Stávající kurz nás dovede do doby temna

Devastující účinky úsporných opatření na obyvatele Řecka jsou varováním, že dějiny nejsou jen cestou neustálého pokroku a osvícení. Civilizace mohou též skončit kolapsem, varuje v deníku The Telegraph londýnský starosta Boris Johnson.

Zveřejněno dne 19 června 2012 v 11:13

Jednou z tragických iluzí lidstva je naše víra v nevyhnutelnost pokroku. Rozhlédneme se kolem sebe a zdá se nám, že vše nasvědčuje tomu, že se náš bezohledný druh homo stává stále více sapiens. Podíváme se na zmrzlinovou tyčinku Snickers, nemluvňata porozená díky umělému oplodnění a úžasné tablety, na kterých se dá kreslit prstem, nebo třeba – panebože – kufry na kolečkách! Jen pomyslete: dostali jsme člověka na měsíc pětatřicet let před tím, než nás napadlo přidat na kufr kolečka – a přesto je tu dnes máme. Zcela nahradily ty staré kufry s držadlem, které jsme ztěžka tahali po nástupištích.

Nejsou skvělé? Život se bez nich zdá být dnes nemožným a brzy se bezpochyby přidají k mnoha dalším zlepšovákům – prostředkům k léčbě akné, elektromobilům, elektrickým zavazadlům – které společně posílí naši iluzi, že historie je jednosměrnou spirálou, nekonečným tikáním směrem k nirváně liberálně-demokratického volnotržního bratrství lidstva. Není dějinným poučením právě to, že lidstvo neustále a nemilosrdně stoupá vzhůru?

Je tomu však právě naopak: dějiny nám říkají, že se vítr může zcela neočekávaně a bez vysvětlení změnit, a najednou se znovu octneme v temné době bídy a násilí. Římané nám dali silnice, akvadukty, sklo, kanalizaci a mnoho dalších výhod, jak nás upozornili komici z Létajícího cirkusu Montyho Pythona. A určitě se právě chystali vynalézt i kufry na kolečkách, když v pátém století po Kristu přišel úpadek a zánik.

Katastrofa se může opakovat

Ať se na věc podíváme z té, či oné stránky, pro lidstvo šlo o naprostou katastrofu. Lidé v Británii již neuměli číst ani psát. Průměrná délka života klesla na 32 let a počet obyvatel se rychle snížil. Dokonce i dobytek se zmenšil. Technologie spodního vytápění, tzv. hypokaustu, byla zapomenuta a v troskách římských vil si své špinavé chatrče stavěli omrzlinami sužovaní pasáci vepřů, kteří do mozaikové výzdoby zabodávali kolíky svých plotů. V dříve rušném římském městě Londýn (pro příklad) nenacházíme žádné známky lidských obydlí, kromě záhadné černé hlíny, která by mohla být památkou na požár nebo jakýmsi primitivním zemědělským systémem.

Newsletter v češtině

Trvalo stovky let, než populace znovu dosáhla římské úrovně. Pokud si myslíme, že se takové neštěstí znovu stát nemůže, nejsme jenom arogantní, ale zapomínáme i na dějinná poučení, která jsou docela nedávná. Nemusíme hned myslet na prázdné chrámy Aztéků a Inků či káravě vyhlížející, úlům podobné struktury ztracené civilizace Velkého Zimbabwe. Podívejme se na vlastní dějinnou epochu: na osud evropských Židů, kteří byli během generace našich rodičů a prarodičů zmasakrováni, a to na šílený rozkaz vlády zvolené jednou z nejcivilizovanějších zemí na světě. Nebo pohlédněme na horizont moderních německých měst a truchleme nad středověkými budovami, které byly rozmetány na prach v nekontrolovatelném cyklu pomsty. Ano, když věci degenerují, mohou zdegenerovat velice rychle. Technologie, svoboda, demokracie i pohodlí – to všechno může rychle vyletět oknem ven. Ať už jsme jakkoliv samolibí, „Tragédie nás nespouští z očí“, jak napsal básník Geoffrey Hill. Nikde to není lépe vidět, než v dnešním Řecku.

Každý den čteme o nových hrůzách – dříve hrdé buržoazní rodiny stojí fronty na chleba, lidé trpí, protože vládě došly peníze na léky pro léčbu rakoviny. Přestaly se vyplácet důchody, životní standard prudce klesá, vzrůstá naopak nezaměstnanost a míra sebevražd je nyní nejvyšší v EU, zatímco až donedávna byla jednou z nejnižších.

Fiskální unie je popřením demokracie

Ať už použijeme jakákoliv měřítka, vidíme, že celý národ trpí v důsledku vleklé ekonomické a politické potupy. Bez ohledu na výsledek včerejších voleb to vypadá, že jsme rozhodnuti situaci dále zhoršovat. Neexistuje žádný plán pro řecký odchod z eurozóny, alespoň já sám jsem žádný neviděl. Nikdo z evropských lídrů se takovou alternativu neodvažuje navrhnout, protože by to bylo rouháním proti světskému náboženství stále těsněji spojené Evropské unie.

Místo toho máme všichni společně vymýšlet plán na vytvoření fiskální unie, která by byla (kdyby něco opravdu znamenala) popřením základních principů západní demokracie.Tento koncept dějin jako neustálého pochodu vpřed, myšlenka neodvratitelného politického a ekonomického pokroku, je myšlenkou moderní. V dávných dobách bylo spíše zvykem mluvit o ztraceném Zlatém věku, zapomenutých republikánských ctnostech nebo o idylickém věku nevinnosti. To jen za posledních několik století lidé přešli na stranu „teleologické“ interpretace dějin [kterou britský historik Herbert Butterfield nazval interpretací „whig“ podle britské reformní politické strany – pozn. překl.].

Na první pohled jim můžeme jejich optimismus snadno odpustit. Zažili jsme emancipaci žen, rozšíření volebního práva na všechny dospělé jedince, uznání požadavku politické reprezentace výměnou za platbu daní i všeobecný souhlas s myšlenkou, že lidem by mělo být demokraticky umožněno rozhodovat o svém vlastním osudu.

Vysoká Porta je dnes v Berlíně

A teď se podívejme, co se nabízí Řecku. Kvůli myšlence slepit euro dohromady jsme ochotni zmasakrovat demokracii právě v místě, kde se kdysi zrodila. Proč by měl řecký volič dávat hlas ekonomickému programu, o kterém rozhodl Brusel, nebo – ve skutečnosti – Německo? Co znamená řecká svoboda, ze kterou bojoval Lord Byron, jestliže se Řecko vrací do období otomanského područí, jen s tím rozdílem, že se dnes sultánův dvůr, dřívější Vysoká Porta, nachází v Berlíně?

Nemůže to fungovat. Pokud se budou věci dál ubírat stejným směrem, budeme svědky ještě větší bídy, větší nespokojenosti a větší šance, že celý ten vozík z kebabem nakonec vyletí do povětří. Jednoho dne bude Řecko znovu svobodné – v tom smyslu, že stále věřím v pravděpodobnost, že kdokoliv se v Aténách chopí moci, nakonec nalezne způsob, jak znovu zvýšit konkurenceschopnost země pomocí devalvace a odchodu z eurozóny. Z toho jednoduchého důvodu, že důvěra finančních trhů v řecké členství v EU je jako roztrhaný sáček s rýží – špatně drží pohromadě.

Obávám se, že bez řešení, bez jasné vize, bude utrpení pokračovat. Nejlepší cestou vpřed by bylo rozseknout eurozónu na starou a novou, kterou by tvořila dnešní periferie. Každý měsíc odkladu oddaluje perspektivu zlepšení globální ekonomické situace, zatímco v současnosti navrhované řešení, tedy fiskální a politickou unii, odsoudí celý kontinent k nové nedemokratické době temna.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma