„Jsem nejšťastnější milionářkou na planetě,“ říká Iveta Radičová vždy, když vzpomíná na výsledek loňských prezidentských voleb na Slovensku. Dostala tehdy přes milion hlasů voličů, které ale k vítězství nestačily. Neuplynul ani rok a Iveta Radičová (53) vystoupala do čela kandidátky nejdůležitější opoziční strany (pravicové) SDKÚ, kterou povede do parlamentních voleb letos v červnu. Stala se tak první ženou ve střední Evropě, které se povedlo prodrat do nejvyšších pater politiky. Díky Radičové se na Slovensku odehrává kromě běžného souboje o politickou moc také souboj mezi tradicí a modernou. Bylo to tak už v prezidentských volbách, v nichž zvítězil Ivan Gašparovič jako exemplář slovenského muže, který má nejraději auta, hokej a fujaru.
Radičová je původní profesí socioložka (a první profesorkou sociologie v dějinách Slovenska), zkoumá tedy sociální jevy – sama se však už takovým jevem stala. Co to znamená? Především reprezentuje nový politický styl, když přichází s obrazem citlivé a vzdělané ženy, jež odmítá hrát podle surových pravidel svých mužských soupeřů, kteří udělali z politiky válečnou zónu. „Raději vycouvám z politiky, než bych měla couvnout ze slušnosti,“ říká. A v televizních diskusích se na své soupeře usmívá. Na tento „ženský princip“ současně roubuje moderní liberální proud evropského myšlení, ať už jde o víru v Boha („je to moje soukromá věc“), interrupce („důvěřuji našim ženám“) či pochopení pro různé menšiny od homosexuálů až po Maďary, Romy a přistěhovalce. Celý článek z Respektu čtěte zde…