Vyberte si jazyk
**Zrak Evropy se tak jako málokdy upírá k Polsku. Budoucnost polských, ale i německých, francouzských a italských firem závisí na tom, jak se tam postaví k průzkumu ložisek břidlicového plynu.
Ministerstvo životního prostředí se chystá [koncem listopadu] představit hlavní body návrhu zákona o těžbě uhlovodíků. To by mohl být začátek cesty, na niž se před několika lety vydaly Spojené státy. Z velkého dovozce plynu se za pouhých šest let staly soběstačným státem, a když dostavěly terminály pro zkapalněný plyn, dokonce zahájily vývoz do světa.**
Dnes Polsko svádí boj s časem a cenou. Až za tři roky, kdy by měl být podle odhadů dokončen terminál pro zkapalněný plyn (LNG) ve Świnoujście (původně měl být uveden do provozu v roce 2014, ale práce se výrazně zpozdily), dorazí do Polska americký plyn, neměla by jeho cena překročit 300 dolarů za 1 000 metrů krychlových.
Právě tento tarif bude měřítkem výnosnosti investic v Polsku, zejména pak ve srovnání s přemrštěnou, neřkuli lichvářskou cenou 550 dolarů za 1 000 metrů krychlových, kterou si dnes účtuje Gazprom. Levný zkapalněný plyn s sebou přinese skutečnou tržní konkurenci.
Režim zdanění uhlovodíků, tak jak ho navrhuje ministerstvo životního prostředí, skýtá naději, že zahraniční těžařské společnosti uvidí v Polsku investiční příležitost. I když zdejší těžba břidlicového plynu vyjde podle odhadů dvakrát dráž než v USA, zůstává firmám ještě dostatečný manévrovací prostor, jak vydělat.
Nicméně k tomu, aby mohla „břidlicová revoluce“ v Polsku vypuknout, musejí investoři dostat jasný signál, že se fiskální podmínky nebudou v nejbližších letech měnit. Pokud má o návrhu zákona jednat v listopadu vláda a ještě do konce roku sněmovna, pak je třeba už nyní zahájit dialog s opozicí. Shoda hlavních politických stran totiž bude tou nelepší investiční pobídkou.
V této bitvě prakticky nemáme v Evropě spojence. Rozvoj odvětví zasadí očividně ránu zájmům Ruska, hlavního dodavatele plynu do EU. A protože zpochybňuje obří investice do plynovodu Nord-StreamStejně, staví se k němu zdrženlivě i Němci. Vrty nejsou po chuti ani Francii. Když budou prokazatelně efektivní, mohly by se toho chytit francouzské firmy a začít se domáhat zrušení zákazu vrtů, který v jejich zemi v současnosti platí. Ze stejného důvodu se na nás nevraživě dívají Češi a Bulhaři.
Navzdory všem těmto nepříznivým zahraničním okolnostem není hlavní překážka těžby břidlicového plynu v zahraničí, ale v naší zemi. Naše [ropná a plynárenská společnost] PGNiG se všemi prostředky snaží rozvoj tohoto odvětví zbrzdit. Čím déle v Polsku potrvá současný stav, kdy PGNiG nakupuje drahý plyn z Ruska a prodává ho lidem ve směsi s polským palivem prakticky osvobozeným od daně, tím déle bude firma těžit z monopolního postavení.
Další překážkou je rostoucí vliv ekologických organizací. K jejich rozmachu přispěla do značné míry vláda, která za čtyři roky nebyla schopna přijmout dobrý zákon a zorganizovat seriozní informační kampaň. A když rozum spí, budí se ekoteroristé, kteří začnou obyvatelstvo strašit kontaminací podzemních vod rakovinotvornými chemikáliemi v průběhu hydraulického štěpení hornin nebo zemětřesením, které vyvolají mikrovýbuchy čtyři kilometry pod povrchem země.
Ve skutečnosti jsou chemikálie používané při štěpení často stejné jako ty, které ekologové kupují svým dětem v želé bonbonech. A podrobné studie ukázaly, že kamion rychle jedoucí po dálnici způsobuje daleko větší otřesy než ty, k nimž dochází při těžbě. Ke kontaminaci spodních vod nedošlo nikde na světě, a to jsou vrtů stovky tisíc.
Ochránci životního prostředí, pro něž je biblí film Gasland, na tyto argumenty samozřejmě nikdy nepřistoupí. To ale nejsou ti, které by vláda měla přesvědčit.
Kdyby obyvatelé, kteří žijí blízko těžebních šachet, dostali spolehlivé informace, vliv ekologů by se snížil, jako se stalo všude tam, kde důlní společnosti vedly informační kampaně.
Ještě existuje třetí překážka, a to politická. Rozhodneme-li se jít cestou „břidlicové revoluce“, potřebujeme nové spojence. Zájmy Varšavy budou zjevně v rozporu se zájmy Berlína, Paříže, Moskvy či Prahy. Díky levnému polskému plynu by byly naše společnosti mnohem konkurenceschopnější než například německé či francouzské podniky. Ty by se tak snažily přesunout výrobu k nám, a odliv pracovních míst znamená problém pro každou vládu na světě.
Jestliže ale uspějeme, budou muset ceny energií začít klesat v celé Evropě. Polský břidlicový plyn by se mohl v tomto směru stát jedním ze záchranných prvků evropského hospodářství.
Une fois n'est pas coutume, les yeux de l'Europe sont tournés vers la Pologne. L'avenir des entreprises polonaises, mais aussi allemandes, françaises ou italiennes, dépendra des mesures qui seront mises en place chez nous. Le domaine que tout le monde scrute est celui de la recherche du gaz de schiste.
La présentation par le ministère de l'Environnement des lignes directrices du projet de loi sur l'extraction d'hydrocarbures [prévue fin novembre], constitue le point de départ de la voie empruntée il y a quelques années par les Etats-Unis, passés en seulement 6 ans de la position de gros importateur de gaz au stade d'autosuffisance, et bientôt même à celui de l'expansion mondiale, après l'achèvement des terminaux de liquéfaction du gaz.
La Pologne livre aujourd'hui une course contre le temps et le prix. On estime que dans 3 ans, lorsque le gaz américain atteindra la Pologne grâce à la mise en route du terminal de gaz naturel liquéfié (GNL) à Świnoujście (initialement prévue en 2014, mais accusant de sérieux retards), son prix ne devrait pas dépasser 300 dollars par 1000 mètres cubes.
