Vyberte si jazyk
Generální ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova by chtělo od letošního července zavést nové logo povinné pro všechny předem balené biovýrobky pocházející z Evropské unie. Místo toho, aby byl úkol zadán profesionálnímu grafikovi, vyzvala Komise k soutěži o nejlepší logo evropské studenty grafiky. Z celkových 3 422 návrhů byly vybrány tři, jeden fádnější a bezvýraznější než druhý.
Tento nedostatek kreativity přesně ilustruje komunikační politiku Evropské unie jako takovou. Evropský rok tvořivosti a inovace, který právě proběhl, na tom nic nezměnil. Veškerá prezentace, na které EU staví, chce-li se představit vnějšímu světu, je zoufale nudná. Vizuální kvalita webových stránek Evropské rady, Evropské komise a Evropského parlamentu je natolik ubohá, že portály ani v nejmenším nevzbuzují nadšení pro evropský ideál [portál EU – europa.eu – byl na konci ledna předělán a zjednodušen]. To stejné platí i pro početné brožury a letáky určené pro informační centra EU v jednotlivých členských státech (to v Haagu připomíná kancelář pojišťovací agentury) a informační kampaně.
Pryč se zoufale nudnou grafikou
Brusel si je tohoto „ikonografického deficitu“, který naznačil už v roce 2004 architekt Rem Koolhaas, dobře vědom. Poté, co Francouzi a Nizozemci odmítli [v roce 2005] Evropskou ústavní smlouvu, ustanovila Komise komisaře pro komunikaci. Margot Wallströmová, která na toto místo nastoupila, zahájila s cílem obnovit kontakt s občany akční plány a pilotní programy, jako například Plán D pro Demokracii, Dialog a Debatu a [portál s možností účasti] Debate Europe. Z nedávného hodnocení vyplývá, že téměř žádného z vytčených cílů nebylo dosaženo.
Není se čemu divit. Komisařka Wallströmová by byla udělala lépe, kdyby si nechala poradit od nejlepších evropských odborníků na komunikaci a design, od profesionálů, kteří vědí, jak přitáhnout pozornost veřejnosti a jak si nás získat pro evropskou myšlenku. Existuje totiž spousta důvodů pro to, abychom se jí nechali nadchnout. Mír, prosperita a bezpečnost tu neexistují jen tak samy od sebe, ale jsou skutečným dílem Evropské unie. Mají-li se zapojit i velcí evropští grafici, musí evropské instituce upravit výběrový postup při zadávání komunikačních zakázek. Výběrová řízení jsou často velice restriktivní a komplexní na to, aby byla zajímavá i pro skutečně tvořivé firmy.
Spolupráce s evropskými umělci
Tím spíš, že Evropská unie coby z valné části idealistický projekt má veškeré důvody k tomu, aby se prezentovala jinak než jiné vlády nebo nadnárodní organizace. Samozřejmě existují alternativy. Proč nepožádat skupinu evropských kreativců, aby vypracovala návrhy na to, jakým směrem by se měly vydat evropské instituce v oblasti komunikace? Všichni jsme Evropané podílející se na společném evropském projektu, z nějž má každý prospěch, ale za který jsme rovněž všichni zodpovědní.
Každý Evropan musí přijít se spoustou tvořivých nápadů, má-li být Evropa lepší. A hned je tu jeden pro Evropský parlament: zajímavější než investovat do protokolárních reklamních dárků by bylo pověřit pokaždé jiného evropského spisovatele, aby na téma evropské myšlenky napsal povídku. Pro vedoucí představitele by existovalo speciální vydání a ostatní Evropané by si tuto prestižní knížečku mohli zakoupit za přijatelnou cenu v knihkupectví. Publikování evropské novely provázené odpovídající reklamní kampaní by se tak mohlo stát každoroční událostí, která by Evropany skutečně inspirovala.
Grafika
Poláci prokazují talent
„Svět znovu obdivuje novinky polských grafických návrhářů,“ raduje se varšavský deník Polska s odkazem na vítězství Marie Mileńkové, studentky třetího ročníku výtvarného umění na Poznaňské univerzitě, v mezinárodní plakátové soutěži. Dílo Mileńkové nazvané „I Love Europe,“ které má propagovat Evropský den 2010, zvítězilo v konkurenci se 1 700 dalšími pracemi. Vítězný plakát se vytiskne v několikatisícovém nákladu a 9. května by měl zdobit „všechny významné prostory v 27 členských státech.“ Polska připomíná, že takzvaná „Polská plakátová škola“ představovala po řadu desetiletí mezinárodní avantgardu. Datuje se od roku 1948, kdy Henryk Tomaszewski získal hlavní cenu na Mezinárodní výstavě filmových plakátů ve Vídni. Polské plakátové umění je vysoce hodnoceno pro svou úspornost formy, ironii a inovativní sazbu písma. Během komunismu se jednalo o jednu z mála výrazových forem, která udržela mezinárodní zájem o polskou kulturu.
