Vyberte si jazyk
Z jedné strany okno s výhledem na ruinyAkropole a lešení archeologického týmu, který zde tento tyglík evropské civilizace střeží.
Na opačné straně se na jedné ze dvou obrazovek, na níž Jannis Siatras sleduje vývoj kurzů na burze, objevuje mezi dvěma kotacemi obálka časopisu, která se stala symbolem diktátu a opovržení Evropské unie: na titulní straně německého časopisu Focus z konce února 2010ukazuje Venuše Milétská vztyčený prostředníček. Titulek vedle ní hlásá: „Podvodníci v rodině EU“.
„Zkuste pak někomu vysvětlovat, že je Unie na naší straně,“ zlobí se Jannis, bývalý finanční analytik, který chce kandidovat v příštích volbách, plánovaných na začátek května.
Ticho jako obranná línie
„Pozor na klišé: zamořují ovzduší,“ varoval nás v Bruselu Kostas Pappas, mluvčí stálého zastoupení Řecka v EU. To se také hned potvrzuje nedaleko Delegace Evropské komise v Aténách, hned za sídlem parlamentu. Na opačné straně uliceevzoni v tradičních vojenských uniformách s bílými punčochami a v okovaných botách zdobených červenou bambulí právě zahájili střídání stráží před hrstkou přihlížejících turistů.
Jeden z nich, Řekoameričan, si z hvězdnaté modré unijní vlajky EU tropí posměch. „V Sókratově zemi nemají co dělat,“ říká. „Slouží zcela nemorálně bankám.“
Panose Carvounise už tenhle druh obvinění nevyvádí z míry. Elegantní padesátník, velvyslanec EU v Řecku, je n a kritiky zvyklý. „Žiju tady. Normálně chodím do kina, zatímco mnoho kritizovaných řeckých politiků se už ani neodvažuje vyjít ven. Často mě někdo osloví, ale nikdo na mě neútočí,“ říká.
Zbytek kontingentu eurokratů, který se od vypuknutí krize na jaře roku 2010 usadil v Aténách, naopak zaujal postoj mlčení. V řeckém hlavním městě dnes působí patnáct expertů v rámci účelové pracovní skupiny, kterou vytvořila Komise s cílem pomoci zemi čerpat prostředky z evropských fondů. Zhruba třicet dalších pracuje v delegaci EU a slouží jako sekretariát trojce, tripartitnímu výboru (Evropská komise,Mezinárodní měnový fond aEvropská centrální banka) pověřenému uvést v praxi memorandum, na které řečtí představitelé nakonec v polovině března roku 2012 přistoupili.
To oni musejí dohlédnout na realizaci druhého evropského záchranného plánu ve výši 130 miliard eur, který má Aténám zajistit do konce roku 2014 potřebné financování. Vedle toho tu je 110 miliard, které sedmadvacítka Řecku půjčila v květnu 2010, a 107 miliard odpuštěných dluhů, které soukromí věřitelé smazali v rámci výměny dluhopisů, jež má být dokončena 18. dubna.
Funkcionáři pod policejní ochranou
Členové účelové pracovní skupiny, jejichž počet se má brzy zdvojnásobit, jsou tu proto, aby pomáhali a poskytovali peníze. Jsou tedy spíše populární. Členové trojky kontrolují, prověřují, provádějí audity. Jsou tak ideálním terčem pro všechny, kdo Evropu považují za svou nepřítelkyni: propuštěné státní zaměstnance, podnikatele, které drží pod krkem hroutící se banky, populistické politiky šikovně využívající protiněmeckých nálad, krajně pravicové nacionalisty i radikálně levicové odpůrce kapitalismu…
Způsob života těchto dvou skupin se tak zcela liší. První mluví s občanskou společností, setkávají se se sociálními partnery a bydlí buď v soukromých bytech, nebo v hotelových pokojích ve středu města, pronajatých na celý měsíc. Druzí neustále pendlují, vyjednávají s ministerstvy a pod ochranou policie obývají luxusní apartmány v aténskémHiltonu.
Řecká média shrnují toto rozložení do třech jmen:Matthias Mors,Horst Reichenbach aGeorgette Lalisová, tedy zástupce Komise v trojce, šéf účelové pracovní skupiny a vedoucí této skupiny v Aténách.
Potíž je v tom, že německá národnost prvních dvou úředníků nahrává karikaturám typu „Bismarck u Sókrata“. Důkazem nepříjemné situace jsou rozpaky nad tím, že Komisí vyslaný rozpočtový odborník byl… řecky hovořící Němec. „Neříkejte to moc nahlas,“ doporučovali mu kolegové, kteří se v roce 2011 radovali nad tím, že se jim podařilo získat 500 milionů eur z dříve nezaplacených daní.
Vysoce postavená řecká úřednice Georgette Lalisová, kterou Brusel pověřil vedením účelové pracovní skupiny v Aténách, se tak stala klíčovým článkem. Tato přívětivá a přímá padesátnice sídlí v sedmém patře pochmurného věžáku v rezidenční čtvrti Panornou. Její nadřízený, Horst Reichenbach, se pohybuje v doprovodu ochranky. Ona ne. On ovládá politický žargon. Ona ne.
Unie ji do Atén vyslala (už) v letech 2001-2004, aby tam vedla řecký pozemkový katastr, labyrint čachrů a zdroj masových daňových úniků. Kolosálním úkolem zavést v něm opět pořádek jsou dnes pověřeni Nizozemci.
„Evropa dnes v Řecku naráží na problémy mezi řeckým státem a jeho občany,“ vysvětluje Lalisová. A jak dodává jeden z jejích zástupců: „Nikdo nikdy těm lidem neřekl, že budou muset náhlé zbohatnutí v devadesátých letech splácet po další tři generace. Těmi, kdo jim vystavil účet, jsme my.“
Další potíž, s níž se musejí eurokraté pověření finančním úklidem potýkat, spočívá v těžkém břemenu v podobě finančního pasiva. Skvrnou na slunci je odmítnutí Evropské komise obrátit se na členské státy s žádostí, aby Řecko vykazující po Olympijských hrách v roce 2004 výkyv ve veřejných financích, „přiměly k disciplíně“.
Chování politiků
Zaslepenost evropského statistického úřaduEurostat vůči nestydatým podvodům, jichž se Řekové dopustili, nahrává teorii spiknutí. Mlčenlivost řeckého předsedy Soudního dvora EU v LucemburkuVassiliose Skourise – o němž se svého času uvažovalo jako o předsedovi současné koaliční vlády místo Lukase Papadimose, bývalého viceprezidenta ECB, kterého EU a velké řecké strany nakonec pasovaly na premiéra – nahrává myšlence spoluúčastné pasivity.
Je to pravda?Achilleas Mitsos kličkuje. Rozhovor s tímto někdejším šéfem Generálního ředitelství Evropské komise pro výzkum, nyní na odpočinku, obývajícím krásný dům v Kolonaki, jež bývala elegantní rezidenční čtvrtí, než se řečtí zbohatlíci začali přesouvat blíže k plážím, je názorným příkladem nevyřčených tabu, která Řecko provázela od jeho vstupu do EU v roce 1981 a ještě kontroverznějšího přístupu k euru.
„Tohle všechno je hrozně složité,“ říká vyhýbavě vytříbenou francouzštinou náš hostitel. „Na zasedáních v Bruselu jsem často upozorňoval na to, že je třeba na stát více dohlédnout, ale… zase v jiných oblastech dosáhlo Řecko nesporných pokroků.“ Omerta EU.
Díky financím z Bruselu nebo penězům levně půjčeným na trzích řecká „bublina“ jedny obohacovala a druhým zase zajišťovala kariéru. „Naši řečtí eurokraté byli ti nejhorší,“ tvrdí dovozce obuvi Andreas. „Věděli, ale neodvažovali se. A co horšího: hodně z nich bylo hrdých na to, jak malé Řecko Evropu zesměšnilo. Chovali se jako politici. A naši politici jednali jako podvodníci.“
A co teď? „Sním o nějakém takovém Jacquesi Delorsovi, který by Řekům odvážně řekl: ‚Vaše hranice jsou hranicemi Evropy. Vy jste Evropou, které mnozí vaši představitelé nejsou hodni‘‘, rozčiluje se jeden představitel EU. Ale za Delorsem už se obrátil list. A současný předseda Evropské komise José Manuel Barroso do řeckého hlavního města od vypuknutí krize nevkročil.
