Po opožděném začátku zasedání, celonočním vyjednávání a nesčetných diskuzích, v nichž národní zájmy převažovaly nad vším ostatním, by se sedmadvacítka nakonec měla na rozpočtu Evropské unie na období 2014-2020 dohodnout.
Evropský summit se proměnil v „handrkování a honbu za výhodným obchodem“, shrnuje Trouw. Nizozemský deník připomíná, že nátlak na dosažení kompromisu byl veliký, ale že se představitelé báli, že se budou muset zpovídat veřejnému mínění.
Snaží se z toho vyváznout společně, protože ve hře je důvěryhodnost Unie. Dlouhodobý rozpočet je navíc podmínkou k investicím do infrastruktury a výzkumných projektů. A všichni se obávají toho, že se do roku 2014 už nová šance nenaskytne. Mezitím proběhnou volby v Itálii, v Británii [regionální volby] a v Německu. Představitelům se nechce doma přiznávat, že při kšeftování příliš ustupovali.
Newsletter v češtině
Evropané se ve snaze „zamezit rozpočtovým tahanicím rozhodli decentně odlišit plánované výdaje od těch skutečně realizovaných,“ vysvětluje Le Monde:
Evropané rozlišují víc než kdy jindy mezi závazky seškrtanými na 960 miliard eur a platbami ve výši 908,4 miliard eur. Tento rozdíl […] tentokrát nabývá mimořádných proporcí. V dějinách evropského projektu je to také poprvé, co jsou obě položky ve srovnání s předešlým obdobím (2007-2013) nižší.
Summit by mohl docela dobře skončit „vítězstvím Velké Británie a čistých přispěvatelů do unijního rozpočtu“, soudí El País. Madridský deník označuje kompromis, tak jak jej představil předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, za „imaginační účetní hru“ a lituje, že
dva měsíce, které uběhly od posledního evropského summitu, který skončil neúspěchem, ke zmírnění postojů nestačily. Právě naopak. Každý trvá zarytě na svém. Veškeré proevropské ambice se vytratily, každá země zuřivě brání své zájmy.
Berlínský list Die Welt soudí, že „výsledek není v rámci možností až tak špatný“. Deník, tradičně kritický vůči navyšování rozpočtu EU z peněz daňových poplatníků, vítá zejména škrty v zemědělských dotacích, „dinosauru mezi evropskými dotacemi“.
Několik desetiletí trvající snaha vyrovnat v členských státech životní úroveň se nyní projevuje spíše vůlí po tom, dát šanci podnikatelům než chránit výdobytky regionálních politiků.
K tomu, aby kompromisní rozpočet mohl být zaveden, ho ještě musí schválit Evropský parlament. A ten je třeba přesvědčit, upozorňuje Le Monde:
Předsedu [Parlamentu] Martina Schulze škrty diktované [britským premiérem] Davidem Cameronem pobuřují. Mohl by kritizovat příliš velký rozdíl mezi závazky a platbami. Podle něj to znamená vytvářet deficity, protože reálné platby nemusí být nutně v průběhu let financovány.