Městské policejní hlídky à la française. Strážník speciální zásahové brigády, CRS.

Sarozyho válka proti vlastním lidem

Vyhánění Romů není jen případem obyčejného rasismu, ale i politikou, která vypovídá o hluboké krizi Francouzské republiky, domnívá se anglická aktivistka za občanská práva.

Zveřejněno dne 15 září 2010 v 11:30
Městské policejní hlídky à la française. Strážník speciální zásahové brigády, CRS.

Vyhánění Romů, ke kterému se uchýlil prezident Nicolas Sarkozy, vyvolalo ve Francii i v zahraničí vlnu pozdvižení. Snímky, na kterých francouzská policie likviduje romské tábory jsou samozřejmě šokující a hrozivé. Došlo k vyklizení zhruba 40 táborů a vyhoštění hrozí 700 lidem. Avšak tato kampaň není výplodem nějakého rasistického či agresivního komplexu francouzského prezidenta, je spíše následkem podivného stavu, který ve francouzském státě panuje.

Francie bývala nejvíce centralizovaným státem v Evropě. Z byrokracie učinila hotové umění, vytvořila spletitou síť elitních státních institucí, která se rozbíhala od prezidenta směrem dolů až ke starostovi každého města či vesnice. Dnes už je stát silně oslaben. Existuje mnoho míst – známých jako „citlivé oblasti“ – obývaných zejména přistěhovalci, kde je přítomnost státu velice slabá či vůbec žádná a kam se policie odváží jen po zuby ozbrojená. V těchto oblastech neustále panuje určité skryté napětí, které může kdykoliv vybuchnout. To byl i případ incidentu, který připravil cestu vyhánění Romů. V městečku Saint Aignan na řece Loiře 16. července jeden mladý Rom projel kontrolním stanovištěm s policistou na kapotě svého vozu. Ve chvíli, kdy projížděl dalším stanovištěm, byl zastřelen. Následujícího dne 50 Romů vyzbrojených sekerami zdemolovalo policejní stanici a další vládní budovy. V reakci na tento incident francouzský prezident odsoudil „jistý druh chování kočovníků“ a prohlásil, že obyvatelé nelegálních tábořišť budou vystěhováni.

Španělsko má více Romů než Francie

Další incident přiměl Sarkozyho k jeho druhé velké letní iniciativě. Prezidentův plán spočíval v odebrání občanství těm francouzským občanům „cizího původu“, kteří se dopustí závažných trestných činů. Návrh přišel poté, co policie zastřelila v Grenoblu ozbrojeného lupiče. Policejní zásah vyvolal v městské části obývané zejména pracujícími a imigranty několik nocí nepokojů. „To je Bejrút! Přísahám, to je hotový Bejrút,“ křičela jedna místní žena, zatímco kolem houkaly policejní vozy a nad hlavami burácely vrtulníky. I něco tak banálního jako zatčení motocyklisty může vést k eskalujícímu řetězci událostí, které završí pravidelná bitva místních obyvatel s policisty. Tyto události nejsou důsledkem nějaké vrozené neukázněnosti přistěhovalců. Ve Španělsku žije ve skutečnosti téměř dvakrát více Romů než ve Francii (725 000 oproti 400 000) a i v Británii je jich 300 000. Ale pouze ve Francii mezi Romy a státem panuje extrémní napětí a to je nepochybně dílo francouzského státu a jeho vztahu – anebo jeho nedostatku – k přistěhovalcům.

Oproti Británii se Francii přes snahy vlády o sociální smír nepodařilo vytvořit nové zprostředkovatelské státní instituce. Ve Velké Británii stát vytvořil skutečný arzenál institucí potírajících antisociální chování, včetně nových místních pravomocí (vyhlášky o antisociálním chování, přijmutí přísnějších pravidel pro problematické městské zóny, pokuty na místě); vytvořil nové úřednické funkce (pomocné policejní sbory, sousedské hlídky). Ačkoliv jsou tato opatření prokazatelně jen velice málo produktivní, podařilo se jim nastavit nový druh kontaktů mezi různými skupinami obyvatel a státem. Když se Sarkozy snažil zachránit „místní bezpečnostní smlouvy“, tak si postěžoval na žalostný nezájem: „22 uzavřených smluv v roce 2007, osm v roce 2008 a jedna v roce 2009.“ Přitom se jedná o opatření, po kterém by ve Velké Británii místní úřady s radostní skočily. Francie disponuje ohromující architekturou centralizovaného státu – všechny ty vysoké státní instituce a sítě – a přesto jsou tyto instituce zcela izolované, odstřihnuté od společnosti.

Newsletter v češtině

Místo pořádkových složek "protizločinecká brigáda"

Tam, kde selhaly ostatní pokusy o přemostění této propasti, Francie svůj vztah k citlivým předměstím ještě více militarizovala. Tam, kde má Británie „pomocné policejní sbory“ – které se prochází ve špatně padnoucích uniformách a kárají lidi za plivání žvýkaček – Francie má „protizločineckou brigádu“, což je vlastně po zuby ozbrojená policejní jednotka vycvičená na pouliční boj. Avšak lidé v těchto citlivých oblastech na ozbrojené brigády pohlížejí téměř jako na cizí okupační armádu. A tímto způsobem nereagují jen mladí muži. „Táhněte domů!“ křičela starší žena ve chvíli, kdy se v ulicích Grenoblu šikovaly policejní řady. Při dalším incidentu byla zatčena jedna matka, protože kousla policistu do nohy. Tato střetnutí představují doslova „válku“ mezi těžkou státní mašinerií a sociálně znevýhodněným obyvatelstvem.

Sociolog Denis Muzet upozornil na to, že Romové fungují primárně jako symboly nepořádku, kterému stát vyhlašuje válku. Zatímco zákon o odejmutí občanství Francouzům „cizího původu“ ukazuje, že se jedná specificky o nepřátelství vůči státu. Mezi trestné činy, kvůli kterým by lidé přicházeli o občanství, by spadaly zejména útoky na představitele státu, tedy nejen policisty, ale i ostatní úředníky. Během léta se Sarkozy a jeho ministři zúčastnili hojně medializovaných událostí, kterými hodlali vyslat signál o znovudobývaní ztraceného území. Francouzský ministr vnitra Brice Hortefeux osobně hlídkoval s policií v nočním Grenoblu, jako kdyby měl národu vrátit bezpečí osobně. Záběry, na kterých stát opět dostává pod svou kontrolu místa bez vlády zákona, byly určeny širokému publiku. Hortefeux to uvedl i v jednom rozhovoru: „Ve skutečnosti tato akce prováděná na základě zmocnění prezidenta Republiky dává opět dohromady francouzský národ.“

Útoky na symboly nepořádku – Romy či delinkventy – jsou zacíleny na většinu, od které se stát rovněž odcizuje, ale problémem je, jak ukazuje Muzet, že se jedná jen o „prezidentské gesto bez reálného dopadu na každodenní život lidí.“ Na průzkumy veřejného mínění měla tato letní ofenziva jen slabý dopad. Protože se jednalo jen o představení, které Francouzi sledovali na televizních obrazovkách, nepohnulo s nimi. Hlavním výsledkem těchto symbolických útoků je další zhoršení vztahů mezi státem a menšinami a zvýraznění odstupu mezi policejními silami a obyvatelstvem.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma