Naprostá většina Řeků – 87 % chce, aby jejich země v eurozóně setrvala. Stejný postoj zastává i většina ostatních politických stran. Ale čím více se blíží volební neděle [17. června], tím více na teploměru stoupá teplota, roste nejistota a hodně lidí v Řecku i v zahraničí se obává, že slovo euro se bude v Řecku zanedlouho skloňovat v souvislosti s minulostí.
Dokazuje to řada publikací a článků, prohlášení politiků, ekonomů i odhady analytiků. Mohli bychom si myslet, že je to paradoxní. Opravdu? Nepochybně nikoliv, protože odborníci nejsou žádní blázni. Někteří sice slouží svým vlastním zájmům [někteří analytici jsou v podezření ze spekulací na návrat drachmy], ale všichni rozhodně nepatří do kategorie těch, kteří by chtěli vidět Řecko mimo eurozónu.
Co se to tedy děje? Bez jakékoliv předpojatosti je viditelným a hlubokým důvodem nejednoznačná orientace Syrizy. Zatímco Koalice radikální levice [uskupení složené z 13 stran] se bije o moc, její členové neříkají nic o tom, zda v případě, že se dostanou k moci, budou chtít zůstat v eurozóně. Ve svých prohlášeních zanechávají prostor zcela logickým interpretacím, které možnost odchodu z eurozóny nevylučují.
Pokud má být tento postoj vyjednávací taktikou a později snad i silovým postojem, jde o závažnou chybu. Umocňuje kolísavost, vede k odlivu [k ostatním stranám] a nejistotě občanů, kteří za stávajícího stavu věcí reagují bezprostředně. Škodí i národnímu hospodářství. Volby jsou naprosto klíčové a nestrpí jakoukoli dvojakost.