Strašák Evropa

Evropa má své hospodářské potíže, ale kdo je dnes nemá? Příběh, který stále slýcháváme - o stagnujícím hospodářství, v němž vysoké daně a štědré sociální dávky podemlely všechny stimuly, zastavily růst a inovace - se jen málo podobá překvapivě pozitivním faktům. Opravdová lekce z Evropy je ve skutečnosti přesným opakem toho, co tvrdí konzervativci. Evropa představuje hospodářský úspěch a tento úspěch je důkazem toho, že stát blahobytu funguje.

Ve skutečnosti by měl být hospodářský úspěch Evropy patrný i bez statistik. Pro ty Američany, kteří navštívili Paříž: vypadala snad chudě a zaostale? A co takový Frankfurt či Londýn? Vždy bychom měli mít na paměti, že když je na výběr zda věřit oficiálním ekonomickým statistikám či vlastním očím, tak je třeba dát na ty oči. V každém případě statistiky potvrzují to, co oči vidí. Je pravdou, že americká ekonomika rostla v minulé generaci rychleji než evropská. Od roku 1980, kdy naše politika učinila ostrý obrat doprava, zatímco Evropa nikoli, byl reálný růst amerického HDP průměrně 3% ročně. Zatímco EU-15, blok 15 zemí, které se staly členy Evropské unie před jejím rozšířením o řadu postkomunistických zemí, rostla pouze o 2,2%. Amerika vede! Anebo možná ne. Vše je o tom, že jsme měli rychlejší populační růst. Od roku 1980 se reálný HDP na hlavu, což je ukazatel životního standardu, zvýšil stejnou měrou v Americe i EU15: o 1,95%, respektive 1,83 %.

A co technologie? Na konci 90. let by se dalo tvrdit, že revoluce informačních technologií Evropu jaksi míjí. Ale Evropa od té doby řadu věcí dohnala. Zvlášť širokopásmové připojení na internet, které je rozšířené v Evropě stejně jako v USA a je mnohem rychlejší a levnější. A co pracovní místa? Zde si Amerika vede pravděpodobně lépe. Evropské míry nezaměstnanosti jsou většinou o dost vyšší než míra v USA a podíl zaměstnané společnosti nižší. Ale pokud si pod tím představujete miliony dospělých v produktivním věku, jak lenoší, a žijí z podpory, tak jste vedle. V roce 2008 mělo 80% dospělých ve věku od 25 do 54 let v zemích EU-15 zaměstnání (ve Francii to bylo 83%). To je zhruba stejný podíl jako v Americe. Evropané sice tolik nepracují v mládí a ve stáří jako my, ale je to opravdu tak naprosto špatná věc? Evropané jsou též docela produktivní. Pracují méně hodin, ale jejich výkon za hodinu ve Francii a Německu se blíží úrovni USA.

Nejde o to, že by Evropa byla utopií. Stejně jako Amerika má problém s tím, jak dostat pod kontrolu současnou finanční krizi.

Stejně jako Spojené státy, velké evropské národy čelí dlouhodobým rozpočtovým problémům a stejně jako některé jednotlivé americké státy, i řada evropských zemí balancuje na pokraji rozpočtové krize. (Sacramento je nyní Aténami Ameriky, bohužel v tom špatném smyslu). Ale z většího odstupu evropské hospodářství funguje; roste; je dynamické, celkem vzato jako to naše. Jak je tedy možné, že dostáváme od řady vědátorů tak naprosto odlišný obrázek? Důvod je ten, že podle převládajícího hospodářského dogmatu v této zemi je evropský stát blahobytu naprostou katastrofou. A lidé mají tendenci vidět, to co vidět chtějí. Konec konců, zatímco zprávy o hospodářském úpadku Evropy jsou velmi přehnané, zprávy o vysokých daních a štědrých dávkách nejsou. Daně v největších evropských zemích se pohybují mezi 36% až 44% HDP. V USA je to pro srovnání 28%. Zdravotní péče je však všeobecná. A sociální výdaje jsou daleko vyšší než u nás. Evropa se často klade jako odstrašující příklad, ukázku toho, že pokud se pokusíte učinit hospodářství méně brutálním, budeme se lépe starat o své občany, když se jim zrovna nedaří, tak se postavíme do cesty hospodářskému pokroku. Ale evropská zkušenost poukazuje právě na pravý opak: sociální spravedlnost a pokrok spolu ruku v ruce jít mohou.