, jako Trud a 24 Časa se podivují nad „pochopením“ Evropské komise vůči postupu Francie a kladou si otázku, zda by Brusel byl tak shovívavý i v případě, že by tím, kdo vyhání Romy byla Sofie. „Pokud má Evropa znamenat dvojí metr, tak takovou Evropu nechceme. Francie, ne děkujeme“ píší autoři jejich redakčních článků po vzoru deníku Trud. V listu Sega sloupkař Svetoslav Terzijevobviňuje Francii z „organizování největší oficiální deportace od konce druhé světové války.“

„Drahá Francie,“ píše úvodníkář Segy Bojko Lambovski, „my, kteří se nacházíme na chvostu EU, od tebe, tahoune Evropy a vlasti lidských práv, žádáme, abys byla v oblasti humanismu a integrace naším vzorem. Ale dnes děláš něco zcela opačného.“