Vyberte si jazyk
Jedním z hlavních cílů při zavádění eura byla konvergence ekonomik účastnických zemí projektu. Pokud by k ní nedošlo, pak by země, jejíž hospodářství neustále pokulhává za ostatními, byla vytlačena konkurenceschopnějšími státy.
Přitom právě to se přihodilo některým jihoevropským státům, jmenovitě Řecku a Portugalsku. Produktivita je v těchto zemích velice nízká, pracovní síla příliš drahá, vývoz nedostatečný a dovoz nadměrný. Veřejné finance jsou v žalostném stavu, zčásti z výše uvedených důvodů, ale zčásti i kvůli nedostatku etiky ve veřejné správě.
Už rok se evropští politici snaží napumpovat do těchto států, zejména pak Řecka, potřebné peněžní prostředky, jež by umožnily financovat rozpočtový deficit. Začíná tu ovšem růst přesvědčení, že tyto transfery směřující od bohatých zemí k zemím s finančními problémy prostřednictvím Evropského nástroje finanční stability nepředstavují dlouhodobé řešení.
Řecké platy nelze výrazně snížit
První nezbytným krokem ke zlepšení by mělo být snížení cen produktů vyráběných v těchto zemích, což by zvýšilo jejich atraktivitu pro dovoz do zemí stabilních, jako je Německo, Rakousko a Nizozemí. Z tohoto hlediska je euro evidentně na překážku. Kdyby země, které se ocitly ve finančních potížích, měly svou vlastní měnu, mohly by devalvovat a požadované účinky by se záhy projevily. V případě eura lze snížit ceny jen tehdy, dojde-li zároveň ke všeobecnému snížení platů.
Představme si, že Řekové přistoupí na snížení platů o 20 %. Je těžké si představit, jak by se dalo takové opatření uvést v praxi. Snížit platy státním úředníkům je poměrně snadné, ale tím to také končí. Další nevýhodou takového kroku je i to, že by snížení mezd otřáslo trhem práce, protože nabídka pracovních příležitostí by byla méně zajímavá. Přitom způsob fungování pracovního trhu musí být v Řecku naopak zlepšen, aby země mohla konkurovat výše uvedeným stabilním státům (N-R-N).
‚Seuro‘ zemím by se zmírnil dluh
Řešení tak spočívá v rozpadu eurozóny. Místo jednoho eura by se zavedly měny tři: neuro, meuro a seuro. Seuro by přijaly země jako Řecko a Portugalsko a neuro země N-R-N a státy k nim přidružené. Meuro by pak bylo zavedeno v těch státech, které ještě tak docela neprokázaly, že měly na euro nárok. Přijmout by ho mohly Irsko, Francie a Španělsko. Přístoupení k seuru by bylo dobrovolné s tím, že zemím, které by ho přijaly, by byla prominuta část veřejného dluhu. Neuro země by pak musely respektovat přísná pravidla týkající se veřejných financí, trhu práce a běžného účtu platební bilance.
Povede rozpad eura k „matce všech finančních krizí“, tak jak tvrdí americký ekonom Barry Eichengreen a po něm i mnoho nizozemských, nejčastěji levicových politiků? Krize přetrvá, říkají, protože majitelé účtů z obavy o to, aby se z jejich eur nestala méně atraktivní seura, si rychle pospíší svá cenná eura z banky vybrat. To vyvolá nápor na bankovních přepážkách a následně bankovní krizi.
Van Rompuy je posel Sarkozyho a Merkelové
Tomu je třeba samozřejmě zabránit. Prezident EU Herman Van Rompuy musí na pátek večer svolat v tajnosti zasedání Evropské rady. Během páteční noci bude v zemích eurozóny omezen oběh kapitálu a dojde k uzavření dohody o přerozdělení jejích členských států do tří nových zón. V sobotu ráno začne ECB tisknout neura, meura a seura a v neděli po ránu vyjedou dodávky s novými bankovkami k bankomatům ve třech různých eurozónách, aby v pondělí ráno…
Ale myslím, že jen sním, protože EU žádného prezidenta nemá. Herman Van Rompuy je jen poslem Merkelové a Sarkozyho a ti se snaží udržet eurorodinu jednotnou stůj co stůj. Věčná noční můra v podobě evropských schvalovacích procesů týkajících se krize eura tak ještě nějaký čas potrvá.
