Britský ekonom John Maynard Keynes (1883-1946).

Stalo se keynesiánství ideozločinem?

Irsko bude jedinou zemí, která rozpočtový pakt EU podrobí všelidovému hlasování. Podle komentátora deníku The Irish Times Fintana O’Tooleho se však děje ještě něco jiného: neoliberální ideologie je povyšována do stavu neporušitelného zákona.

Zveřejněno dne 7 března 2012 v 14:23
Britský ekonom John Maynard Keynes (1883-1946).

„... největší zločin, který v sobě zahrnoval všechny ostatní. Říká se tomu thoughtcrime, zločin závadného myšlení.“

George Orwell, 1984

V referendu, které se teď bude konat, je otázkou – hm, jak vlastně zní ta otázka?

Není to, jak [irský ministr financí] Michael Noonan loni nesprávně tvrdil, referendum o tom, zda by Irsko mělo opustit eurozónu. (Nemohou nás vyhodit.) Není to ani, jak ministerský předseda porůznu hlásal minulý týden, referendum o „ekonomickém oživení“ a „pracovních příležitostech“ nebo o tom, zda si „od této chvíle přejeme podílet se na evropském společenství, euru a eurozóně.“ Rozhodně se také nejedná o definici strukturálního schodku ve výši 0,5 procent – kdyby tomu tak bylo, byla by to historicky vůbec nejpodivnější věc předložená veřejnému hlasování.

Newsletter v češtině

Celé se to ale týká definování ideozločinu. Určitý způsob myšlení bude postaven mimo zákon. A není to nacismus, rasismus, nebo nějaká jiná nenávistná ideologie.

Ve skutečnosti je to způsob myšlení, ekonomický „zdravý rozum“, který celá tři desetiletí po druhé světové válce dominoval ve většině rozvinutého světa: filozofie Johna Maynarda Keynese nastavila jistý intelektuální rámec pro většinu evropského levého středu a demokratů Nového údělu ve Spojených státech. Nyní bude tento způsob myšlení zakázán mezinárodní smlouvou, stejně jako například obchod s lidmi nebo chemické zbraně.

Vláda se chová jako domácnost

Zákaz keynesiánství po velkém krachu z roku 2007 se přibližně rovná reakci, jako když by po střelbě do davu měly být zakázány neprůstřelné vesty. Irsko může posloužit za příklad. Keynesův názor byl, že vlády by měly usilovat o proticyklickou politiku, kdy by se vytvářely schodky podporující ochabující hospodářství, stejně jako omezování výdajů, vedoucí k ochlazení přehřívajících se ekonomik.

Základním problémem této fiskální smlouvy je ale primitivní představa, že vláda se musí chovat jako domácnost, která se v dobrých letech okázale ohání hotovostí a v těch hubených si utáhne opasek. Její pohled na keynesiánskou ekonomii je: ani to nezkoušejte. Proticyklická fiskální politika je prostě verboten.

I když si myslíte, že keynesiánský přístup je špatný, je vyhlášení jedné módní myšlenkové ortodoxie za neporušitelný zákon skutečně tak dobrý nápad? Spíše je to jen hloupost ideologie neochotné připustit jakoukoli možnost, že by se mohla mýlit. Je to jen zabedněný ideologický oportunismus, který se snaží krizi využít k transformaci jednoho fanatického pohledu na ekonomii v nezpochybnitelný fakt.

Nicméně fiskální smlouva se „fakty“ vůbec nezabývá. Je to prostě pravicový názor, který získal váhu práva. „Strukturální deficit“ je velmi spornou interpretací komplexních dat – snažit se udělat z toho právní pojem může jedině blázen.

Náhodně vybrané číslo

Ještě důležitějším faktem je, že to co je – nebo není – udržitelná míra státního dluhu, zůstává předmětem široké debaty. Odpověď vždy závisí na okolnostech, jako jsou ekonomický růst, demografie, nebo politická stabilita.

Japonsko má státní dluh ve výši 230 procent svého HDP – což je téměř čtyřikrát více, než je limit eurozóny. Trhy, jejichž úsudek prý máme všichni považovat za evangelium, to však zjevně nijak netrápí: Výnosy japonských desetiletých dluhopisů jsou nižší než 1 procento. Jsou to okolnosti, ne absolutní výše dluhu, co skutečně rozhoduje o tom, jestli tu máme nebo nemáme krizi.

Fiskální smlouva však předpokládá, že okolnosti nehrají roli. Bere většinou svévolně nastavená pravidla ohledně dluhů, dělá z nich fetiše a nás všechny pak nutí, abychom jim vzdávali hold. Předstírá, že okolnosti a kontext neexistují – jediná dluhová hladina je ta správná pro všechny případy, časy i místa.

Neobtěžuje se ani prokazovat, proč by tyto konkrétní limity, které považuje za svátost, měly dávat smysl. Ekonomové se zhruba shodují na tom, že státní dluh vyšší než 80 procent HDP ekonomice škodí. Ale limit eurozóny je nastaven na 60 procent – toto číslo zřejmě bylo vybráno, protože prostě znělo dobře.

Jinými slovy, požaduje se po nás, abychom hlasovali pro nedomyšlený ideologický pokus o převzetí moci, který se vlastně jen snaží postavit mimo zákon jiný názor ve sporu o budoucnost fiskální politiky. Je to stejný paradox jako „válka, která měla ukončit všechny války“ –demokratická debata, která staví mimo zákon ekonomickou debatu o jednom ze zásadních politických témat, volba, která má v důsledku omezit význam hlasování.

Kotext

Přetrvávají pochyby o termínu a formulaci referenda

Irská vláda musí vyhlásit oficiální termín konání referenda o rozpočtové smlouvě uzavřené mezi státy EU-25. Podle původních očekávání se referendum mělo konat v květnu či červnu poté, co předseda vlády Enda Kenny 28. února prohlásil, že o tomto desetistránkovém právnickém dokumentu rozhodnou občané ve všelidovém hlasování. Avšak vláda je v této otázce rozdělená,píší Irish Times. Podle vládních zdrojů

sice převládá názor, že referendum by se mělo konat spíše dříve než později, ale někteří ministři zcela nezavrhli ani hlasování až po letních prázdninách.

V rozhovoru pro dublinský deník jeden z ministrů pod příslibem anonymity uvedl, že pozdější termín

… by nám umožnil vyčkat na výsledek francouzských prezidentských voleb a případnou změnu postoje této země k rozpočtové smlouvě.

ListIrish Independent píše, že zatímco přesná formulace referenda musí být teprve stanovena, položená otázka bude podle vládních zdrojů „striktně technická a věcná“ a bude se „vztahovat pouze k dodatku k irské ústavě, kterým by se státu umožnila ratifikace smlouvy“. Eventuální otázka na hlasovacím lístku se tak nebude týkat členství v eurozóně obecně, jak v prosinci naznačoval ministr financí Michael Noonan.

Podle nedávných dvou průzkumů veřejného mínění zůstává značná část voličů ohledně podpory ratifikace nerozhodnutá. Podle průzkumu listu Sunday Business Post by „ano“ vyslovilo 44 % respondentů, 29 % „ne“ a 26 % je nerozhodnutých. Podle nedělníku Sunday Independent by se pro vyslovilo 37 % voličů, 26 % proti a 15 % je nerozhodnutých.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma